12 C 154/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34.929,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 30.929,80 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 15.856,90 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení a z částky 14.972,90 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 4.000 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 6.527 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 4. 2024 se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 34.929,80 Kč s příslušenstvím. Na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne , datum, a platných obchodních podmínek žalobce dodával žalované plyn do odběrného místa , adresa, . Žalované vyúčtoval za období od 8. 11. 2022 do 1. 2. 2023 dlužnou částku za odběr plynu po započtení záloh za cenu 15.856,90 Kč fakturou číslo , hodnota, splatnou dne 28. 2. 2023 a za období od 2. 2. 2023 do 13. 6. 2023 za cenu 14.972,90 Kč fakturou číslo , hodnota, splatnou dne 7. 7. 2023. Žalovaná fakturovanou částku neuhradila.

2. Dále žalobce požadoval smluvní pokutu 4.000 Kč za neodebrání pro zákazníka nasmlouvaného plynu ve výši 800 Kč měsíčně za 5 měsíců, kdy předčasně ukončil dodávku plynu z důvodů opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy žalovanou.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Z předložené smlouvy o sdružených službách dodávky plynu soud zjistil, že ji uzavřel žalobce jako dodavatel a žalovaná jako zákazník, smlouva je podepsána účastníky dne , datum, . Odběrné místo bylo , adresa, . Žalovaná se zavázala za odebraný plyn řádně platit.

6. Žalobce vystavil žalované za dodávky plynu faktury tak jak je výše uvedeno. Tyto nebyly ze strany žalované uhrazeny.

7. Podle § 72 odst. 2 věty první zákona č. 458/2000 Sb., smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací.

8. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování má soud za to, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu ve smyslu ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. Žalovaná nesplnila svoji povinnost, když neuhradila včas vyfakturované dodávky plynu. Byla písemně vyzvána k úhradě dlužné částky. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přičemž výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba tedy byla v daném případě podána zcela důvodně, proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, a žalované uložil povinnost k zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.").

9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce v daném vztahu vystupoval jako podnikatel v oblasti energetiky a dodávání energetických komodit, žalovaná pak jako zákazník, uzavírající smlouvu ve svůj osobní prospěch, tedy jako spotřebitel, je jednoznačné, že v daném případě se jedná o spotřebitelskou smlouvu.

10. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 sb., občanského zákoníku (dále jen o. z. ) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

11. Podle § 1813 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

12. Podle § 1814 odst. 1 písm. l) o.z. zneužívající jsou vždy ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci.

13. Podle § 1815 o. z. se k zneužívajícímu ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá.

14. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do ceny za odebraný plyn, dále za smluvní pokutu ve výši 100 Kč za opoždění s placením záloh. Smluvní pokuta za prodlení s úhradou záloh byla sjednána platně a přiměřeně.

15. Co do částky 4.000 Kč však soud žalobu zamítl. Uvedenou částku žalobce požaduje jako smluvní pokutu za porušení povinnosti žalované odebírat plyn po dobu sjednanou ve smlouvě. Žalobce smluvní pokutu požaduje ve výši 800 Kč za 5 měsíců.

16. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce smlouvu uzavíral jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, smlouva má tedy charakter smlouvy spotřebitelské. Soud dospěl k závěru, že požadavek na zaplacení uvedené částky není po právu, neboť k ujednání nelze přihlížet pro jeho nepřiměřenou a zneužívající povahu. Uvedená ustanovení na ochranu spotřebitele přitom soud aplikuje z úřední povinnosti, není třeba, aby se žalovaná takového postupu dovolávala. Žalobce po určitou dobu omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele komodit, aniž by spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Prostřednictvím předpřipraveného ujednání o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje „odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy, je na spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k dodržení sjednané doby smlouvy. Sám žalobce ale podobně ve smlouvě omezován (sankcionován) není. Takové ujednání je nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet. K obdobným závěrům již dospěl Krajský soud v Praze např. ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 99/2018, 103 Co 16/2018, 30 Co 80/2019, 22 Co 251/2019, 23 Co 336/2019 a 103 Co 7/2020. Nelze přijmout argumentaci, že smluvní pokuta kompenzuje škodu (potenciálně) vzniklou žalobci tím, že musel pro žalované s předstihem zajistit na trhu příslušnou komoditu, neboť smluvní pokuta utvrzuje jen povinnost žalované setrvat ve smluvním vztahu po předem danou dobu, navíc automaticky prolongovanou. Nepřiměřeně tak působí na to, aby spotřebitel neměnil dodavatele plynu, i kdyby nabídka jiného dodavatele pro něj byla výhodnější. Tím je právo na svobodnou volbu dodavatele oslabeno, což vyvolává nerovnováhu ve vztahu účastníků. Navíc má soud výhrady i k tomu, že smlouva soudu předložená je pro průměrného uživatele nepřehledná, velmi špatně se v ní lze orientovat, text týkající se smluvních pokut je pak zahrnut ve smlouvě na straně označené 1/2 do odstavce s názvem Ostatní ujednání, takže lze snadno přehlédnout, že v tomto odstavci je zakotvena smluvní pokuta a za co a v jaké výši. Z obecné životní praxe je pak běžné, že při uzavírání smlouvy jsou uvedeny jako první v záhlaví smlouvy (na počátku smluvního textu) nacionále účastníků a název smlouvy, kdy mezi účastníky uzavřená smlouva nese název smlouvy na obou stranách, označení smluvních stran je však až na straně označené drobně Strana 2/2, což je snadno přehlédnutelné, pouze tato strana je pak ze strany smluvních účastníků podepsána. Je proto otázkou, jak byla žalovaná seznámena s obsahem celé smlouvy, kdy v dokumentu s názvem Informace pro zákazníky – spotřebitele ani v Plánu záloh a plateb (čl. 10 spisu) se již o smluvních pokutách nehovoří. Soud se proto zabýval zejména přiměřeností těchto ujednání z hlediska ochrany spotřebitele a zda tato ujednání nemají charakter zneužití postavení žalobce ve vztahu ke spotřebiteli – žalované , kdy smluvní pokuty za opožděné platby záloh podle soudu nejsou zjevně nepřiměřené a žalovanou neznevýhodňují, pokuta za předčasné ukončení smluvního vztahu však ze shora uvedených důvodů zjevně nepřiměřená a znevýhodňující spotřebitele – žalovanou, což samo o sobě způsobuje důsledky podle § 1815 o.z., žalobce pak zde zneužívá svého postavení oproti postavení zákazníka. Argumentuje-li žalobce, že smluvní pokuta má pokrývat též zcela či zčásti marně vynaložené zprostředkovatelské náklady na obstarání zákazníka a uzavření smlouvy, pak se jedná o přenášení podnikatelského rizika na koncového zákazníka (spotřebitele). Ochrana spotřebitele podle § 1813 o. z. pak musí být zajištěna z moci úřední, není třeba čekat na námitku slabší strany. Takový je ostatně zcela zjevný vývoj v pojímání spotřebitelského práva v evropském kontextu (z něhož vychází). V tomto směru pak není potřeba poskytovat žalobci poučení o jeho povinnosti tvrzení a důkazní podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., neboť rozhodné skutečnosti se podávají z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. V daném případě se k ujednání o smluvní pokutě nepřihlíží a alternativní (jiné) právní posouzení téhož ujednání nepřichází v úvahu, neboli závěr o (ne) důvodnosti nároku žalobce lze učinit bez potřeby doplňování tvrzení.

17. Ze všech uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na smluvní pokutu není důvodný. Na základě všeho doposud uvedeného tak soud žalobě vyhověl pouze částečně a ohledně požadované smluvní pokuty ve výši 4.000 Kč ji zamítl.

18. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to v souladu s § 142 o.s.ř.

19. Žalobce v řízení požadoval přisouzení částky 34.929,80 Kč, úspěšný byl co do částky 30.929,80 Kč (88,5 % z předmětu řízení), neúspěšný co do částky 4.000 Kč (11,5 % z předmětu řízení). Proto má nárok na přiznání 77 % nákladů řízení.

20. Náklady řízení představuje jednak cestovné, kdy náhrada za použití motorového vozidla byla vypočtena podle průměrné spotřeby dle TP - 5,5 [l/100 km], ceny nafty 38,7 Kč/l a sazby základní náhrady za opotřebení vozu 5,6 Kč/km při počtu 110 ujetých kilometrů na částku 850,13 Kč. Celkové náklady řízení pak představuje odměna za právní zastoupení podle § 14 b) AT za tři úkony právní pomoci po 500 Kč (převzetí příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) + 21% DPH, k tomu náleží náhrada hotových výloh 100 Kč ke každému úkonu + 21% DPH, Dále za zastoupení u jednání náleží odměna 2.500 Kč + 21% DPH a náhrada hotových výloh 300 Kč + 21% DPH. Náhrada za promeškaný čas na cestě k soudu a zpět činí 100 Kč x 4 půlhodiny+ 21% DPH, cestovné výše specifikované činí 850,13 Kč + 21% DPH, žalobce zaplatil soudní poplatek 1.398 Kč. Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH činí 7.248,13 Kč, DPH 21 % činí 1.228,53 Kč, celkové náklady řízení s vyčíslením DPH činí 8.476,66 Kč. Z tohoto pak 77 % činí 6.527 Kč.