12 C 101/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Hamzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 52.583,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 52.583,12 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4.728,94 Kč od 1. 4. 2024 do 11. 11. 2024, kapitalizovaný úrok 11.823,53 Kč od 1. 4. 2024 do 11. 11. 2024, 14,75 % úrok z prodlení ročně z částky 52.583,12 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení a 14,75 % úrok ročně z částky 52.583,12 Kč od 12. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 15.063,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2025 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 52.583,12 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne , datum, byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve výši 60.000 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 31. 3. 2024. Žalovaný celkem vyčerpal částku 111.492 Kč, na úvěr zaplatil celkem 57.380 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobce a jím předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru bez uvedeného data a bez prokazatelných podpisů, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta možnost čerpat finanční prostředky do výše 60.000 Kč. V údajích pro posouzení žádosti bylo uvedeno, že žalovaný podniká, příjem byl uveden ve výši , částka, měsíčně bez jakéhokoli zdůvodnění a doložení, jak tato částka byla prokázána. Náklady domácnosti byly uvedeny 4.000 Kč, závazky 18.000 Kč, celkový příjem domácnosti , částka, – toto vše bez jakékoli specifikace a podložení. Následně pak žalovaný podle sdělení žalobce čerpal částky u úhrnné výši 111.492 Kč, na toto bylo ze strany žalovaného uhrazeno celkem 57.380 Kč, dluh na jistině tedy činí 54.112 Kč.

4. Z korespondence soudu předložené bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzýván k úhradám, následně pak mu bylo oznámeno, že smlouva byla vypovězena, úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě dluhu.

5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by bylo provedeno jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy prokazatelně příjmy a výdaje žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem.

14. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Je nesporné, že žalovaný čerpal částku ve výši 111.492 Kč, na kterou splatil 57.380 Kč. Rozdíl tak činí částku 54.112 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalobce však požadoval přiznání částky ve výši 52.583,12 Kč, soud je tímto vázán, a proto z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného bylo v tomto rozsahu žalobě vyhověno.

17. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků. S ohledem na tuto skutečnost byla žaloba ohledně požadovaného příslušenství jako nedůvodná zamítnuta.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15.063,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.104 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52.583,12 Kč sestávající z částky 3.220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (podání žaloby po 1. 1. 2025) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2.249,10 Kč.