11 C 102/2013

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Petrem Slunským, Ph.D., Ph.D. jako samosoudcem ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované ; zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa žalované: ; 2. země anonymizováno název žalované , IČO ulice a číslo , PSČ obec a číslo - část obce adresa pro doručování: adresa žalované , PSČ obec o určení vlastnického práva k nemovitostem

I. Návrh žalobce na určení, že žalovaná 2, [země], [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] [anonymizováno] [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žalobce je povinen ve lhůtě 3 dnů od tohoto rozsudku zaplatit 1. žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 72 315 Kč k rukám právního zástupce žalovaného 1.

III. Žalovaný 1 a žalovaný 2 nemají vůči sobě nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 24. 5. 2013. Návrhem se žalobce domáhal rozsudku, jehož výrokem mělo být určeno, že [název žalované], se sídlem [adresa], je vlastníkem pozemků uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Žalobce v žalobním tvrzení tvrdil, že je vlastníkem stavby bez čísla popisného, stojící na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], [územní celek], okres [okres], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce]. Tehdejší žalovaná [právnická osoba] [IČO], byla zapsána v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] – město, [územní celek], jako vlastník pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. Žalobce vedl v době podání návrh mnohaleté spory s tehdejší žalovanou o užívání těchto pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] na nichž stojí část stavby ve vlastnictví žalobce, přes tento pozemek je zajišťován přístup ke zmiňované stavbě ležící uvnitř areálu, v němž žalobce vlastní své nemovitosti. Žalobce má pochybnosti o vlastnickém právu tehdejší žalované k pozemkům zapsaných tehdy v katastru nemovitostí ve prospěch tehdejší žalované, toto tvrzení odůvodnil tím, že v rámci velké privatizace byl Ministerstvem pro správu národního majetku schválen privatizační projekt státního podniku [podnik] [okres], který byl transformován na [právnická osoba] [okres] a.s., později s názvem [právnická osoba ] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na společnost s ručením omezeným a s názvem [právnická osoba]. Záměrem převodu státního majetku na soukromé subjekty v rámci velké privatizace měl být přechod celých areálů tak, aby byla zachována funkčnost pozemků. V roce [rok] došlo geometrickým plánem k rozdělení pozemku parcelní [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] ke vzniku nových pozemků, a to mimo jiné rozdělením pozemků parc. [číslo] vznikly nové pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] rozdělením pozemku parc. [číslo] vznikly nové pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]. Tímto geometrickým plánem taktéž vznikly i další pozemky a to parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] Tyto pozemky vznikly nově až geometrickým plánem v roce [rok] a tímto geometrickým plánem byla zároveň přidělena i parcelní čísla až do doby podání žaloby. Tímto zápisem geometrického plánu do katastru nemovitostí však byly nově vzniklé pozemky zapsány ve prospěch tehdejší [právnická osoba] [okres] [anonymizováno], aniž by k tomuto zápisu existoval a opravňoval jakýkoli nabývací titul.

2. Dle tvrzení žalobce, z privatizačních dokumentů nevyplývá, že by vznikly zmiňované sporné pozemky, ani pozemky, ze kterých pozdější pozemky vznikly, a tudíž v rámci velké privatizace nebyly tyto pozemky předmětem převodu do vlastnictví [právnická osoba] [okres], ani nepřešly do vlastnictví společnosti [právnická osoba].

3. Usnesením č. j. 11 C 102/2013-67 ze dne 18. 7. 2013 ve spojení s usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] s právní mocí 12. 2. 2014 soud připustil, aby na místě žalovaného [právnická osoba], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], vystupoval v řízení nadále [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované].

4. Rozsudkem zdejšího soudu č. j. 11 C 102/2013-244 ze dne 25. 9. 2017 bylo rozhodnuto tak, že návrh žalobce na určení, že žalovaná 2, [země], [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] pro [katastrální uzemí], [územní celek], okres [okres], vedené u [stát. instituce], [stát. instituce], je vlastníkem pozemku bylo zamítnuto, proti rozsudku se žalobce odvolal a rozsudek soudu I. stupně byl usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zrušen a vrácen soudu k dalšímu řízení. Soud I. stupně ve svém rozhodnutí vyslovil názor, že zde není právní zájem žalobce, za dané situace však Krajský soud v Brně v odvolacím řízení rozhodl, že žalobce je aktivně legitimován, neboť mu svědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k pozemku, na němž se nacházejí jeho stavby nebo přístupové cesty, neboť z tohoto titulu mu plynou povinnosti vůči vlastníkovi pozemků.

5. Podle ustanovení § 226 odst. 1 o.s.ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu, soud tedy v dalším řízení vázán tímto právním názorem měl na pevno postaveno, že v řízení o předmětné pozemky má žalobce naléhavý právní zájem na určení vlastnictví, jsou tedy splněny podmínky ustanovení § 80 o.s.ř., kde je určeno, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Úkolem soudu I. stupně tedy bylo určení vlastnictví k předmětným nemovitostem.

6. Ze shodného tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) a z listinných důkazů, z kupní smlouvy ze dne [datum] soud nalezl, že touto kupní smlouvou [fond] [anonymizována dvě slova] [země] převedl na společnost [právnická osoba] movitý majetek, mimo jiné i pozemky parc. [číslo] pro k. ú. [okres] – město. Jako nesporné mezi účastníky a z listinných důkazů bylo zjištěno, že vlastnické právo bylo zapsáno ve prospěch nynějšího žalovaného 1.

7. Jako nesporné mezi účastníky bylo dále zjištěno, že sporné pozemky byly zapsány na LV ve prospěch [právnická osoba], rovněž jako nesporné bylo zjištěno, že tato společnost [právnická osoba], dříve [právnická osoba] vložila tyto pozemky do společnosti [právnická osoba], dále tyto pozemky byly zapsány dne [datum] na tehdejší žalovanou společnost [právnická osoba], čímž došlo k intabulaci a zápisu ve prospěch tehdejší žalované k tomuto datu.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že ke dni [datum] jako vlastník nemovitosti byla zapsána společnost [právnická osoba] a z výpisu z katastru nemovitostí dále soud zjistil, že vklad práva rozhodnutím sp. zn. V [číslo] ze dne [datum] došlo k převodu předmětných nemovitostí na nabyvatele [právnická osoba]

9. Soud dále jako nesporné a z listinných důkazů nalezl, že vkladem do katastru nemovitostí ze dne [datum] s řízením ukončeným dne [datum] byl určen intabulovaný vlastník, ke dni rozhodnutí soudu nabyvatel [právnická osoba].

10. V řízení byl vyslechnut jako svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který podnikal jako statutární zástupce, jednatel firmy [právnická osoba] a tento soudu sdělil, že pozemky, o které se jedná, firma prodala [právnická osoba], před prodejem tyto pozemky užívala [právnická osoba] a platila za tyto pozemky nájem. Svědek měl vědomost o tom, že pozemky v předchozí době byly původně majetkem někdejšího [právnická osoba ], od kterého přešel majetek na firmu svědka. Tento svědek neměl nikdy pochybnost o legálním vlastnictví těchto pozemků a pozemky byly převedeny na [právnická osoba] řádnou smlouvou.

11. Jako svědek byl dále vyslechnut [titul] [jméno] [příjmení], který je bratrem svědka [titul] [příjmení]. Svědek neměl vědomost o tom, kdy přesně [právnická osoba] nemovitosti nabyla, ale měl vědomost o tom, že toto nastalo před fúzováním firmy [právnická osoba ] [anonymizována tři slova] [právnická osoba] tyto pozemky užívala, pozemky byly v pronájmu od různých firem. Svědek byl rovněž statutárním zástupcem firmy a sám nikdy neměl pochybnost o vlastnictví pozemků, neboť měl v rukou všechny nabývací doklady od státního podniku [podnik] [obec] ještě v rámci privatizace.

12. Jako další svědek byl vyslechnut statutární zástupce žalovaného [jméno] [příjmení]. Tento sdělil, že firma koupila pozemek jako celek a na tomto pozemku začali podnikat, na pozemek si vzali úvěr, který již je zaplacen.

13. Jako svědkyně byla vyslechnuta [jméno] [příjmení], která sdělila soudu, že považuje za vlastníka pozemku [právnická osoba] [anonymizováno].

14. Jako svědek byl vyslechnut [jméno] [příjmení], tento sdělil, že byl zaměstnancem firmy [právnická osoba ] [anonymizováno] na dopravě jako vedoucí dopravy a na tomto místě byl zaměstnán od [datum], přímo areálu pozemků měl pracovní stůl a v době jeho pracovního poměru byly na jednotlivých pozemcích, na panelech, umístěny garáže, které užívala [právnická osoba], tyto byly později prodány, protože se nepoužívaly. V prostorách pozemků byl nepořádek z různého stavebního materiálu, lešení, míchačky, podlážky a svědek si nevzpomíná, kdo pozemky užíval.

15. Jako svědek byl vyslechnut [jméno] [příjmení], který byl statutárním zástupcem někdejší firmy [právnická osoba] a nyní je společníkem [právnická osoba] a [právnická osoba ] [okres], svědek sdělil, že pozemky firma řádně nabyla, ale o přesném času nabytí vlastnictví nemá vědomost a společnost použila tyto pozemky jako nepeněžitý vklad do společnosti. Vzpomíná si, že firma pozemky nabyla někdy v 90. letech. Ve skutečnosti tyto pozemky užívala [právnická osoba], ale svědek má vědomost o tom, že byly ve vlastnictví jeho společnosti.

16. Za řízení soud přistoupil k ohledání nemovitostí a na místě samém nalezl, že se jedná o pusté betonové plochy, částečně zarostlé náletovými bylinami, z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se držení pozemku chopil někdo jiný, po vlastnících nebylo možno spravedlivě požadovat konání jakýchkoli údržbových prací na těchto pozemcích.

17. Žádný ze svědků nevypověděl žádnou věrohodnou vědomost o faktickém vlastnictví pozemků, svědci vypovídali pouze o způsobu jejich užívání, vztahu k pozemku, žádný ze svědků nevypověděl nic o uchopení a užívání těchto pozemků ze strany jiného, než intabulovaného vlastníka.

18. Podle ustanovení § 1089 odst. 1 občanského zákoníku drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

19. Podle ustanovení § 1090 odst. 1 občanského zákoníku k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

20. Podle ustanovení § 1091 odst. 2 občanského zákoníku k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

21. Podle ustanovení § 1092 občanského zákoníku do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

22. Podle ustanovení § 1096 odst. 1 občanského zákoníku nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce.

23. Pro nabytí práva vydržením se tedy vyžaduje současné splnění 4 předpokladů – vydržení, jímž je čas, právní důvod, věc, která způsobilá k vydržení je a dobrá víra.

24. Podle ustanovení § 980 odst. 1 občanského zákoníku je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k určité věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. Dle odst. 2 téhož ustanovení je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

25. Podle ustanovení § 3064 věta první občanského zákoníku platí, že ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a ohledně práv zapsaných do katastru nemovitostí v době jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona nastanou účinky podle § 980 až 986 uplynutím jednoho roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

26. Soud má za to, že první vlastník zapsaný v katastru nemovitostí po tzv. velké privatizaci [právnická osoba], [právnická osoba] byl a držel vlastnické právo jednak v dobré víře v zápis v katastru, neboť dobrá víra v zápis v katastru platí podle právního názoru soudu i dobrá víra ve vznik tohoto zápisu. Již před účinností občanského zákoníku ve znění zákona č. 89/2012 Sb., dospěl Ústavní soud 11. 5. 2011 pod sp. zn. IIÚS 165/2011 k závěru, že osoby, jímž dobrá víra svědčí, nenesou žádný díl odpovědnosti za neplatnost smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci s ohledem na svou dobrou víru. V dalším aktuálním nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014 již za účinnosti nového občanského zákoníku a jeho ustanovení § 980 dospěl Ústavní soud pod sp. zn. IÚS 2219/2012 k závěru, že podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 bylo možné nabýt vlastnictví k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí evidované v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí.

27. Již předcházející právní úprava (§ 11 zákona 265/1992 Sb.) o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem vycházela z domněnky, že údaje v katastru nemovitostí jsou v souladu se skutečným stavem.

28. Pokud svědek [titul] [jméno] [příjmení] vypověděl jako statutární zástupce firmy [firma], že dotyčné pozemky prodal [právnická osoba], soud má za to, že tito jednali v dobré víře v intabulovaný zápis v katastru, tento svědek měl vědomost o tom, že pozemky, o které se zde jedná, byly původně ve vlastnictví [podnik] [okres], jeho bratr [titul] [jméno] [příjmení] jako svědek vypověděl totéž. Rovněž svědek [jméno] [příjmení], statutární zástupce nynějšího intabulovaného vlastníka, vypověděl, že pozemky koupil v dobré víře, a tedy lze mít za to, že nynějšímu vlastníkovi svědčí vlastnictví i v případě, že by toto v dobré víře nabyl od nevlastníka, neboť současnému vlastníku toto právo svědčí, neboť tak uvádí jasnozřivý zákonodárce v ustanovení § 984 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. [obec] víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis. Sám tento důvod a tato právní situace by obstála osamoceně ve prospěch nynějšího žalovaného 1 v jeho vlastnictví.

29. Soud má za to, že dobrá víra nynějšího prvního žalovaného je dána, neboť jí předcházela dobrá víra jeho právních předchůdců, a na této dobré víře nic nemění ani probíhající zahájený soudní spor o tyto nemovitosti, neboť absurdním výkladem by bylo možno dojít k závěru, že zahájením soudního sporu se ruší dobrá víra. Vzhledem k tomu, že původní vlastník [podnik] [okres] nabyl do svého vlastnictví nemovitosti v roce [rok], jsou splněny podmínky plynutí času v době podání žaloby, neboť nebylo možno spravedlivě požadovat po původním nabyvateli, aby revidoval správnost přečíslování parcel, tedy pokud došlo k řádnému uzavírání kupních smluv mezi vlastníky v právní historii celé nemovitosti je dán i právní důvod nabytí této nemovitosti. Pokud se týče držby předmětných nemovitostí, zde soud vycházel podpůrně z rozhodnutí [spisová značka], kde je uvedeno, že tradičně se uznává, že držba zahrnuje faktické ovládání věci (corpus possessionis) a držební vůli tedy úmyslně zdržet pro sebe, nikoliv pro jiného (animus possidendi), v této souvislosti [název soudu] např. v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] vyslovil: pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů vůle s věcí nakládat jako s vlastní (prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (prvek objektivní), faktickým modelem věci se nerozumí jen fyzické ovládání věci, faktické ovládání je stanoveno podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. právní panství nad věcí, proto je držitelem pozemku i ten, kdo na něj fakticky dlouhou dobu nevstoupil, pokud se držby nechopí někdo jiný a také ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora), je však nezbytné, aby detentor věc fakticky ovládal pro držitele a jeho jménem (např. jako nájemce). Důkazní břemeno, že tomu tak bylo, leží na tom, kdo tvrdí, že ten kdo věc fyzicky ovládá, byl jeho detentorem.

30. Podle rozhodnutí [název soudu] sp. zn. [spisová značka] se tradičně uznává, že držba zahrnuje faktické ovládání věci, držební vůli, tedy věc držet pro sebe, nikoliv pro jiného, tento judikát shodně s judikátem předchozím, vyslovuje, že držitel pozemku i ten, kdo na něj fakticky dlouhou dobu nevstoupil, pokud se držby nechopí někdo jiný.

31. Soud má tedy za to, že intabulovaný, zapsaný nynější vlastník daných nemovitostí je žalovaný 1, neboť mu svědčí jak výše uvedeno důvěra v zápis v katastru nemovitostí, zásada veřejné dobré víry, zásada materiální publicity, takto bylo dříve judikováno a nyní silou zákona je vysloveno ustanovení § 980 odst. 2 současného obč. zákoníku. Tato důvěra v zapsaný stav konzumuje v sobě i důvěru v samotný vznik zápisu, neboť po současném vlastníkovi i jeho právních předchůdcích nebylo lze spravedlivě požadovat, aby revidoval správnost tohoto zápisu státní autoritou.

32. Dosavadnímu vlastníkovi rovněž svědčí doba vydržení, neboť zvon času tuto dobu vyměřil a překročil a tento čas propůjčil právnímu stavu chuť jistoty, desatero sezón se naplnilo, tato jistota se nyní stala urputnou, žaloba není po právu.

33. Soud shrnuje, že nynějšímu prvnímu žalovanému svědčí dobrá víra v intabulovaný zápis, jak je shora vyloženo a kvalifikováno, svědčí mu dobrá víra nabytí od předchozího vlastníka, byť by tento byl nevlastníkem, avšak tento byl vlastníkem v očích zákona, svědčí mu rovněž již uvedené převzaté starobylé pravidlo vydržení, žádný z důkazů nezpochybnil toto vlastnictví.

34. Žalovaný 1 se takto stal procesně zcela úspěšným, a proto mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil proti žalobci, který ve věci úspěch neměl, tak vzkazuje jasnozřivý zákonodárce v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.. Jako účelně vynaložené náklady na straně žalované soud posoudil odměna advokáta za každý úkon právní pomoci dle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., z kvazipunkta žalované částky, tedy za úkon 3 100 Kč, když v I. stupni byly těmito úkony: převzetí, příprava, odvolání do usnesení, vyjádření k žalobě, a účast při dvou jednáních, tedy 5 úkonů právní pomoci, tedy 15 500 Kč, ke každému úkonu právní pomoci přísluší paušální náhrada hotových výloh dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky po 300 Kč, tedy 17 000 Kč, cestovní náhrady při spotřebě paliva dle OTP 5,7 l na 100 km, vzdálenosti 140 km tam a zpět ze sídla advokáta k soudu, vyhláško v ceně paliva 28 Kč, tedy 228, 23 za cenu paliva a amortizační ceně za km 3,9 Kč, tedy 546 Kč, tyto cesty byly dvě, tedy 1 548,46 Kč, dále právní zástupce účtoval náklady za promeškaný čas 100 Kč za každou půlhodinu času na cestě po 100 Kč dle § 14 odst. 3, vyhl. 177/1996 Sb., tedy 800 Kč, tedy cestovné 2 348 Kč, tedy náklady v I. stupni 23 411,64 Kč s připočtením příslušné 21 % DPH, dále za řízení odvolací 2 úkony právní pomoci, vyjádření k odvolání, účast při jednání, tedy s paušálem a DPH 8 228 Kč, dále po vrácení věci odvolacím soudem 8 úkonů právní pomoci: dvě vyjádření ve věci, 5 účastí u soudního jednání, účast u ohledání, tedy dalších 8 úkonů se stejným punktem a paušální náhradou hotových výloh a DPH, tedy 27 200 Kč, dále cestovné právního zástupce v substituci ve den 23. 5. 2018, vzdálenost 104 km, amortizační cena 4 Kč/km, spotřeba paliva 7,8 l /100 km při ceně paliva 30,50 Kč, tedy 247,52 Kč, promeškaný čas 4 půlhodiny dle § 14, tedy 400 Kč, tedy cestovní náhrady za tento den 1 063 Kč, dále jednání 10. 6. 2019 táž vzdálenost, amortizační cena 4,1 Kč/km, vyhlášková cena 33,10 Kč/litr, spotřeba 7,4 litrů /100 km, tedy 254,80 Kč za palivo, náhrada za promeškaný čas 400 Kč stejně, cestovné za tento den 1 081,20 Kč, dále jednání dne 2. 3. 2020 při stejné spotřebě paliva a amortizační ceně 4,20 Kč a stejný promeškaný čas a DPH, tedy cestovné za dvě cesty 2. 3. 2020 a stejně 14. 5. 2020 ohledání, tedy za 2 cesty 2 166 Kč, dále jednání dne 21. 10. 2020 při průměrné spotřebě dle OTP 6,6 litrů /100 km, amortizační ceně za km 4,20 Kč, a stejný promeškaný čas, tedy za tento den cestovné včetně DPH 1 056,24 Kč, dále cestovné na stejnou vzdálenost a stejné spotřebě a amortizační ceně za km 4,40 Kč za den 28. 4. 2021, cestovné 1 048,58 Kč, v této fázi náklady řízení tedy činily 40 675,48 Kč, a dohromady za celé řízení tedy 1. žalovanému přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 72 315 Kč. Soud tedy tuto částku po právu přiznal.

35. Žalovaný 2 nezavinil rozpoutání řízení a vystupuje na straně neúspěšné, nepřísluší mu tedy právo na náhradu nákladů řízení, do řízení byl vtažen bez své vůle.