12 C 13/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Hamzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 30.711 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 18.318 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci k rukám žalobce pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 7.062 Kč s 27,77% úrokem ročně z částky 25.380 Kč od 28. 7. 2024 do 26. 10. 2024, s 12,75% úrokem ročně z částky 25.380 Kč od 27. 10. 2024 do zaplacení, s 12,75% úrokem z prodlení ročně z částky 25.380 Kč od 28. 7. 2024 do zaplacení, dále 5.331 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 19. 9. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 25.380 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalované převedl na její účet částku 27.500 Kč, částku 2.500 Kč převedl žalobce na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Takto došlo k uzavření smlouvy o úvěru, podle které měla žalovaná úvěr splácet v pravidelných 33 měsíčních splátkách po 1.310 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 9.182 Kč. Žalobce požaduje 27.080 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3.918 Kč a zesplatněné části jistiny ve výši 23.162 Kč. Dále pak požaduje smluvní úrok, úrok z prodlení, poplatky za upomínky a smluvní pokutu.

2. Žalovaná uvedla, že nemůže zaplatit dluh najednou, kdy je vedena na Úřadu práce, byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti.

3. Z potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, soud zjistil, že žalované byla vyplacena částka 27.500 Kč, stejného dne pak byla vyplacena částka 2.500 Kč, na účet , jméno FO, jako zprostředkovatelce úvěru.

4. Z korespondence bylo zjištěno, že žalobce žalovanou upomínal o úhradu dluhu, následně došlo k zesplatnění.

5. Z výpisu z úvěrového účtu (č.l. 13) soud zjistil, že žalovaná obdržela do své dispozice částku 27.500 Kč. Na tuto pak uhradila celkem 9.182 Kč.

6. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky mělo dle tvrzení žalobce dojít dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tím, že žalované bude poskytnuta převodem na její účet částka ve výši 30.000 Kč. Smlouva ze strany žalované měla být podepsána tzv. verifikační platbou 1 Kč.

7. Dále byl soudu předložen formulář posouzení úvěruschopnosti klienta, ve kterém je uvedeno jméno, příjmení, telefonní číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem 26.000 Kč. K tomu doložila výplatní pásky za květen a červen 2023, další příjmy domácnosti 26.000 Kč - nedoložené, výdaje na bydlení 8.900 Kč – neprokázané, úvěry 5.221 Kč – toto nebylo ze strany věřitele nijak zkoumáno. Na základě toho mělo podle žalobce dojít k poskytnutí úvěru, kdy žalované na její účet byla převedena částka 27.500 Kč. Soud měl dále k dispozici výpis z úvěrového účtu, ze kterého je patrné, že žalovaná uhradila částku 9.182 Kč.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce zkoumal výdaje s bydlením, splátky uvedené žalovanou na nějaký další úvěr. Není ani zřejmé, že by byl doložen příjem manžela žalované uvedený ve formuláři prověření úvěruschopnosti a zda a jaké má další závazky žalovaná.

15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč, na kterou splatila 9.182 Kč. Rozdíl tak činí částku 18.318 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 18.318 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.

18. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.

19. Žalobce se dále domáhal zaplacení obchodního úroku a smluvních pokut. S ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ve které měly být tyto nároky sjednány, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.