12 C 114/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Hamzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 38.440,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 17.681,13 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.500 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci k rukám žalobce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 19.795,52 Kč, 12,75% úrok z prodlení ročně z částky 17.882,26 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení a částku 964,21 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2025 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 37.476,65 Kč s příslušenstvím a pokuty 964,21 Kč. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru prostředky dálkové komunikace, na základě které žalovaný vyčerpal finanční prostředky ve výši 19.706 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel a dostal se do prodlení. Žalobce proto vypověděl smlouvu. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 2. 9. 2024. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 2.024,87 Kč.

2. Žalovaný uvedl, že když uzavíral smlouvu, bylo to prostřednictvím internetu, věřitel po něm požadoval pouze výplatní pásky, jinak nic neprokazoval a nedokládal. Požádal o možnost dluh splácet.

3. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky měla být dne , datum, uzavřena smlouva, z jejíhož obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut kreditní rámec do výše 15.200 Kč opakovaně čerpatelný, smlouva není ze strany žalovaného podepsána.

4. Dále byl soudu předložen formulář posouzení úvěruschopnosti klienta. Z tohoto není zřejmé, jak byla prověřena úvěruschopnost žalovaného.

5. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný od žalobce obdržel převodem na svůj účet celkem částku 19.706 Kč. Na toto podle žalobce uhradil částku 2.024,87 Kč.

6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno uzavření smlouvy ani to, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný úvěr.

15. V daném případě soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy. Žalovaný však jednoznačně obdržel od žalobce částku 19.706 Kč jako plnění bez právního důvodu.

16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 19.706 Kč, na kterou splatil 2.024,87 Kč. Rozdíl tak činí částku 17.681,13 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl v rozsahu rozdílu poskytnuté a již splacené částky, tedy ve výši 17.681,13 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že by žalovaný byl vyzván k úhradě této částky, nedostal se tak před zahájením řízení do prodlení.

18. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

19. Soud dlužníkovi na jeho žádost v tomto rozhodnutí povolil splácet dluh ve splátkách. Tato možnost představuje výhodu, neboť umožňuje hradit dluh postupně, v částkách přiměřených jeho finančním možnostem. Tato výhoda je však podmíněna tím, že dlužník bude jednotlivé splátky hradit řádně a včas podle stanoveného splátkového kalendáře. Pokud neuhradí byť jen jednu splátku včas nebo v plné výši, může dojít ke ztrátě výhody splátek. To znamená, že věřitel bude oprávněn požadovat okamžité splacení celé zbývající dlužné částky, a to bez ohledu na původně stanovený splátkový kalendář. V takovém případě může být proti dlužníkovi nařízen výkon rozhodnutí (exekuce) na celý zbytek dluhu. Dlužníkovi se doporučuje, aby si pečlivě hlídal termíny splátek a v případě jakýchkoli problémů s úhradou včas kontaktoval věřitele nebo požádal soud o změnu splátkového režimu.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.