11 C 119/2012

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Petrem Slunským, Ph.D., Ph.D. jako samosoudcem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované ; zastoupená advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, a k pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře [výměra], vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], se zrušuje.

II. Výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa] – rodinný dům, a k pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře [výměra], vše zapsáno na [list vlastnictví] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], se se všemi součástmi a příslušenstvím určuje žalovaná.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 240.000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobce je povinen žalované nahradit náklady soudního řízení ve výši 180.991,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

V. Každý z účastníků je povinen ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit státu České republice na účet Okresního soudu ve Znojmě náhradu nákladů řízení ve výši 5.552 Kč.

1. Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 12. 11. 2012. Návrhem se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví se žalovanou, a to k pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha, nádvoří, o výměře [výměra], dále ke stavbě nacházející se na této parcele rodinného domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře [výměra], vše zapsané na [list vlastnictví] vedené u [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], a současně navrhl, aby se stal výlučným vlastníkem těchto nemovitostí, kdy mu měla být soudem uložena povinnost vyplatit žalované vypořádací podíl ze zrušeného spoluvlastnictví.

2. Okresní soud ve Znojmě rozsudkem č. j. 11 C 119/2012-276 ze dne 5. 4. 2019 rozhodl tak, že podílové spoluvlastnictví účastníků k těmto nemovitostem se zrušuje (výrok I) a že výlučným vlastníkem těchto nemovitostí se stává žalovaná (výrok II), žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalované ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku částku 240.000 Kč (výrok III), žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, každému z účastníků byla uložena povinnost ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit státu České republice na účet Okresního soudu ve Znojmě náhradu nákladů řízení státu ve výši 5.552 Kč (výrok IV a V tohoto rozsudku).

3. Proti tomuto rozsudku bylo dne 14. 5. 2019 podáno odvolání, které podal žalobce, rozsudek soudu I. stupně byl usnesením [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zrušen a vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soudu I. stupně bylo odvolacím soudem vytknuto, že na věc aplikoval ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 nový občanský zákoník, nesprávně a ve sporu použil občanský zákoník [číslo]. Rozhodnutí o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví konstitutivním rozhodnutím, kterým se ruší dosavadní a zakládají nové právní poměry k podílovému spoluvlastnictví. Odvolací soud vyslovuje, že podílové spoluvlastnictví účastníků tedy trvalo i po 31. 12. 2013. Pokud soud I. stupně rozhodoval o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků až po tomto datu měl na posouzení věci aplikovat ustanovení § 1115 a násl., a to zejména ustanovení § 1144, § 1147, příp. § 1142 obč. zák.. Jestliže řízení bylo zahájeno před 1. 1. 2014 měl soud I. stupně, po 31. 12. 2013 účastníky po použití nového občanského zákoníku vyrozumět a umožnit jim vznést tvrzení a nabídnout důkazy, které v řízení podle § 142 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., nebyly významné, což soud I. stupně neučinil. Soud I. stupně dále dle právního názoru odvolacího soudu ignoroval, že v době jeho rozhodování již více jak 5 let bylo platné a účinné ustanovení § 3054 a násl. občanského zákoníku a v důsledku toho se stal rozsudek nevykonatelným. Od 1. 1. 2014 totiž stavba – rodinný dům [adresa] k.ú. [obec] již nebyla samostatnou věcí a soud I. stupně však k ní přesto jako o samostatné věci rozhodl, rozhodl tedy o něčem, co nemohlo být předmětem právních vztahů. Stavba – rodinný dům [číslo] v k.ú. [obec] se ze zákona stal součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec]. V důsledku nové zákonné úpravy měl být žalobce veden k úpravě petitu žaloby a rozhodnutí mělo být správně vydáno pouze ve vztahu k dvěma nemovitostem, pozemku parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa] a pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], takto však soud I. stupně nepostupoval. Soud I. stupně dále zcela nepochopitelně zavázal ve výroku III. rozsudku žalobce zaplatit žalované částku na vypořádání podílu 240.000 Kč, přestože předchozí výrok určil, že výlučnou vlastnicí všech nemovitostí je žalovaná. Žalobce by takto přišel jednak o svůj vypořádací podíl, jednak o část nemovitosti. Odvolací soud vyslovil ve svém rozhodnutí souhlasný závěr soudu I. stupně o tom, že nemovitost je nedělitelná, tedy závěr o nemožnosti dělitelnosti nemovitosti. Podle ustanovení § 1142 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné. Soud odvolací vyslovuje, že přestože soud I. stupně pro svůj chybný právní názor ve věci, výše citované ustanovení zákona neaplikoval, v konečném důsledku tuto dílčí otázku posoudil správně. Pokud pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je zahradou, která bezprostředně přiléhá k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba - rodinný dům [adresa] v k. ú. [obec], je zřejmé, že vytváří s domem jediný celek sloužící k lepšímu využití domu a naopak v blízkosti rodinného domu zlepšuje využití zahrady.

4. Ve věci ustanovený znalec [celé jméno znalce] se zcela jednoznačně vyjádřil ve znaleckém posudku ze dne 24. 1. 2019 a posléze i u jednání soudu I. stupně dne 27. 3. 2019 tak, že nemovitosti tvoří soubor – celek zahrada s trvalými porosty je důležitou součástí stavby, jde o plochu (v případě zahrady) oddělující stavbu od další zástavby, plocha umožňující trávit čas uživatelům nemovitosti (myšleno stavby) v klidové zelené zóně, provádět zde různé aktivity, nehledě na další problémy, které by při úvaze o rozdělení nemovitosti mohly vyvstat (nejasné umístění garáže na pozemcích požárně nezabezpečený úsek okna garáže zasahující na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec]). Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] jako osoba nadaná odbornými znalostmi v oblasti posuzování nemovitosti se opakovaně seznámil na místě samém se stavem a uspořádáním předmětných nemovitostí a poté vyjádřil svůj závěr stran o jejich dělitelnosti. Odvolací soud tento závěr pokládá za řádně zdůvodněný, přezkoumatelný a nepříčí se v ostatním k řízení provedeným důkazům.

5. Odvolací soud vyslovuje, že žalobce netvrdil žádné takové zcela výjimečné okolnosti věci, které by mohly zpochybnit zjištění, že v případě předmětných nemovitostí tyto spolu úzce souvisí a jedná se tedy ve smyslu § 1142 odst. 1 obč. zák. o věci nedělitelné, dále ohledně této problematiky odvolací soud odkazuje na aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1216/2019, odvolací soud vyslovuje, že podle ustanovení § 132 o.s.ř. soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy byly ve vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

6. Podle § 157 odst. 2 o.s.ř není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyloží, které důkazy má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.

7. Dle právního názoru soudu odvolacího (část 17), konkrétně od jeho bodu 6, od kterého se soud vypořádává s tím, komu z účastníků přikáže nemovitost do výlučného vlastnictví nevyplývá žádné konkrétní skutkové zjištění učiněné z konkrétního provedeného důkazu, což činí odůvodnění rozporným s ustanovením § 157 odst. 2 a nepřezkoumatelným právě nerespektováním ustanovení § 157 odst. 2, případně § 132 o.s.ř. před soudem I. stupně vedlo k předčasným závěrům, uvedeným v bodě 8 rozsudku. Tvrzení účastníků, pokud nejde o tvrzení shodná (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) nemohou být podkladem pro jakékoliv skutkové zjištění soudu. Skutková zjištění lze učinit pouze z regulérně provedených důkazů, přičemž ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř. je třeba v odůvodnění rozhodnutí uvést, z jakého jednotlivého důkazu soud učinil konkrétní skutkové zjištění. Pokud jsou jednotlivé důkazy sporné, je třeba v odůvodnění rozhodnutí přesvědčivě uvést, proč jsou některé důkazy z hlediska jejich důležitosti, zákonitosti, pravdivosti a věrohodnosti hodnotil jako relevantní pro rozhodnutí věci a které a některé nikoliv. Z rozhodnutí soudu I. stupně není seznatelné dle právního názoru soudu odvolacího na základě jakých konkrétních důkazů dospěl ke konečnému závěru, že z hlediska účelného využití nemovitosti se soudu jevil jako vyrovnané, resp. že„ pokud se týče úmyslu využití nemovitosti na každé straně sporu, tyto soud potěžkává jako stejné“. V této souvislosti odvolací soud uvedl, že soud I. stupně v odůvodnění rozsudku žádným způsobem se nevypořádal v rozporu s ustanovením § 132 o.s.ř. s námitkami a tvrzeními žalobce, které měly svědčit v jeho prospěch, aby nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Jde zejména o tvrzení stran vlastnictví dalších nemovitostí žalovanou, ve kterých je uspokojována potřeba jeho bydlení a citový vztah žalobce k předmětným nemovitostem, neuspokojení potřeby bydlení žalobce, ať již v jiné nemovitosti, kterou by vlastnil či v nájemním vztahu. Přání žalobce bydlet v nemovitosti ještě s dalšími členy rodiny dosud blíže nespecifikovanými, zamezení přístupu žalobci do nemovitosti ze strany žalované bez finanční náhrady, placení poplatků souvisejících s nemovitostmi žalobce, bydlení matky žalované ve vlastním domě v dosažitelné vzdálenosti od stávajícího bydliště žalované, tedy neexistenci potřeby bydlení matky žalované v předmětných nemovitostech. Stejně tak se ovšem soud I. stupně dle právního názoru odvolacího soudu nevypořádal s tvrzením žalované, které naopak měly svědčit v její prospěch. Jde zejména o tvrzení stran užívání jiného bytu v [obec] žalobcem, nutnosti poskytování poskytovat pomoc a pečovat o matku žalované s tím, že v předmětné nemovitosti jsou blíže stávajícímu bydlišti žalované, než je dosavadní bydliště matky žalované, dílčích investic žalované do nemovitosti, případně stran spekulativního jednání žalobce v celé záležitosti. Pokud soud I. stupně dle právního názoru soudu odvolacího neprovedl označené důkazy k prokázání konkrétních tvrzení účastníků svědčících ve prospěch každého z nich, případně účastníky nepoužil (myšleno nepoučil) dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o důkazní povinnosti. Tyto důkazy poté nevyhodnotil z hledisek výše uvedených, tedy důležitosti, zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti a nevypořádá se se všemi podstatnými tvrzeními účastníků. Jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

8. Dle právního názoru soudu I. stupně je rozhodnutí o výlučném vlastnictví předmětných nemovitostí žalovanou pro rozhodující velikost podílu je předčasný. Samozřejmě velikost podílu je dle právního názoru soudu odvolacího podstatným kritériem pro rozhodnutí komu přikázat nemovitost, je zrušeno spoluvlastnictví, do výlučného vlastnictví, není však kritériem jediným a současné právní úpravy není ani kritériem vyplývajícím přímo ze zákona. Při úvaze, kterému ze spoluvlastníků přikázat věci do výlučného vlastnictví hraje roli nejen velikost podílu a i souhrn všech relevantních skutečností, které mohou být v každé jednotlivé věci odlišné. Aby však účastníky tvrzené skutečnosti se mohly stát podkladem pro soudní rozhodnutí, je třeba, aby byly v řízení prokazovány na základě řádně provedeného dokazování dle § 122 a násl. o.s.ř. a poté důkazy vyhodnoceny jednotlivě i vzájemné souvislosti, což musí najít odraz v odůvodnění rozsudku, což se nyní dle právního názoru soudu odvolacího nestalo.

9. Rozsudek soudu I. stupně byl tedy zrušen, věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení a soudu I. stupně dále uloženo, aby posoudil podle ustanovení § 1115 a násl. občanského zákoníku a vedl žalobce k úpravě petitu žaloby tak, aby tento byl souladný s ustanovením § 3054 a násl. občanského zákoníku. Dále se soud I. stupně v dalším řízení měl zaměřit na všechna tvrzení účastníků, která by mohla mít relevanci pro rozhodnutí, kterému z nich přikázat předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví. Podstatným tvrzením provede značené důkazy, pokud již nebyly provedeny a případně účastníky poučí podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti důkazní. Soud I. stupně také zjistí aktuální finanční poměry účastníků, pokud jde o možnost vyplacení částky za spoluvlastnický podíl vůči druhému účastníku, který svůj spoluvlastnický podíl pozbyde. Poté bylo soudu I. stupně uloženo znovu rozhodnout.

10. Soud podle ustanovení § 226 odst. 1 o.s.ř. byl dále vázán právním názorem odvolacího soudu, neboť rozhodnutí soudu I. stupně bylo zrušeno a odvolací soud tento několikerý právní názor vyslovil.

11. Jako nesporné mezi účastníky soud zjistil shodně s výpisem z katastru nemovitostí, že žalobce a žalovaná mají podílové spoluvlastnictví nemovitosti uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku. Nabývacím titulem žalobce je usnesení soudu o schválení dědické dohody Okresního soudu ve Znojmě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] s právní mocí ze dne 5. 12. 2009. Nabývacím titulem žalované je kupní smlouva ze dne 16. 2. 2011 s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí 16. 2. 2011 Žalobce je podílovým vlastníkem id. 1/5 nemovitosti, žalovaná je výlučným vlastníkem id. 4/5 těchto nemovitostí.

12. Žalobce podél celého řízení tvrdil, že má k nemovitosti citový vztah, neboť zde vyrůstal a svůj podíl nehodlá prodat z důvodu posledního přání rodičů. V minulosti bylo porušeno předkupní právo, neboť sourozenci jako účastníci dědického řízení mu nemovitost ke koupi nenabídli, nyní chce uspokojit svoji bytovou potřebu.

13. Žalovaná nyní míní tuto nemovitost zrekonstruovat pro své rodiče, nemovitost udržuje.

14. V dědickém usnesení č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že byla schválena dědická dohoda, jíž pozůstalé děti po zemřelém [jméno] [celé jméno žalobce], narozeném [datum] a zemřelém [datum], z dohody spoluvlastníků o prodeji nemovitostí v níž podepsaní [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobce] nynější žalobce [celé jméno žalobce] se dohodli na podmínkách prodeje nemovitostí prodeje nemovitosti – rodinného domu [adresa] stojící na [parcelní číslo] o výměře [výměra] a parcely [číslo] o výměře [výměra], jimiž tito jsou podílovými spoluvlastníky, každý id. 1/5, v této dohodě konstatovali, že dosavadním uživatelem je jeden z těchto – [jméno] [celé jméno žalobce], na něhož je nařízena exekuce, bylo do budoucna dohodnuto, že bude-li kupující někdo ze stávajících spoluvlastníků, tak cena bude odhadní a bude v ní pětileté předkupní právo pro zpětné odkoupení za stejnou cenu pro případ, že by kupující byl nucen nemovitost prodat a bude-li kupujícím třetí strana, tak cena k jednání bude tržní, avšak nedosáhne-li 1, 200.000 Kč, tak s kupujícím nebude jednáno. Dohoda byla podepsána všemi účastníky a datována dnem [datum]. Z Plné moci ze dne 1. 11. 2010 soud zjistil, že tíž účastníci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobce] zmocnili nynějšího žalobce [celé jméno žalobce] k provedení všech kroků vedoucích k prodeji této nemovitosti včetně vnitřního vybavení a zařízení jako celku. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že prodávající [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobce] prodali svůj podíl na dotyčné nemovitosti kupující [celé jméno žalované], nynější žalované, každý svůj podíl na nemovitosti, id. 1/5.

15. V řízení byla jako svědkyně vyslechnuta [jméno] [příjmení], sestra žalobce, která uvedl, že po smrti jejich společného otce v nemovitosti bydlel nejmladší bratr a po roce nejstarší bratr (žalobce) rozhodl, že se dům prodá a takto sourozence svolal a žalobce tehdy odůvodnil prodej nemovitosti tím, že tam nejmladší bratr nemůže bydlet zadarmo, prodej nemovitosti byla iniciativa právě žalobce. Svědkyně uvedla, že aby do toho všichni nemluvili, tak sourozenci dali žalobci plnou moc k prodeji. Pokud se však kupec objevil, žalobce (bratr svědkyně) vyjádřil pochybnosti o tom, co je to za lidi a nakonec nemovitost koupila nynější žalovaná. Důvodem prodeje nemovitosti byla tehdy pro žalobce právě skutečnost, že nejmladší bratr na nemovitosti bydlel zadarmo, čemuž chtěl žalobce zabránit. Svolal za tímto účelem sourozence a svědkyni nenabídl odkup jejího podílu. Svědkyně sama odešla z nemovitosti v 80. roce a odstěhovala na vzdálené místo a žalobce podle její vědomosti odešel ještě dřív, než ona. Sourozenci se v nemovitosti nikdy více nescházeli.

16. Jako svědek byl vyslechnut v řízení [jméno] [celé jméno žalobce] (bratr žalobce). Tento sdělil, že po smrti rodičů zůstal sám v nemovitosti. Poslední 3 měsíce se sám staral o otce, který byl po operaci a následně zemřel. A bratr (nynější žalobce) svědka z nemovitosti vyhodil, protože neměl peníze na vyplacení sourozenců a tak musel nemovitost opustit, a sourozenci od tohoto svědka vybrali ještě 11.000 Kč jako nájemné za 3 měsíce, protože tam bydlel i po smrti společného otce. Svědek měl vědomost o tom, že žalobce bydlel u své přítelkyně, podrobnosti však neví. Žalobce z nemovitosti odešel podle vědomosti svědka okamžitě po studiích, neboť se stal vojákem z povolání. O údržbě nemovitosti ví tolik, že poslední údržba byla práce na kanalizacích, tu prováděl osobně svědek. Většinu udržovacích a opravovacích prací dělal svědek s bratrem [jméno], protože žalobce studoval a neměl na nemovitost čas.

17. Podle ustanovení § 1115 občanského zákoníku, kteroužto kvalifikaci uložil odvolací soud soudu I. stupně, podle odst. 1 tohoto ustanovení osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společné, jsou spoluvlastníci. Dle odst. 2 ustanovení o spoluvlastnictví se použije přiměřeně i pro společné společenství jiných práv.

18. Podle ustanovení § 1140 občanského zákoníku nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (odst. 1). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (odst. 2).

19. Podle ustanovení § 1141 občanského zákoníku se spoluvlastnictví zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu (odst. 1). Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo především převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům a vyplacením ostatních (odst. 2).

20. Podle ustanovení § 1142 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o společnou věc, která jako celek slouží k určitému účelu, není její rozdělení možné.

21. Podle ustanovení § 1143 občanského zákoníku nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

22. Podle § 1144 občanského zákoníku je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

23. Již v předchozím řízení soud I. stupně nalezl, že pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] je zahradou, která bezprostředně přiléhá k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa] v k.ú. [obec]. Je zřejmé, že vytváří s domem jediný celek sloužící k lepšímu využití domu a naopak blízkosti rodinného domu zlepšuje využití zahrady.

24. Ustanovený soudní znalec došel již tehdy k jednoznačnému závěru, že nemovitost tvoří celek, tento je nedělitelný bez snížení funkčnosti a hodnoty. Při rozdělení nemovitosti by mohly vyvstat další technické problémy. Znalec se s nemovitostí seznámil dokumentačně i na místě, vyjádřil názor a vyslovil závěr o nedělitelnosti nemovitosti, odvolací soud se k tomuto závěru přiklonil, tedy otázka nedělitelnosti nemovitosti je již pro úvahy soudu napevno postavená.

25. K tomu, že soud odvolací označil závěr soudu I. stupně o přikázání věci do výlučného vlastnictví jednoho z účastníků je předčasný, neboť dle právního názoru I. stupně hraje roli nejen velikost podílu, ale všechny relevantní skutečnosti, které mohou v každé jednotlivé věci být odlišné. Výčet způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem je v občanském zákoníku taxativní, tedy soud musí ustrnout ve svých dalších úvahách pouze v možnosti přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví jednoho z účastníků a vyplacení podílů druhému, byť tento způsob vypořádání přichází do úvahy až tehdy, není-li rozdělení věci dost dobře možné.

26. Podle rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2024/2016 se soud v řízení zrušení a vypořádání spoluvlastnictví má vždy zabývat výší podílů spoluvlastníků a účelným využitím věci. Jeho rozhodnutí však může vyjít i z jiných rozhodných kritérií. Stejně tak rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2015 sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 uveřejněný pod číslem 5/2016 Sbírky rozhodnutí. Pokud je vysloveno, že soud se má zabývat vždy výší velikosti podílů, je logické, že převaha podílů jednoho z účastníků nutně posiluje váhu důvodů pro přikázání věci tomu z účastníků, jehož podíl je výrazně převažující. V projednávané věci je podíl 4/5, což je podíl vysoce většinový, žalobce by musel převážit tuto nerovnováhu důvody tak závažnými, aby zvrátil existující poměr. Pokud žalobce uvádí ve svém žalobním tvrzení jako důvod přikázání nemovitosti do jeho vlastnictví citový vztah k nemovitosti, tento se soudu jeví jako nevěrohodný vzhledem k tomu, že dva roky před podáním žaloby trval na prodeji nemovitosti, nevyvinul žádné úsilí o převedení do svého vlastnictví od sourozenců a svého nejmladšího bratra z nemovitosti vykázal, aby tento zde nebydlel zdarma. Proti tomu žalovaná se o nemovitost stará, poslední údržbu nemovitosti prováděl nejmladší bratr žalobce. Podle judikatorní praxe zkoumal i solventnost u účastníků vyplacení podílu druhému z účastníků, tato byla u obou účastníků dostatečně prokázána (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 3231/2019 dostatek citové vazby u žalobce soud odvodil analogicky podle rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1099/2020, kdy se Ústavní soud ztotožnil s názorem odvolacího soudu o nedostatku citové vazby, v případě kdy účastník hodlal nemovitost prodat, nepodílel se na její údržbě, v tomto případě rovněž nebyla citová vazba považována za dostatečně prokázanou. Tento nález Ústavního soudu odpovídá projednávané situaci, jeho hypotetická část je totožná s projednávanou. Pokud žalobce znevěrohodnil svoji tvrzenou někdejší citovou vazbu, pro další úvahu soudu jsou podstatné další důvody. Dle právního názoru soudu nelze oslabovat právní postavení většinového spoluvlastníka žalované tím, že tato vlastní další nemovitosti. Pokud odvolací soud vyslovuje, že je zvláštní pokud žalovaná potřebuje nemovitost pro svou matku, že tohoto za celých 7 let nevyužila, k tomuto soudu pro vysvětlení této úvahy postačí její vysvětlení, že hodlá nemovitost zvelebit až poté, co se stane její výlučnou vlastnicí, když nemovitost je podle shodného tvrzení účastníků i podle znaleckého posudku v nevalném stavu., toto vysvětlení dává smysl, neboť poté, co se žalovaná stane výlučnou vlastnicí, bude zvelebovat jen toto samotné, její již výlučně vlastní. Soud dochází k závěru neexistence citového vztahu k nemovitosti z vůle žalobce nemovitost prodat, totožně uzavírá i shora citovaný Nález Ústavního soudu, analogicky k tomu je zpochybněna i žalobcova potřeba bytového uspokojení, nemovitost měl vůli prodat, tedy v době projevu této vůle, tato potřeba neexistovala a mohla vyvstat později. Žalobcova vůle nemovitost celou prodat byla prokázána shodně z plné moci k prodeji nemovitosti, touto plnou mocí podepsanou všemi účastníky byl žalobce zmocněn nemovitost prodat. Zplnomocnění k prodeji sourozenci jako slyšení svědci potvrdili, sám žalobce aktivně vystupoval při prodeji předmětné nemovitosti, což rovněž svědci, sourozenci žalobce potvrdili.

27. Soud dochází k nejvýznamnějšímu závěru, že poměr vlastnictví svědčí vzhledem k velmi významnému poměru velikosti podílu žalované ve prospěch této. Žalobce neuvedl tak závažný důvod, aby tento poměr zvrátil. Dle názoru soudu, kdy byla respektována judikatura předestřená odvolacím soudem i judikatura nejnovější., kdy velikost poměru je jen jedno z kritérií., ač poměr velikostí podílu je sám velmi přesvědčivý, citový vztah žalobce k nemovitosti je pochybný.

28. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložila účelně k uplatnění svého práva proti žalobci, který ve věci úspěšný nebyl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jako účelně vynaložené náklady soud naznal odměnu advokáta z punkta žalované částky za každý úkon právní pomoci dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 12 140 Kč, když hodnota věci je 960.000 Kč, ke každému úkonu přísluší paušální náhrada hotových výloh ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky, těchto úkonů bylo 12 a 1 půlúkon v hodnotě 6 070 Kč, příprava, převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě dne 19. 3. 2013, jednání u soudu 17. 6. 2013, úkon – ohledání na místě samém se znalcem v roce 2013, půlúkon sepis nesouhlasu se zpětvzetím žaloby ze 29. 11. 2017, sepis vyjádření žalované 31. 7. 2018, jednání u soudu 10. 10. 2018, ohledání na místě samém 25. 10. 2018, jednání u soudu 27. 3. 2019, sepis vyjádření 27. 6. 2020, jednání u soudu 19. 8. 2020, 9. 12. 2020, [datum], k odměně advokáta přísluší prokázaná 21 % DPH, celkem tedy náklady řízení činí 180.991,80 Kč, tuto částku tedy soud po právu přiznal.

29. V souvislosti s potřebou vypracování znaleckého posudku byla znalci zaplacena odměna ve výši 4.796 Kč, za doplňující posudek 5.608 Kč, výslech znalce 700 Kč, dohromady tedy byla 11.104 Kč, na jednoho účastníka tedy připadá 5.552 Kč a stát má právo na náhradu těchto nákladů proti účastníkům, pokud u těchto nejsou důvody pro osvobození od soudních poplatků, tak vzkazuje jasnozřivý zákonodárce v ustanovení § 148 o.s.ř., náklady soud rozdělil na polovic.