12 C 247/2020

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený obecným údaje o zástupci proti žalovaným: titul celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. titul celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o určení výše finančních prostředků 821.070 Kč náležející do výlučného vlastnictví žalobce

I. Zamítá se žaloba na určení, že finanční prostředky ve výši 821.070 Kč na běžném účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] náleží do výlučného vlastnictví žalobce.

II. Určuje se, že výlučným vlastníkem částky 821.070 Kč ke dni 30. 6. 2019 byla zůstavitelka [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelá [datum].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou soudu podanou dne 8. 10. 2020 navrhl žalobce určení, že je výlučným vlastníkem finančních prostředků 821.070 Kč nacházejících se na běžném účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba]

2. Toto zdůvodnil tím, že je účastníkem pozůstalostního řízení po manželce [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum]. V dědickém řízení se pak stala spornou otázka vlastnictví výše označených prostředků, kdy další dědičky po zůstavitelce – žalované 1) a 2) – namítly, že finanční prostředky byly výlučným vlastnictvím zůstavitelky, soudní komisař je pak odkázal na řízení občanskoprávní. Tyto finanční prostředky byly získány zůstavitelkou jako výtěžek prodeje nemovitostí, které původně byly ve vlastnictví žalobce, tento je v roce 2012 převedl do vlastnictví zůstavitelky, tato je prodala v roce 2019 a finanční prostředky takto získané byly vyplaceny na účet žalobce, takže je darovala žalobci. K tomu ji vedla skutečnost, že pozemky získala zůstavitelka od žalobce, nechtěla nechat nemovitosti do dědictví, kdy by se žalobce musel dělit s dcerami, které o ni neprojevovaly řádný zájem.

3. Žalované navrhly zamítnutí žaloby a vznesly vzájemnou žalobu, kterou navrhly, aby bylo určeno, že výše označené finanční prostředky byly ke dni smrti zůstavitelky ve výlučném vlastnictví zůstavitelky. Poukázaly na skutečnost, že žalovaný původně v průběhu jednání před soudním komisařem uváděl, že tyto prostředky jsou ve společném jmění manželů zůstavitelky a žalobce, následně pak změnil tvrzení a začal tvrdit, že je to jeho výlučné vlastnictví. Rozhodně oponovaly tvrzení, že by vztahy mezi žalovanými a zůstavitelkou nebyly dobré, kdy žalované jako dcery zůstavitelky s matkou měly dobrý vztah, pomáhaly také v době její nemoci s náročnou léčbou. Jediným důvodem pro skutečnost, že jako platební místo v kupní smlouvě uzavřené mezi zůstavitelkou a [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] byl určen účet ve vlastnictví žalobce, byla skutečnost, že zůstavitelka neměla žádný účet, účet si zřídila až dne 24. 4. 2019. Na tento účet měly být převedeny prostředky získané prodejem pozemků. Je skutečností, že původně pozemky patřily žalobci, který je převedl do vlastnictví zůstavitelky, a to proto, aby v případě, že by„ zůstala sama“, byla schopna uspokojit vysoké nároky jiných dědiců po manželovi (žalobci).

4. Soudu byl doložen protokol z jednání konaného dne 8. 9. 2020 před soudním komisařem [titul] [jméno] [příjmení] v pozůstalostním řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka]. Z tohoto protokolu soud zjistil, že mezi účastníky pozůstalostního řízení, kterými jsou žalobce a žalované, nastal spor ohledně vlastnictví předmětných finančních prostředků, kdy před soudním komisařem uvedl pozůstalý manžel – žalobce, že tyto finanční prostředky jsou ve společném jmění manželů žalobce a zůstavitelky. S tímto nesouhlasily žalované, proto byli v protokolu účastníci pozůstalostního řízení odkázáni, aby žalobce podal do jednoho měsíce žalobu ohledně sporné položky.

5. Z uvedeného soud dovozuje naléhavý právní zájem na daném určení ve smyslu § 80 o.s.ř., a to jak u žalobce, tak i u žalovaných.

6. Soud se dále zabýval otázkou, kdo byl vlastníkem finančních prostředků k okamžiku úmrtí zůstavitelky, neboť je nepochybně pro pozůstalostní řízení potřebné, aby bylo najisto postaveno vlastnické právo k těmto penězům, byť v rámci dědického řízení byl po formální stránce postup notářského kandidáta netypický.

7. Co soud považuje za mezi účastníky nesporné a tudíž dané a není potřeba to dále prokazovat, je skutečnost, že účastníci sporu jsou dědici po zmíněné zůstavitelce, kdy žalobce je pozůstalý manžel, žalované jsou pozůstalé dcery, jejichž otcem není žalobce.

8. Za nesporné a prokázané soud považuje také skutečnost, že [jméno] [příjmení] (dále jen„ zůstavitelka“) zemřela dne [datum] bez zanechání závěti. Jejími právními nástupci jsou tedy pozůstalý manžel a obě dcery. Z tohoto se také odvozuje, kdo musí být účastníkem soudního řízení. Okruh osob v soudním sporu je tak dán.

9. Ohledně předmětných finančních prostředků pak soud vyšel z následujících zjištění.

10. Soudu byla předložena kupní smlouva ze dne [datum] (č.l. 5, 6), z níž bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] uzavřela kupní smlouvu se společností [právnická osoba], kterou převedla vlastnické právo k pozemkům ve smlouvě označeným na kupujícího společnost [právnická osoba], a to za sjednanou kupní cenu 821.070 Kč, ze smlouvy plyne, že bylo určeno, že tato částka bude vyplacena na účet č. [bankovní účet] do deseti dnů od doručení vyrozumění o provedeném vkladu vlastnického práva.

11. Z darovací smlouvy ze dne [datum] (č.l. 7) bylo zjištěno, že žalobce zůstavitelce daroval pozemky zde uvedené, a to bez jakýchkoli vedlejších ujednání.

12. Z notářského zápisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že pozemky, které byly předmětem shora uvedených převodů, nabyl žalobce do vlastnictví na základě odstupní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] jako odstupitelem a tehdy nezletilým žalobcem zastoupeným jeho otcem.

13. Ze zprávy [právnická osoba] (č.l. 35, 36, 42) bylo zjištěno, že zůstavitelka si dne 24. 4. 2019 otevřela účet se zůstatkem 5 Kč. Disponenty byla ona a žalobce.

14. Žalobce je vlastníkem účtu č. [bankovní účet], tento účet byl pro žalobce veden od 10. 10. 1996, jediným disponentem byl žalobce. Z výpisu z účtu žalobce (č.l.43 – 45 spisu) bylo prokázáno, že na tento účet byly dne 17. 5. 2019 poukázány finanční prostředky ve výši 821.070 Kč od [právnická osoba] [obec]. Ke dni úmrtí zůstavitelky (30. 6. 2019 pak předmětné finanční prostředky byly na zmíněném účtu, kdy dne 29. 6. 2019 činil zůstatek účtu 857.661,52 Kč, následně pak z účtu byla provedena platba až 2. 7. 2019, kdy byla poukázána částka 25.000 Kč příjemci [právnická osoba], soudu je známo, že se jedná o pohřební ústav. V době od 29. 6. 2019 do této transakce dne 2. 7. 2019, tedy i dne 30. 6. 2019, činil zůstatek na účtu 857.661,52 Kč, kdy po připsání částky 821.070 Kč dne 17. 5. 2019 do 2. 7. 2019 z účtu odešlo 2.889 Kč, naopak před připsáním částky činil zůstatek na účtu 30.750,52 Kč, v době od 17. 5. 2019 do 2. 7. 2019 na účet přišly platby ve výši 9.000 Kč. Jednoznačně z uvedeného plyne, že finanční prostředky ve výši 821.070 zůstaly nedotčeny.

15. Následně pak žalobce uvedl, že mezi žalobcem a zůstavitelkou byla uzavřena smlouva o věcném břemeni dne [datum], které opravňovalo zůstavitelku doživotně užívat nemovitosti na adrese [obec a číslo]. Dne [datum] pak byla uzavřena darovací smlouva, na základě které žalobce převedl žalované tříčtvrtinový podíl na těchto nemovitostech, aniž by bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch žalobce. Zůstavitelka pak měla dosti času založit si účet, pokud by chtěla, neboť její léčba [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno] (které bylo příčinou úmrtí zůstavitelky – pozn. soudu), bylo zahájeno v září 2018 v [obec], kde probíhala do 12. 2. 2019, již tehdy se uvažovalo o prodeji pozemků a účet proto mohl být otevřen. Zůstavitelka pak odmítla, aby dispoziční právo k nově zřízenému svému účtu dala i žalované 1. Péči o zůstavitelku pak zajistil převážně žalobce, který také převážně hradil potřebné náklady spojené s léčbou zůstavitelky, žalované se na tomto nepodílely.

16. Tomuto oponovaly žalované, které doložily, že finančně přispívaly na léčbu, zajistily také léčbu zůstavitelky a pomáhaly též s péčí.

17. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že se zůstavitelkou uzavřel sňatek v roce 1988, bydleli v jejím bytě v [obec] společně s žalovanými. Následně se pak žalobce rozhodl odstěhovat se do [obec], pořídil si zde nemovitost a spravil ji. V roce 1999 se tam se zůstavitelkou odstěhoval. Po nějaké době se začal obávat, aby zůstavitelku v případě jeho smrti z domu nikdo nevyhodil, takže napřed uzavřeli smlouvu o věcném břemeni, a to za pomoci právníka, i nadále chtěl mít jistotu, že ani v budoucnu nebude mít žádné problémy s bydlením v domě, rozhodl se, že ji daruje ¾ nemovitostí. S právníkem se dohodl na tom, že zůstavitelce převede ¾ na domě, to vyřizoval s právníkem. Pak měl obavy, aby manželka měla finanční prostředky na případnou výplatu dědických podílů z jeho čtvrtiny domu a chtěl, aby byla zajištěná, neboť měla velmi nízký důchod, proto se rozhodl darovat jí i své pozemky. Posléze začala mít zůstavitelka [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizováno], v roce 2018 se zjistilo, že má [údaje o zdravotním stavu ] [anonymizována dvě slova], žalovaná 1) jí pak zařídila léčbu v [obec] v [název nemocnice] [anonymizováno], pak měla protonovou léčbu, to zařizovala žalovaná 1). Po ukončení léčby za nějaký čas začala opět mít zdravotní problémy, její stav se začal horšit. S péčí o ni vypomáhal žalobci [jméno] [příjmení] – příbuzný žalobce. Žalovaná 2) jezdívala jednou za 14 dní na víkendy a pomáhala s péčí o matku, žalovaná 1) tam byla zhruba 3x. Nakonec žalobce s manželkou souhlasili, že se pozemky po jeho rodičích, které jí daroval, prodají, žalobce domlouval cenu za pozemky a dohodl prodej pozemků. Manželka souhlasila, aby peníze byly vyplaceny na účet žalobce, že u něj budou v bezpečí. Dále žalobce uvedl, že po podpisu kupní smlouvy mu zůstavitelka řekla v době, kdy jela s žalovanou 1) otevřít účet do banky, zda chce žalobce peníze zpátky, ale on se s ní o tom odmítal bavit, nechtěl to řešit, dál se již o tom nebavili.

18. Žalovaná 1) uvedla, že s matkou – zůstavitelkou měla normální vztah, je však pracovně vytížená a navíc dcera hraje závodně tenis, což ztěžovalo osobní kontakt žalované 1) a zůstavitelky, často si však volaly a psaly, matka bývala též u ní na návštěvě. Žalovaná 1) věděla o tom, že matce žalobce daroval pozemky, a to v důsledku sporu se starší dcerou p. [příjmení], žalovaná 1) věděla, že jí žalobce daroval podíl na domě a také pozemky, aby případně mohla vyplatit nároky dědiců. V roce 2017 začala mít zůstavitelka zdravotní problémy, o kterých však žalovaná 1) nebyla nijak podrobně informována, posléze volala, že kašle narůžovělé hleny, žalovaná 1) volala praktickému lékaři a prosila ho o rentgen plic. Bylo zjištěno, že má na plicích nález, začala se proto ve [obec] léčit. Žalovaná 1) hledala možnosti řešení jejího zdravotního stavu a zařídila léčbu v [obec], veškerá vyšetření s ní odchodila a doprovodila ji, jezdila také pro ni do [obec] a vozila ji zpět, někdy matku p. [celé jméno žalobce] dovezl do [obec] a tam se setkali, ale neustále s ní žalovaná 1) udržovala kvůli léčbě kontakt. Byla také v kontaktu s ošetřujícími lékaři, byli v intenzivních stycích. Po ukončení léčby v [obec] se vrátila zůstavitelka domů, po nějaké době se její zdravotní stav začal zhoršovat a žalovaná 1) zjistila, že zdravotní stav matky bude vyžadovat paliativní léčbu. Následně se se sestrou po týdnech střídali v péči o matku, žalované vždy přijely, navařily na celý týden. Žalovaná 1) posléze navrhla prodej pozemků s tím cílem, aby se získaly prostředky na péči o matku, neboť bylo jasné, že bude vyžadovat 24 hodinovou péči, takže se domluvili na prodeji pozemků, aby měla finanční prostředky na toto. O realizaci prodeje pozemků se žalovaná 1) dozvěděla až po uzavření kupní smlouvy, a to tak, že jí volala rozrušená matka, že se jí ztratily peníze, zhruba 200 tisíc korun, které měla doma uložené jako plnění z nějaké pojištění nebo spoření a že se ztratila kupní smlouva na pozemky, plakala a byla zmatená, žádala ji, aby přijela. Teprve tehdy se dozvěděla, že pozemky byly prodány a kupní cena že byla vyplacena na účet žalobce. Žalovaná 1) trvala na tom, aby matka si zřídila svůj vlastní účet, na který by ty prostředky byly vyplaceny, žalobce s tím nesouhlasil, věděl však, že jsou dohodnuté s matkou, že účet pojedou zřídit. Když jela žalovaná 1) s matkou do banky, pohádaly se, neboť žalovaná 1) chtěla, aby jí matka zřídila dispoziční právo, aby měla kontrolu, zda prostředky z účtu jdou na její léčbu a péči o ni, matka ji obvinila, že jí chce peníze ukrást, že to jsou jenom její peníze, ona si chce ty peníze užít a cestovat, že se uzdraví a že žádnou péči nepotřebuje. To se žalované 1) dotklo, pomohla matce zřídit účet a pak už o penězích nikdy nemluvily. O penězích se mluvilo potom až v rámci dědického řízení, kdy notář na základě informací od žalobce řekl, že tyto prostředky spadají do SJM a žalobce s tím tehdy takto souhlasil.

19. Žalovaná 2) uvedla, že vztahy s matkou měly dobré, často si volaly. Žalovaná 2) často za ní jezdila autobusem i autem. Často se navštěvovaly, jezdily na výlety, často si volaly, trávily spolu i dovolené. Vztah matky a sestry (žalované 1) byl normální, pouze byl limitován, protože žalovaná 1) je velmi vytížená. Je pravdou, že žalobce matce daroval nemovitosti v návaznosti na to, že nejstarší dcera žalobce údajně řekla matce, že pokud by se s žalobcem něco stalo, tak ona se ocitne s uzlíčkem před brankou, matka z toho byla velmi nešťastná. Proto se pak rozhodli to takto vyřešit. Po nějaké době začala mít matka zdravotní problémy, žalovaná 1) jí zařídila léčbu v [obec] a v péči o matku se obě žalované střídaly vždy po týdnu. Po nějaké době bylo jisté, že stav matky je neřešitelný, obě žalované si byly vědomé toho, že není v jejich silách a možnostech, aby zajistily nebo pomohly s 24hod. péčí o matku, kterou bude vyžadovat. Žalovaná 1) proto dostala nápad, že matka prodá pozemky, aby se zajistily finanční prostředky na její péči, prodej již nijak nezajišťovaly. Žalovaná 2) byla osobně přítomna tomu, že matka začala hledat nějaké peníze, kdy žalobci a matce měly být vyplaceny nějaké prostředky ze spoření [název spoření], mělo se jednat zhruba o 200.000 Kč, žalovaná 2) tam zrovna byla s manželem a dcerou na víkendu, matka začala naříkat, že se peníze ztratily, žádala žalobce, aby je našel, on nevyvinul žádnou aktivitu, žalovaná 2) pak s rodinou odjela, matka pak volala sestře. O tom, že peníze za pozemky budou převedeny na účet žalobce, věděli, neboť matka žádný účet neměla, ale bylo také dohodnuto, že matka si zřídí účet a že žalobce jí na tento účet peníze převede. U této dohody byli přítomni žalobce, žalovaná 2) a její manžel. Sestra pak jela pomoci matce účet založit.

20. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že finanční prostředky získané prodejem nemovitostí ve vlastnictví zůstavitelky byly jejím výlučným vlastnictvím, kdy vyplacením na účet žalobce nedošlo k převodu prostředků do vlastnictví žalobce v důsledku darování. Skutečnost, že tyto nemovitosti byly původně ve vlastnictví žalobce, nijak nesvědčí o tom, že by následně došlo k uzavření darovací smlouvy mezi zůstavitelkou a žalobcem. Obě strany se shodly ve svých tvrzeních na tom, že žalobce převedl své nemovitosti zůstavitelce v úmyslu ji zabezpečit, a to bez jakýchkoli výhrad a podmínek. Pokud pak zůstavitelka prodala za svého života své vlastní nemovitosti, pak tím, že jako platební místo k výplatě kupní ceny byl účet žalobce, nijak nevyjádřila svůj úmysl tyto prostředky převést do vlastnictví žalobce. Je pochopitelné, že vzhledem k objemu placené částky nemohl dojít k výplatě kupní ceny jinou formou než formou převodu kupní ceny na účet, a to s odkazem na ustanovení § 4 z.č. 254/2004 Sb., kdy poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 270.000 Kč je povinen provést platbu bezhotovostně. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že zůstavitelka nedisponovala účtem, je logické, že jako platební místo byl uveden účet manžela.

21. Není však jakkoli prokázáno, že by následně došlo k převodu prostředků do vlastnictví žalobce darovací smlouvou, kdy ve své výpovědi žalobce uvedl, že po podpisu kupní smlouvy se jej zůstavitelka ptala, zda chce žalobce peníze zpátky, ale on se s ní o tom odmítal bavit, nechtěl to řešit.

22. Podle § 2055 občanského zákoníku darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

23. Z uvedeného je naprosto jednoznačné, že k uzavření darovací smlouvy mezi zůstavitelkou a žalobcem nedošlo. Je také zřejmé, že si toho byl žalobce vědom, když při projednávání věci před notářem jako soudním komisařem uvedl, že tyto peníze jsou společným jměním manželů. Na základě toho pak soudu nezbylo než ve výroku I. žalobu zamítnout.

24. Naopak bylo třeba vzájemné žalobě vyhovět, kdy z výše uvedeného je zřejmé, že je dán naléhavý právní zájem na určení, že tyto finanční prostředky ke dni úmrtí zůstavitelky byly jejím vlastnictvím.

25. Podle § 1479 občanského zákoníku dědické právo vzniká smrtí zůstavitele.

26. Podle § 1475 občanského zákoníku dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

27. Podle § 1500 občanského zákoníku je-li povoláno několik dědiců a podíly nejsou určeny, mají právo na pozůstalost rovným dílem.

28. Podle § 1672 občanského zákoníku uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.

29. Na základě uvedeného pak soud za to, že jednoznačně bylo prokázáno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] byla k okamžiku úmrtí vlastníkem finančních prostředků v té době se nacházejících na účtu č. [bankovní účet]. Podle § 80 písm. c) o.s.ř. pak soud shledal též naléhavý právní zájem žalovaných na tomto určení (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2000 sp. zn. 20 Cdo 1897/98). Na základě toho pak vzájemné žalobě bylo vyhověno.

30. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy žalované nežádaly náhradu nákladů řízení a podle názoru soudu je spravedlivé, aby si účastníci své náklady nesli sami.