8 C 76/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 287 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyni se soudní poplatek ani jeho část nevrací.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“), a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též „Smlouva“), na jejímž základě Společnost po předchozím přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému prostřednictvím výpisu z účtu žalovaného poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal Společnosti vrátit jistinu zápůjčky společně s úrokem a dalšími poplatky. Žalovaný nicméně řádně a včas nesplácel, když uhradil pouze , částka, . Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, a z dlužných poplatků ve výši , částka, . Na příslušenství žalobkyně požaduje smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní upomínku.

2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to ohledně kapitalizovaného úroku ve výši , částka, z důvodu administrativní chyby v žalobě. Soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil. Přitom podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci (výrok I).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

4. Soud přitom zjistil následující:

5. Společnost a žalovaný si ujednali dne , datum, Smlouvu, na jejímž základě poskytla Společnost žalovanému při podpisu Smlouvy peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit Společnosti společně s úrokem ve výši , částka, , poplatkem , částka, za zpracování úvěru, poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, a doplňkovým pojištěním ve výši , částka, , tj. celkově Společnosti uhradit částku , částka, ve 45 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy na konci splátkového období; úrok byl sjednán na 88 % ročně (viz Smlouva). Žalovaný uhradil celkem , částka, (viz tabulka umoření).

6. Žalovaný při uzavření Smlouvy uvedl, že je rozvedený, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné osobě, je nezaměstnaný, jeho čistý příjem je ve výši , částka, měsíčně, další příjmy domácnosti činí , částka, a nehradí žádné externí splátky. U odhadovaných měsíčních výdajů žalovaného nebylo v zákaznické kartě uvedeno nic (viz zákaznická karta). Společnost měla k dispozici oznámení o podpoře v nezaměstnanosti z , datum, , dle kterého byla žalovanému přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši , částka, po dobu prvních dvou měsíců od , datum, , , částka, po dobu dalších dvou měsíců a ve výši , částka, po zbývající podpůrčí dobu, která dohromady činila 11 měsíců (viz oznámení o podpoře v nezaměstnanosti na č. l. 20). Dle poštovních poukázek ze dne , datum, a , datum, bylo žalovanému vyplaceno Úřadem práce ČR , částka, a , částka, (viz poštovní poukázky).

7. Dne , datum, si Společnost jako postupitel a žalobkyně jako postupník sjednaly smlouvu o postoupení pohledávek, kterou Společnost postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, smlouvy, v níž byla specifikována pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a přílohy smlouvy o postoupení pohledávek). Dopisem ze dne , datum, oznámila Společnost žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný další částky na základě předžalobní upomínky ze dne , datum, , ve které byl žalobkyní vyzván k uhrazení dlužné částky , částka, do , datum, , neuhradil (viz výzva k plnění, podací lístek).

8. Soud věc posoudil následovně:

9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena Společností dopisem odeslaným dne , datum, , čímž i vůči němu nabylo postoupení pohledávky účinnosti. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 o. z. odst. 1 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Společnost a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě Společnost přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť Společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Společnost zjistila a ověřila, že žalovaný je nezaměstnaný a je příjemcem příspěvku v nezaměstnanosti v počáteční výši , částka, a konečné výši , částka, . Další příjem domácnosti ve výši , částka, není v kartě zákazníka nijak specifikován, není zřejmé, o jaký příjem se jedná, zda jde o příjem žalovaného či jiného člena jeho domácnosti a z žádosti vyplývá, že tento příjem Společnost nijak neověřovala. Zjištění, že žalovaný je nezaměstnán a jeho jediný příjem tvoří dávky státní sociální podpory mělo vést Společnost k obezřetnosti, kdy ale naopak výdaje vůbec nebyly zkoumány ani řešeny, kdy jejich výše nebyla ani ve formuláři vyplněna. Přitom skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. Společnost nezkoumala ani výši výdajů žalovaného na bydlení, i když žalovaný uvedl, že žije v nájmu. Společnost rovněž zcela rezignovala na vlastní přezkumnou činnost a neprováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI). Z uvedeného je patrné, že Společnost se o výdajovou stránku žalovaného vůbec nezajímala a neměla tak žádný přehled o majetkové situaci žalovaného. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti naprosto nedostatečným.

17. S účinností od , datum, stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi Společností (resp. po postoupení pohledávky žalobkyní) a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému byla poskytnuta částka , částka, a žalovaný Společnosti poskytl částku , částka, , bezdůvodné obohacení žalovaného tak činí , částka, (, částka, – , částka, ).

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaný byl v řízení nečinný, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě výzvy žalobkyně, tj. že měl zaplatit do , datum, a dne , datum, se ocitl dle § 1970 o. z. v prodlení.

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu soud zavázal žalovaného k úhradě částky , částka, a úroku ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení (výrok II), naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III). Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

22. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. soud v souvislosti s částečným zastavením řízení rozhodl, že se soudní poplatek ani jeho část žalobkyni nevrací, protože zpětvzetí se týkalo jen příslušenství, které na výši soudního poplatku nemělo vliv (výrok V.).