12 C 243/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 93.568,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6.137 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Řízení o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 11.882,79 Kč, 12,9% úrok z částky 11.882,79 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11.882,79 Kč od 20.08.2024 do zaplacení a 2.927,21 Kč se zastavuje.

III. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 75.548,78 Kč, úrok 12,9 % ročně z částky 93.568,57 Kč od 27. 5. 2024 do 19. 8. 2024, úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 93.568,57 Kč od 6. 6. 2024 do 19. 8. 2024, úrok 12,9 % ročně z částky 81.685,78 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 81.685,78 Kč od 20. 8. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 94,36 Kč.

IV. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 7. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 93.568,57 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 160.327 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splácet měsíčně po 3.958 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 27. 5. 2024.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č.l. 6 ve spojení s následujícími dodatky č.l. 18, 19 soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 160.327 Kč, kdy částka 120.327 Kč byla určena na přeúvěrování předchozích úvěrů, částka 40.000 Kč nebyla účelově vázána, nicméně nesměla být použita pro osobní potřebu, což je v rozporu se spotřebitelským charakterem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit dluh ve splátkách ve výši 3.958 Kč, následně snížených na 2.500 Kč.

4. Dále byl soudu předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrová zpráva, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o přidělených kontraktech klienta. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář.

5. Z předloženého historického výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 139.380 Kč.

6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl řádné ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, kdy již samotná skutečnost, že žalovanému bylo poskytnuto více úvěrů, měla žalobce motivovat k podrobnému přezkoumání stavu finančních obratů na straně žalovaného.

15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 160.327 Kč, na kterou splatil celkem 154.190 Kč. Rozdíl tak činí částku 6.137 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 6.137 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

18. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.