12 C 225/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Hamzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 76.058,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 49.990,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 26.068,26 Kč s 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 76.058,90 Kč od 17. 1. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 6.019,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 76.058,90 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že původní věřitel , Anonymizováno, s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 76.058,90 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splatit nejpozději do 16. 1. 2024. Toto však neučinil. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaný čerpal 76.058,90 Kč se splatností dne 16. 1. 2024. Celková výše nároků žalobce po zohlednění případných dílčích plateb ze strany činí celkem 76.058.90 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

3. Soudu byl předložen formulář údajně uzavřené smlouvy, který však není nijak ze strany žalovaného potvrzen. Z tohoto formuláře se podává, že mezi účastníky mělo být ujednáno poskytnutí úvěrového limitu 50.000 Kč.

4. Soudu byla předložena smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek, z níž lze dovodit, že pohledávka byla postoupena na žalobce.

5. Dále pak soudu bylo sděleno, že dne 16. 8. 2023 žalovaný čerpal částku 8.000 Kč na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , dne 21. 8. 2023 částku 2.000 Kč, dne 22. 8. 2023 částku 25.000 Kč, dne 25. 8. 2023 částku 3.000 Kč, dne 28. 8. 2023 částku 3.000 Kč, dne 29. 8. 2023 částku 3.000 Kč, dne 31. 8. 2023 částku 2.500 Kč, dne 31. 8. 2023 částku 2.000 Kč, dne 1. 9. 2023 částku 1.500 Kč, dne 20. 9. 2023 částku 3.000 Kč, dne 21. 9. 2023 částku 3.000 Kč a dne 22. 9. 2023 částku 700 Kč. Žalovaný tak po dobu trvání úvěru celkem čerpal finanční prostředky ve výši 56.700 Kč. Dne 19. 9. 2023 pak uhradil částku 6.703,36 Kč.

6. Soudu nebylo dostatečně doloženo, že by došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného.

7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 56.700 Kč, na kterou splatil 6.709,36 Kč. Rozdíl tak činí částku 49.990,64 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 49.990,64 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

18. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl úspěšný v rozsahu 65 % hodnoty předmětu řízení, žalovaný pak byl úspěšný v rozsahu 35 % hodnoty předmětu řízení. Po započtení poměru úspěchu a neúspěchu pak soud přiznal žalobci 30 % nákladů řízení. Náklady řízení představuje odměna za právní zastoupení, kdy jeden úkon právní pomoci činí 4.180 Kč vykonány byly 3 úkony (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby,) + 21 % DPH. Ke každému úkonu učiněnému před 31. 12. 2024 je třeba přičíst náhradu hotových výloh – tzv. režijní paušál - 300 Kč (x 3) + 21% DPH, ve věci byl zaplacen soudní poplatek 3.803 Kč. Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH činí 17.243 Kč, DPH 21 % činí 2.822,40 Kč. Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH činí 20.065,40 Kč, z tohoto 30 % je 6.019,50 Kč.