8 C 8/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje ohledně úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení a ohledně úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroků z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 114 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se původně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od , datum, do zaplacení. K tomu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Společnost“) a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“) na jejímž základě Společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Společnost následně postoupila pohledávku za žalovaným postupní smlouvou ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , která ji postoupila na žalobkyni, a to na základě postupní smlouvy ze dne , datum, . Žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho.

2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu před prvním jednáním co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do , datum, , z výše uvedené úvěrové smlouvy, zpět. Podle § 96 odst. 1, 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) soud řízení k této dispozici žalobkyně žalobou částečně zastavil, přičemž postupoval v souladu s § 96 odst. 3, 4 o. s. ř.

3. Žalovaný uvedl, že dluh způsobil svým bezohledným jednáním zaměstnavatel , tituly před jménem, , jméno FO, , zastoupen společností , Anonymizováno, s.r.o., , adresa, , který od něj peníze převzal z důvodu výroby a koupě materiálu a nevrátil.

4. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

5. Soud přitom zjistil následující:

6. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta dne , datum, částka 20 000 Kč, kterou byl žalovaný povinen vrátit společně s celkovými náklady poskytnutého úvěru, tedy částku 36 372 Kč a to ve 14-ti měsíčních splátkách ve výši 2 598 Kč (viz žádost o úvěr, Smlouva, ujednání o zpracování osobních údajů, kopie občanského průkazu). Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že od Společnosti převzal jistinu úvěru v hotovosti při podpisu Smlouvy (viz Smlouva). V žádosti o úvěr žalovaný sdělil, že je ženatý, má syna, bydlí v nájmu, nemá osobní bankovní účet, je zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, ., kdy jeho příjem činí 17 569 Kč, jeho výdaje na bydlení činí 2 000 Kč a výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 2 000 Kč (viz žádost o úvěr). Žalovaný Společnosti předložil pracovní smlouvu ze dne , datum, , výplatní list za měsíc 3 a 4/2017, dle kterých činila čistá mzda 17 225 Kč, výplatní list za měsíc 5/2017, dle kterého činila čistá mzda 18 259 Kč a dále smlouvu o nájmu bytu ze dne , datum, uzavřenou na dobu neurčitou, ze které není zřejmá výše nájemného ani záloh na úhrady za plnění spojená s užíváním bytu (viz pracovní smlouva, výplatní list, smlouva o nájmu bytu).

7. Společnost postoupila pohledávku za žalovaným postupní smlouvou ze dne , datum, na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (viz smlouva o postoupení pohledávek z , datum, , příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek, předžalobní výzva). Společnost , právnická osoba, , postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to na základě postupní smlouvy ze dne , datum, (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , příloha ke smlouvě o postoupení pohledávek). Předžalobní výzvou ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky (viz předžalobní výzva).

8. Žalovaný během řízení předložil k důkazu žalobu, kterou podal , datum, u zdejšího soudu proti , jméno FO, (RH), kde mimo jiné uvedl, že půjčky vyřizoval RH, žalovaný je v dobré víře podepsal a převzal peníze, které pak předal RH za účelem koupě materiálu a do výroby (viz uvedená žaloba). Žaloba proti RH byla soudem pravomocně odmítnuta usnesením , spisová značka, , které nabylo právní moci , datum, (viz usnesení zdejšího soudu č. j. , Anonymizováno, ohledně návrhu na přerušení řízení).

9. Soud věc posoudil následovně:

10. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, neboť jí byla předmětná pohledávka postoupena (§ 1879 a násl. občanského zákoníku).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 5/2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být Smlouvou vázány, má soud za to, že uvedená smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí částku 17 569 Kč, tento žalobkyně dostatečně ověřila pomocí výplatních listů a pracovní smlouvy. Za zásadní pochybení žalobkyně lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, které nijak neověřovala, když jediným dokumentem, který měla k dispozici byla smlouva o nájmu bytu, ze které nicméně není patrná výše nájmu ani záloh. Další sdělené měsíční výdaje žalovaného činily 2 000 Kč na dopravu, stravu a osobní náklady, tyto výdaje nebyly Společností nijak blíže zkoumány ani ověřovány. V posuzovaném případě porušení povinností Společností při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech a výdajích od žalovaného neobstarala a spoléhala se pouze na sdělené údaje, aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.

14. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. v uvedeném znění naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo lze od ostatního obsahu oddělit.

15. Jestliže je tedy smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu, tedy ani požadované příslušenství (zákonný úrok z prodlení).

16. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.

17. Žalovaný obdržel od žalobkyně částku 20 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Žalovaný neposkytl na svůj dluh žalobkyni ničeho.

18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

19. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 20 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III).

20. K námitce žalovaného poukazující na skutečnost, že dluh byl způsoben zaměstnavatelem , tituly před jménem, , jméno FO, ze společnosti , právnická osoba, ., za účelem vložení finančních prostředků do výroby, proto by měl dluh uhradit právě , tituly před jménem, , jméno FO, , soud uvádí, že tato skutečnost nemá na posouzení věci žádný význam. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že smluvní stranou Smlouvy byl právě žalovaný, který se rovněž při neplatnosti Smlouvy pro řádné neověření úvěruschopnosti obohatil na úkor Společnosti, když svým podpisem potvrdil, že od Společnosti peníze převzal. Jak bylo následně s finančním prostředky naloženo, nemá vliv na jeho povinnost navrátit Společnosti, respektive žalobkyni, poskytnuté plnění.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně procesně zavinila, že řízení bylo ve výroku I. zastaveno. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu rozhodnutí (tj. k , datum, ) soudu kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšnou co do částky 20 000 Kč (jistina), přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí celkem částku 49 326,02 Kč (jistina 20 000 Kč + úrok ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, v kapitalizované výši 18 328,76 Kč + zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, v kapitalizované výši 10 997,26 Kč). Žalovaný byl tedy v řízení převážně úspěšný v poměru 20 000 Kč vs 29 326,02 Kč, tj. v poměru 40,5 % vs , var. symbol, ,5 %, proto má nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 19 %. Náklady řízení v celkové výši 300 Kč představují náklady řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 2x 300 Kč za úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání odporu a vyjádření). Náhrada nákladů řízení přiznaná žalovanému tak činí 19 % z 600 Kč, tedy 114 Kč.

22. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.