12 C 254/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 151.376,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 137.300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 14.076,79 Kč, kapitalizovaný úrok 28.030,25 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 148.307,47 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení 5.175,13 Kč, úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky 151.376,79 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 36.893 Kč, a to do tří domů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 8. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 151.376,79 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 150.000 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splácet ve splátkách 2,78 % ze sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Na základě toho pak žalobce úvěr zesplatnil ke dni 24. 4. 2024. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 12.700 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru č. , č. účtu, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka úvěrového limitu ve výši 150.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 150.000 Kč, úrok ve výši 27,9 %, tedy celkem částku 172.670 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o revolvingovém úvěru.

4. Dále byla soudu předložena úvěrová zpráva, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, adresa klienta a dále informace, z nichž vycházel žalobce při vyhodnocení žádosti o úvěr. V údajích o příjmech je uvedeno, že žalovaný je podnikatel s příjmem 70.000 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti 25.000 Kč bez jakékoli specifikace, má dvě vyživovací povinnosti – opět bez jakékoli specifikace, další finanční údaje. Žalobce uvedl, že vyšel z příjmů žalovaného 70.350 Kč, výdajů v podobě životního minima na klienta a dvě vyživované osoby, splátky jiným společnostem 6.332 Kč, normativních nákladů na bydlení. Jako použitelné příjmy byla uvedena částka 36.227 Kč až 52.325 Kč. Nebylo doloženo, že by žalobce jakkoli zkoumal výdaje žalovaného, jeho osobní majetkové poměry. Prověření ze strany žalobce bylo čistě formální.

5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

13. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 150.000 Kč, na kterou splatil 12.700 Kč. Rozdíl tak činí částku 137.300 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 137.300 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

15. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Proto soud považuje za důvodný nárok na náhradu nákladů řízení v poměru 84 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6.056 Kč, dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 151.376,79 Kč sestávající z částky 7.180 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále cestovné účtované ve výši 973,40 Kč, náhrad za ztrátu času na cestě k soudu a zpět za 4 půlhodiny po 100 Kč, kdy z odměny advokáta 31.293,39 Kč činí daň z přidané hodnoty 6.571,61 Kč, spolu se soudním poplatkem pak náklady řízení činí 43.921 Kč, z toho pak 84 % činí 36.893 Kč.