8 C 99/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 45 858,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 001 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,04 % denně z částky 21 334 Kč za dobu od 16. 3. 2025 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 13 857,62 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,46 % denně z částky 21 334 Kč za dobu od 16. 3. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 8 705,08 Kč za dobu od 16. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 858,62 Kč s příslušenstvím a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky. K tomu uvedla, že mezi ní a žalovaným byla dne 27. 1. 2025 uzavřena smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání číslo , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 739,08 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, a to ve 4 měsíčních splátkách po 7 434,77 Kč splatných vždy do 27. dne kalendářního měsíce, počínaje dnem 27. 2. 2025 a konče dnem 27. 5. 2025. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy neuhradil ničeho a žalobkyni tak dle Smlouvy vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení, náhradu účelně vynaložených nákladů v důsledku prodlení žalovaného a na smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky. Žalovaná částka 45 858,62 Kč představuje dlužnou jistinu 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 739,08 Kč, poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 15 019,54 Kč a poplatky (náhrady účelně vynaložených nákladů) za upomínky ve výši 800 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní úrok ve výši 0,5 % ročně z částky 30 039,08 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení a paušální částku dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 1 200 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky ze dne 26. 3. 2025.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobkyní v celém rozsahu neuznal. Uvedl, že smlouva byla ve skutečnosti spotřebitelským úvěrem, což vyplývá z toho, že i když byl účel smlouvy „úhrada faktury“, žalobkyně k tomu nevyžadovala faktické podklady, dále parametry úvěru (nízká částka, extrémní poplatky, atd.) odpovídají spotřebitelským úvěrům, doložka GDPR uvádí údaje o rodinném stavu a že údaje jsou zpracovávány pro profilování spotřebitelského chování, žalobkyně působí na webové stránce „, Anonymizováno, “ a používá tam mimo jiné spotřebitelský jazyk („rychlé peníze“), prezentace je zaměřena na širokou veřejnost. Dále uvedl, že žalobkyně bonitu zákazníka ověřuje jen dle jednoho výpisu z banky, což je dle něj nedostačující a při uzavření smlouvy jí stačí pouze IČ, smlouva neobsahuje jeho podpis a byla podepsaná formou SMS kódu. Dále žalovaný namítl nepřiměřené a vysoké smluvní úroky, nepřiměřené úroky z prodlení i náklady řízení a likvidační smluvní pokutu. Uvedl, že je ochoten maximálně zaplatit částku 20 000 Kč, která mu byla připsána na účet.

3. Účastníci se k jednání nedostavili, soud tak věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Soud přitom zjistil následující:

5. Žalobkyně a žalovaný dne 27. 1. 2025 uzavřeli Smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako podnikateli úvěr ve výši 20 000 Kč na úhradu faktury a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 739,08 Kč a s poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč (celkem částku 30 039,08 Kč) ve čtyřech splátkách ve výši 7 434,77 Kč splatných ke dni 27. 2. 2025, 27. 3. 2025, 27. 4. 2025 a 27. 5. 2025. Na Smlouvě je žalovaný podepsán příjmením, nikoliv SMS kódem, v záhlaví je též uvedeno jeho IČ a místo podnikání; hned v článku I. odst. 2 je uvedeno, že úvěrovaný prohlašuje, že při uzavírání Smlouvy vystupuje jako podnikatel. Dle Smlouvy činí poplatek za upomínku 500 Kč a za SMS upomínku 50 Kč. Dle čl. VIII. odst. 1 Smlouvy, pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru, má žalobkyně vůči žalovanému nárok: a) na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, b) na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v důsledku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky z úvěru, účelně vynaložené náklady jsou specifikovány v sazebníku, který tvoří nedílnou součást smlouvy a c) na zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení, přičemž za dlužnou částku se pro účely tohoto čl. považuje dlužná jistina úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru. Podle článku VIII. odst. 6 smlouvy o úvěru, pokud je sjednáno splácení úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru ve více splátkách, pak v případě prodlení s úhradou jakékoli dlužné splátky úvěru a poplatku za poskytnutí úvěru se stává zbytek úvěru a sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru za celé období poskytnutí úvěru splatným 15. kalendářním dnem od počátku prodlení (zesplatnění úvěru). Žalovaný je tak povinen v případě zesplatnění úvěru zaplatit žalobkyni zbytek celkové částky ke splacení žalovaným uvedenou v parametrech úvěru. Žalobkyni zesplatněním úvěru vznikají vůči žalovanému nároky podle čl. VIII.1 této smlouvy (viz Smlouva na č. l. 11, email o schválení Smlouvy na č. l. 22 p. v.). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč (viz shodná tvrzení stran). Žalovaný na to nic neuhradil (viz nerozporované tvrzení žalobkyně).

6. Žalovaný též napsal 15. 1. 2025 čestné prohlášení (též s uvedením IČ), že finanční prostředky získané z podnikatelského úvěru žalobkyně použije na účel spojený s financováním jeho podnikatelské činnosti: zaplacení faktury a dále prohlásil, že vykonává aktivní podnikatelskou činnost jako OSVČ a že ji pod dobu trvání úvěru nehodlá přerušit ani ukončit (viz prohlášení z 15.1.2025 61).

7. Žalobkyně upomínala žalovaného z důvodu prodlení emailem dne 2. 3. 2025, 4. 3. 2025, 9. 3. 2025. 14. 3. 2025, 17. 3. 2025 a 19. 3. 2025 a dne 14. 3. 2025 jej dopisem vyzvala k úhradě dlužné částky 8 942,38 Kč dne 14. 3. 2025 (viz, upomínky na č. l. 18–20 p. v. výzva k úhradě dlužné částky na č. l. 13, detail zprávy na č. l. 15)

8. Ze statistiky úrokových sazeb z úvěrů poskytnutých bankami klientům dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami živnostníkům do 1 roku včetně činila v době uzavření smlouvy o úvěru 6,87 % ročně (statistika ČNB úrokových sazeb z úvěrů poskytnutých bankami klientům – nové obchody – měsíční – živnosti, do 1 roku včetně na č. l. 46).

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

12. Podle § 1968 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“), jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

16. Soud věc posoudil následovně:

17. Mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit, a to ve čtyřech splátkách ke dni 27. 2. 2025, 27. 3. 2025, 27. 4. 2025 a 27. 5. 2025. Ačkoliv žalovaný uvedl, že Smlouva byla uzavřena prostřednictvím SMS kódu, ze samotné Smlouvy i z oznámení o schválení Smlouvy má soud za prokázané, že žalovaný Smlouvu vlastnoručně podepsal a následně zaslal žalobkyni. Ostatně ani námitky žalovaného nesměřovaly proti tomu, že by Smlouvu neuzavřel, ale proti jejímu obsahu. Ke všem námitkám žalovaného k tomu, že jde o spotřebitelský úvěr, např. okolnosti uzavírání Smlouvy (např. nezkoumání bonity, atd.), podmínky ve Smlouvě, inzerce na www stránkách a podobně, musí soud odmítnout, neboť z dostupných důkazů je jednoznačné, že žalovaný Smlouvu uzavíral jako podnikatel – vyplývá to ze záhlaví Smlouvy, kde je žalovaný označen i prostřednictvím IČ a místa podnikání, ze samotného textu Smlouvy (kdy ustanovení, že to uzavírá jako podnikatel je uvedeno hned v úvodním článku, nikoliv např. někde uprostřed) a i z prohlášení žalovaného, které učinil 15. 1. 2025; navíc i samotná Smlouva je nazvána tak, že je z ní patrné, že jde o podnikatelský úvěr.

18. Soud tak uzavírá, že Smlouva byla platně mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena (a podepsána oběma stranami) a jednalo se o úvěr určený na podporu a rozvoj podnikání žalovaného. Žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila, když žalovanému poskytla 20 000 Kč, žalovaný nicméně své povinnosti nesplnil, když žalobkyni ničeho neuhradil.

19. Žalobkyně vedle dlužné jistiny uplatnila nárok na částku 9 739,08 Kč jakožto poplatku za poskytnutí úvěru a částky 300 jakožto poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr. Soud tyto poplatky právně kvalifikoval dle § 2395 o. z. jako úroky, protože jsou odměnou za poskytnutí finančních prostředků, kdy jejich název ve Smlouvě není podstatný. Pokud pak soud tuto výši úroků za 4 měsíce převede na procentní vyjádření, jde o úroky 150,6 % ročně z poskytnuté jistiny. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že úroky poskytované bankami činí kolem 7 % ročně, má soud za to, že takto ve Smlouvě stanovené úroky jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy dle § 588 o. z. To ale neznamená, že by žalovaný nemusel platit žádné úroky. Ve shodě s § 577 soud tyto úroky pouze upravil, resp. jejich výši, kdy s ohledem na zjištěné úroky bank a s ohledem na to, že dle judikatury je jistě v rozporu s dobrými mravy úroková sazba ve výši čtyřnásobku sazby poskytované bankami, soud určil jako úroky pro tento případ úroky ve výši cca trojnásobku zjištěné sazby, tedy 20 % ročně z částky 20 000 Kč. Tyto úroky za 4 měsíce (třetinu roku) pak činí zaokrouhleně nahoru částku 1 334 Kč, a proto soud místo poplatků 9 739,08 a 300 Kč přiznal vedle jistiny i částku 1 334 Kč (výrok I.) a ohledně zbylé části poplatků ve výši 8 705,08 Kč žalobu zamítl (výrok II.).

20. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku ani do 15. kalendářního dne od počátku prodlení, vzniklo žalobkyni podle článku VIII. odst. 1 písm. c) Smlouvy právo na smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky, proto soud zavázal žalovaného i k zaplacení této smluvní pokuty, která tak činí 50 % z částky 21 334 Kč (jistina a úroky/poplatky), tedy částku 10 667 Kč. Tuto částku tedy soud přiznal a ve zbytku (4 352,54 Kč) žalobu ohledně smluvní pokuty zamítl. Žalovaný uváděl, že smluvní pokuta je nepřiměřená, nicméně soud ji dle § 2051 o. z. moderovat nemohl, kdy žalovaný ohledně výše smluvní pokuty a jejích dopadů či výše způsobené škody již dalšího neuvedl, na jednání se nedostavil, a proto ho soud ani nemohl poučit o tom, že by měl v tomto ohledu svá tvrzení ještě doplnit.

21. Pokud jde o úroky z prodlení, smysl úroku z prodlení lze nacházet v jeho motivační a sankční funkci. Podle přesvědčení soudu byl v projednávané věci žalovaný dostatečně motivován ke splnění peněžitého dluhu a pro případ jeho nesplnění včas byl dostatečně sankcionován již ujednanou smluvní pokutou. Takto stanovená výše smluvní pokuty přitom s ohledem na běžnou úrokovou míru z úvěrů rovněž zajišťuje reparaci případné škody vzniklé tím, že žalovaný svůj dluh včas nesplní (§ 2050 o. z.). Ujednání o povinnosti platit pro případ prodlení se splněním peněžitého dluhu úrok ve výši 0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně se tak v tomto ohledu již vymyká účelu, který jinak obecně institut úroku z prodlení sleduje, a kterým je (stejně jako u smluvní pokuty) jednak pod hrozbou majetkové sankce motivovat dlužníka ke splnění dluhu a v případě prodlení se splněním této povinnosti jej jednak sankcionovat a současně tak kompenzovat újmu, která věřiteli zpožděnou platbou vzniká. Právě porovnání výše dohodnutého úroku z prodlení v této věci s běžnou úrokovou mírou a s výší úroku z prodlení stanovenou citovaným nařízením vlády, vede soud k závěru, že se zjevně příčí dobrým mravům, když na místo účelu stanoveného zákonem sleduje spíše ničím neodůvodněné a zřejmě nepřiměřené obohacení věřitele. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z prodlení obsažené v citované smlouvě je neplatné podle § 588 o. z. Protože důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku z prodlení, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku z prodlení tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, za který je s ohledem na již popsané okolnosti případu, kdy má být pro případ prodlení placena smluvní pokuta, na místě považovat úrok z prodlení odpovídající svou výší zhruba sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. úrok z prodlení ve výši 12 % ročně, kdy soud tak pro zjednodušení stanovil tyto úroky z prodlení na částku 0,04 % denně z dlužné částky (tedy 14,6 % ročně) a ve zbytku žalobu zamítl.

22. Žalobkyně se dále v řízení domáhala zaplacení nákladů za písemnou upomínku ze dne 14. 3. 2025 ve výši 500 Kč a nákladů za SMS upomínky (6×50 Kč) s poukazem na článek VIII. odst. 1 písm. b) smlouvy o úvěru, v níž bylo právo účtovat náklady za upomínky dohodnuto a dále se žalobkyně domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Jelikož strany uzavřely Smlouvu jako podnikatelé, činí dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč. Účelem těchto paušálních nákladů je primárně kompenzace nákladů interních a administrativních, tedy i náklady na písemnou korespondenci, telefonickou a elektronickou komunikaci, upomínání a urgenci dlužníků atd. Není tedy právní důvod pro to, aby žalobkyně obdržela úhradu těchto interních nákladů dvakrát – jak skrze paušál ve výši 1 200 Kč, tak ještě znovu ve výši 800 Kč. Požadovat je možno pouze takové interní náklady uplatnění pohledávky, které paušál převyšují. Proto soud zavázal žalovaného k úhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), naopak žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 800 Kč představující poplatky za upomínky, pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

23. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle úspěchu ve věci, kdy tento úspěch či neúspěch soud posuzoval ke dni vyhlášení rozhodnutí. Ke dni vyhlášení rozhodnutí žalobkyně požadovala celkem částku 84 457,27 Kč (45 858,62 + 1200 + 37 398,65 Kč jako 0,5 % denně z 30 039,08 Kč od 16. 3. 2025 do 19. 11. 2025), úspěšná byla v části 35 325,86 Kč (20 000 + 1 334 + 10 667 + 1 200 + 2 124,86 jako 0,04 % denně z 21 334 Kč od 16. 3. 2025 do 19. 11. 2025). Úspěšná tak byla v části 42 %, neúspěšná v části 58 %. Vzhledem k tomu soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože jejich úspěch a neúspěch ve věci je podobný (výrok III.).