8 C 82/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 350 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovanou prostřednictvím webových stránek smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši částka, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka do datum. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, a to ani na základě předžalobní upomínky.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud z jemu dostupných listin zjistil:

4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum Smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované ve výši částka a žalovaná se zavázala úvěr uhradit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka do 14 dnů (viz Smlouva, fotografie občanského průkazu, standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost o poskytnutí úvěru). Žalovaná v žádosti uvedla, že její příjem činí částka, výdaje činí částka, náklady na bydlení částka nemá žádné vyživované dítě a hradí splátky jiných úvěrů ve výši částka měsíčně (viz žádost o poskytnutí úvěru). Žalobkyně zjistila průměrný příjem žalované ve výši částka výpisem z jejího účtu z datum, datum a datum, ohledně výdajů vycházela ze sdělení žalované a životního minima ve výši částka (viz žádost o poskytnutí úvěru). Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za měsíce Anonymizováno, ze kterého je patrné, že v měsíci Anonymizováno bylo na účet připsáno částka a odešlo částka, přičemž účetní zůstatek činil na konci měsíce -částka, v měsíci Anonymizováno bylo na účet připsáno částka, odešlo částka a účetní zůstatek na konci měsíce činil -částka a v měsíci 6/2024 na účet přišlo částka, odešlo částka a účetní zůstatek na konci měsíce činil -částka. Žalovaná měla na účtu limit povoleného přečerpání částka (viz výpis z účtu žalované). Výpisem z databáze REPI, který žalobkyně provedla, lze zjistit, že žalovaná měla ke dni datum celkem hodnota ukončených spotřebitelských úvěrů a 1 aktivní se zbývající částkou částka, z toho jeden úvěr byl zesplatněn, jeden je mimosoudně vymáhán a celkem u 4 je v průběhu trvání poznámka o mimosoudním vymáhání (viz výpis z databáze REPI). Žalobkyně také nahlédla do centrální evidence exekucí, ve které žalovaná neměla záznam (viz výpis z Anonymizováno).

5. Žalobkyně poskytla dne datum částku částka převodem na účet žalované (viz detail pohybu). Žalovaná neuhradila ničeho, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne datum, ve které byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, předžalobní upomínka, email).

6. Soud věc posoudil následovně:

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvami vázány, má soud za to, že uvedená Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovanou), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalované pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání v průměrné výši částka. Co se týče výdajů žalované, tady se žalobkyně spokojila toliko se sdělením žalované, aniž by zkoumala, jaké jsou skutečné výdaje žalované na bydlení, věci osobní potřeby, dopravu atd. ačkoliv měla k dispozici výpis z účtu žalované, ze kterého jsou její výdaje patrné a je zřejmé, že jsou mnohem vyšší, než kolik žalovaná uvádí. Nadto je z výpisu patrné, že žalovaná nedisponuje žádnými finančními prostředky, neboť v měsících 4–6/2024 byl zůstatek na jejím účtu záporný a dosahoval až -částka. Žalobkyně sice provedla lustraci žalované v databázi REPI, dle které měla žalovaná aktivní pouze jeden další spotřebitelský úvěr, z databáze je nicméně zřejmé, že platební morálka žalované není idylická, neboť několik předchozích úvěrů bylo po žalované mimosoudně vymáháno. Z výše uvedeného tak soud uzavřel, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované.

14. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona č. 257/2016 Sb., že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

15. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze spotřebitelského úvěru založeného uvedenou smlouvou. Při závěru o neplatnosti obou smluv je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z.

16. Žalovaná obdržela od žalobkyně částku částka náležející žalobkyni, aniž by pro takové platby existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaná neposkytla žalobkyni ničeho.

17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok na vrácení částky částka coby poskytnuté jistiny.

18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Pokud jde o lhůtu „podle možností dlužníka“, tak žalovaná byla v řízení nečinná, proto soud vycházel ze lhůty stanovené na základě předžalobní výzvy žalobkyně, tj. že měla zaplatit do datum a dne datum se ocitla dle § 1970 o. z. v prodlení, a proto soud přiznal zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny částka od tohoto data ve výši 11,5 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka a uvedené úroky z prodlení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II). Náklady řízení a lhůta k plnění 20. Jelikož měli účastnice ve věci úspěch v přibližně stejné míře (v rozsahu 50 %), soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.