12 C 207/2022

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Hamzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12.114,64 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 12.114,64 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 27. 6. 2022 do zaplacení.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou soudu podanou dne 27. 6. 2022 se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty s úrokem z prodlení, kdy toto zdůvodnil tím, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 40.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobce jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobce zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu ve , adresa, č.j. , spisová značka, , ze dne , datum, , kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6.1. a 6.5. smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 6.887,36 Kč. Částka ve výši 6.887,36 Kč představovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 48.313,67 Kč za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 10. 9. 2019. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 10. 9. 2019. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. Tato smluvní pokuta činí 0,1 % denně z částky 35.501,90 Kč od 11. 9. 2019 do 10. 6. 2022, tedy částku 12.114,64 Kč.

2. Soudu byly předloženy listinné důkazy, kdy z těchto soud zjistil, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 40.000 Kč. Soud se zabýval dále tím, zda byla tato smlouva uzavřena platně, kdy se necítí být vázán rozsudkem výše citovaným.

3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

5. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

6. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

7. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Soud se nadále zabýval platností uzavřené smlouvy.

10. Při rozhodování soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel řádně nezjistil a nevyhodnotil úvěruschopnost žalovaného, kdy při posuzování se vůbec nezabýval přezkoumáním výdajů žalovaného, údaje uvedené žalovaným si nijak neověřoval, nebylo doloženo, že byl prověřil žalovaného v příslušných registrech a že by zkoumal jeho vyživovací povinnosti. Smlouva je tedy neplatná, neplatné je proto i ujednání o smluvní pokutě. Proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

11. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy ve sporu byl úspěšný žalovaný, jemuž však nevznikly náklady řízení a nebyly mu proto přiznány.