8 C 68/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 481 830,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 461 850,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 461 850,67 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení 19 979,92 Kč, úroku ve výši 9,4 % ročně z částky 479 168,59 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 17 317,92 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 19 840,44 Kč od 17. 6. 2024 do 24. 11. 2024, zamítá.

III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 16 580 Kč.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 479 168,59 Kč s úrokem ve výši 9,4 % ročně z částky 479 168,59 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 479 168,59 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 19 840,44 Kč od 17. 6. 2024 do 24. 11. 2024 a dále částku 2 662 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 19. 6. 2014 rámcovou smlouvu č. , hodnota, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne 18. 1. 2024 uzavřela s žalovaným po předchozím ověření jeho úvěruschopnosti dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, který je smlouvou o úvěru č. , IBAN, , na jehož základě poskytla žalovanému dne 31. 1. 2024 finanční prostředky ve výši 493 683 Kč a žalovanému vznikla povinnost poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 9,4 % % ročně, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 6 361 Kč od 17. 2. 2024. Dodatkem byly splátky 17. 7. a 17. 8. 2024 odloženy a splátky od 9/2024 posunuty na 23. den v měsíci. Jelikož počínaje splátkou splatnou ke dni 23. 9. 2024 nebyly splátky žalovaným hrazeny, přistoupila žalobkyně ke dni 25. 11. 2024 k zesplatnění úvěru. Dlužná částka 479 168,59 Kč představuje dlužnou jistinu úvěru. Na příslušenství žalobkyně požaduje úrok ve výši 9,4 % ročně z částky 479 168,59 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 479 168,59 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 19 840,44 Kč od 17. 6. 2024 do 24. 11. 2024. Žalobkyně také požaduje částku 2 662 Kč nepovolený debet, do kterého se žalovaný dostal na svém běžném účtu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a na jednání se nedostavil, ač byl řádně předvolán, soud tak věc projednal v jeho nepřítomnosti.

3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:

4. Žalobkyně pro žalovaného vedla běžný účet č. , č. účtu, , zřízený na základě rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 19. 6. 2014 (viz rámcová smlouva č. , hodnota, ). Dne 18. 1. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 493 683 Kč tak, že částka 343 683 Kč je určená ke splacení jiného úvěru, který žalobkyně žalovanému poskytla a částka 150 000 Kč bude poskytnuta bez účelu a žalovaný se zavázal jistinu splatit spolu s úrokem ve výši 9,4 % ročně, to vše v 120 měsíčních splátkách ve výši 6 361 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci a dále s pojistným ve výši 554 Kč za zároveň ve smlouvě sjednané pojištěních schopnosti splácet úvěr (viz dodatek č. , hodnota, ). Dne 31. 1. 2024 byla žalovanému poskytnuta na jeho účet č. , č. účtu, částka 493 683 Kč (viz přehled plateb, doklad o načerpání úvěru, výpis z běžného účtu). Žalovaný uhradil celkem částku 31 832,33 Kč (viz přehled plateb).

5. Co se týče posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní před uzavřením dodatku č. , hodnota, k rámcové smlouvě žalobkyně vycházela z informací sdělených žalovaným, který uvedl, že žije v nájmu, , je ženatý, má 1 vyživovací povinnost, jeho příjem ze zaměstnání činí 33 596 Kč, přičemž je zaměstnán na dobu určitou do 1. 7. 2024, příjmy ostatních členů domácnosti jsou 15 000 Kč, žije v nájmu, jeho výdaje na bydlení činí 6 000 Kč, na léky, jídlo a dopravu činí 9 000 Kč a měsíčně hradí splátku úvěru ve výši 6 623 Kč (viz tabulka přehled žádostí o úvěr – aplikační data). Žalobkyně měla k dispozici potvrzení o výši příjmu žalovaného, dle kterého činil průměrný příjem žalovaného za poslední 3 měsíce (10-12/2023) 33 596 Kč a ze kterého též vyplývalo, že je zaměstnán na dobu určitou od 17. 7. 2023 do 31. 7. 2024 (viz potvrzení o výši příjmu). Z úvěrové zprávy žalobkyně zjistila, že žalovaný měl ke dni 18. 1. 2024 jeden existující splátkový kontrakt a 1 kreditní kartu, přitom 6 splátkových kontraktů bylo odmítnuto a 1 odvolán a 2 kreditní karty mu byly odmítnuty a 2 odvolány (viz úvěrová zpráva). Na uvedený splátkový kontrakt žalovaný měsíčně hradil 4 623 Kč a zbylá částka k uhrazení činila 553 028 Kč (viz úvěrová zpráva). Z výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíce 8/2023 – 1/2024 je patrné, že žalovaný v měsíci 8/2023 zaslal celkem 59 400 Kč ve prospěch účtu společnosti Sazka, od téže společnosti obdržel 7.8.2023 částku 211 040 Kč, v měsíci 9/2023 společnosti Sazka zaslal celkem 102 600 Kč, obdržel 18 000 Kč a v měsíci 10/2023 zaslal celkem 500 Kč ve prospěch účtu společnosti , Anonymizováno, (viz výpis z účtu). Dne 3. 8. 2023 bylo žalovanému poskytnuto 11 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne 11. 9. 2023 27 000 Kč od téže společnosti, dne 19. 10. 2023 20 000 Kč od společnosti , právnická osoba, s popisem „půjčka dle smlouvy“, dne 4. 1. 2024 5 000 Kč od téže společnosti (viz výpis z účtu). Za uvedené období bylo z účtu odepsáno celkem 1 145 661,55 Kč, přitom 460 903,39 Kč bylo odepsáno po poskytnutí úvěru žalobkyní (viz výpis z účtu).

6. Dne 8. 10. 2024 a 4. 11. 2024 naúčtovala žalobkyně žalovanému na jeho účtu č. , č. účtu, účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 2 x 500 Kč a dne 5. 11. 2024 pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 3x 554 Kč a žalovaný se tak dostal do nepovoleného debetu ve výši 2 662 Kč (viz výpis z běžného účtu).

7. Dopisem ze dne 25. 11. 2024 odeslaným dne 28. 11. 2024 vyzvala žalobkyně tzv. předžalobní výzvou žalovaného k uhrazení částky 501 674,03 Kč do 4. 12. 2024 (viz výzva k zaplacení dluhu, sledování zásilky).

8. Soud věc posoudil následovně:

9. Podle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr v hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač proto na účtu není dostatek finančních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Podle § 86 odst. 1 o.z. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Pokud jde o uzavření dodatku č. , hodnota, , ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být ujednáním vázán, má soud za to, že uvedený dodatek je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

1. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Co se týče příjmu žalovaného ve výši 33 596 Kč, ten žalobkyně ověřila potvrzením o příjmu od zaměstnavatele žalovaného a výpisem z účtu. Ohledně výdajů se však žalobkyně spokojila toliko s informacemi poskytnutými žalovaným, že jeho výdaje na bydlení činí 6 000 Kč a další výdaje 9 000 Kč, nicméně i tyto částky zůstaly žalobkyní nijak neověřeny. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Žalobkyně sice měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, z něj je však patrné, že výdaje žalovaného byly mnohem větší, než uváděl. Za období od 1. 8. 2023 – 30. 1. 2024 (do poskytnutí finančních prostředků žalobkyní) činily průměrné měsíční výdaje žalovaného 114 126,36 Kč [(1 145 661,55 – 460 903,39) / 6], nadto žalovaný v měsíci 8/2023 zaslal celkem 59 400 Kč a v měsíci 9/2023 celkem 102 600 Kč ve prospěch účtu společnosti Sazka, i když je pravda, že nějaká plnění do této společnosti též obdržel. Žalobkyně dále z úvěrové zprávy zjistila, že žalovaný hradil měsíčně splátky jiných úvěrů ve výši 4 623 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného však vyplývá, že žalovanému byly poskytnuty ještě další nebankovní úvěry v celkové výši 63 000 Kč, které v úvěrové zprávě zahrnuty nebyly. Pokud by se žalobkyně výdaji žalovaného vyplývající z výpisu z jeho účtu zabývala, muselo by jí být patrno, že majetková situace žalovaného není tak dobrá, jak se jeví z její analýzy, tedy že žalovaný má další bankovní či nebankovní půjčky, současně jsou výdaje žalovaného vyšší, než jeho zjištěný příjem a nadto vydává značné částky sázkovým společnostem, které přesahují příjmy z jeho zaměstnání. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti jako nedostatečné, resp. nesprávné, kdy z dostupných informací mělo být žalobkyni zřejmé, že zde hrozí velké riziko nesplacení.

15. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

16. Jestliže je dodatek č. , hodnota, neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedeným dodatkem. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěrů ani požadované příslušenství (smluvní úrok ani náklady na vymáhání ani pojištění).

17. Při závěru o neplatnosti dodatku je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

18. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 493 683 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 31 832,33 Kč; jelikož je však dodatek č. , hodnota, neplatný, je nezbytné tuto částku použít na vzniklé bezdůvodné obohacení, které tak činí 461 850,67 Kč19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit příslušnou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se nijak nevyjádřil, žádnou lhůtu ke splacení neuvedl. Soud proto postupoval jako u běžného bezdůvodného obohacení, kdy se za den splatnosti považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.

20. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne 25. 11. 2024 odeslanou 28. 11. 2024. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 4. 12. 2024. Splatnost tedy nastala 4. 12. 2024 a od 5. 12. 2024 je žalovaný v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (dle § 1 970 o. z.), soud jí proto přiznal úrok z prodlení ve výši 12,75 % od 5. 12. 2024 do zaplacení, avšak pouze z přiznané částky 461 850,67 Kč.

21. Žalobkyně vedle toho ještě požadovala částku 2 662 Kč z titulu nedovoleného debetu na účtu. Jak soud zjistil výše, z výpisu z účtu vyplývá, že k přečerpání účtu do mínusu došlo účtováním poplatků představujících náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání úvěru ve výši 2 x 500 Kč a dále pojistným ve výši 3 x 554 Kč. Jak soud uvedl v odst. 16., jestliže je dodatek č. , hodnota, neplatným právním jednáním, není možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedeným dodatkem č. , hodnota, , tedy ani poplatky za jeho vymáhání ve výši 1 000 Kč (2 x 500 Kč) a pojistné ve výši 1 662 Kč (3 x 554 Kč).

22. Pří promítnutí závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok pouze na vrácení částky 461 850,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 461 850,67 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení. V souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni uvedenou částku s úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vydání rozsudku kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyni byla ke dni vydání rozhodnutí přiznána částka 495 730,26 Kč (bezdůvodné obohacení 461 850,67 Kč + úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 461 850,67 Kč od 5. 12. 2024 v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozhodnutí 33 879,59 Kč), naopak žalobou požadovala celkem částku 563 969,50 Kč (jistina úvěrů s náklady na vymáhání a pojistným ve výši 481 830,59 Kč + smluvní úrok ve výši 9,4 % ročně z částky 479 168,59 Kč od 25. 11. 2024 v kapitalizované výši ke dni vyhlášení 27 148,51 Kč + úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 479 168,59 Kč od 5. 12. 2024 v kapitalizované výši 35 149,96 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 19 840,44 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 88 % v poměru k neúspěchu 12 %. S ohledem na uvedené má žalobkyně má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 76 %. Náklady řízení v celkové výši 21 814,80 Kč se skládají z- zaplaceného soudního poplatku ve výši 19 274 Kč- paušální náhrady ve výši 1 200 Kč dle § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 odst. vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 4 úkony (předžalobní upomínka, podání žaloby, příprava na jednání, účast na jednání u soudu)- náhrady jízdného ve výši 1 340,80 Kč dle § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., a to za cestu z , adresa, k jednání konanému dne 2. 7. 2025 a zpět (celkem , hodnota, km na základě tvrzení žalobkyně a zkontrolovaného dle trasy na mapy.cz) za použití osobního automobilu , jméno FO, , jméno FO, , reg. zn. , SPZ, při spotřebě paliva nafta motorová pro kombinovaný provoz 4,4 l/100 km (dle předloženého technického průkazu vozidla) a ceně 34,70 Kč/1 litr a sazbě 5,8 Kč/1 km (vyhl. č. 475/2024 Sb.)Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 76% z 21 814,80 Kč, což je 16 580 Kč a tuto částku uložil soud žalovanému žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznat. (výrok III.)

24. K zaplacení přiznané pohledávky i náhrady nákladů řízení soud stanovil obecnou lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy k delší lhůtě neshledal důvody.