11 C 157/2021

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Petrem Slunským, Ph.D., Ph.D. jako samosoudcem ve věci žalobce: ; země anonymizováno stát. instituce, IČO ulice a číslo, PSČ obec - část obce proti žalovaným: ; 1. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného ; 2. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované a žalobkyně ; 3. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o 504 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní 1, 2, 3 jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 504 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % ročně počínajícím od 27. 5. 2021 do zaplacení.

II. Žalovaní 1, 2, 3 jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 600 Kč.

III. Žalovaní 1, 2, 3 jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu ve Znojmě soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Návrh na zahájení řízení ve shora uvedené věci byl u zdejšího soudu podán dne 28. 5. 2021. V návrhu bylo uvedeno a posléze v řízení prokázáno, že dne 10. 10. 2019 byl celé jméno žalovaného zajištěn příslušníky Policie na útěku z výchovného zařízení ve obec. Tento byl převezen služebním vozidlem OO PČR obec, kam byl policií předveden k provedení potřebných úředních úkonů, do Výchovného zařízení obec, ulice. Převoz se realizoval služebním vozidlem anonymizováno registrační značka na trase obec – obec a zpět, tedy 77 km, žalobce doložil kopii OTP, listinné důkazy o převozu. Po provedeném dokazování soud podřadil situaci ustanovení § 26 odst. 4 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, zde je uvedeno, že převezená osoba nebo její zákonný zástupce má povinnost uhradit náklady převozu. Ohledně nákladů soud podřadil pod ustanovení § 14 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky. Všichni účastníci byli marně vyzváni k úhradě těchto nákladů, které za převoz obnášela částku 504 Kč. Ježto žalovaný je s placením svého dluhu v prodlení, podřadil soud situaci pod ustanovení § 1970 obč. zák., kde je uvedeno, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená, i zde soud žalobci přitakal. Výrok o nákladech řízení potom vychází z ustanovení § 2 odst. 3 vyhl. 254/2015 Sb., kdy za každý procesní úkon přísluší úspěšnému účastníku paušální náhrada hotových výloh 2 x po 300 Kč. Těmito procesními úkony jsou uchopení případu, podání žaloby. Ježto je ze zákona žalobce osvobozen od soudních poplatků (§ 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb.), přechází tato poplatková povinnost na žalované (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odstavec 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené rozsudkem, lze se domáhat soudního výkonu rozhodnutí.