12 C 274/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Hamzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 28.580,32 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 28.580,32 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 203,81 Kč, se 14,75% úrokem z prodlení ročně z částky 28.580,32 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení a s 13,9% úrokem ročně z částky 26.672,93 Kč od 9. 1. 2024 do zaplacení.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 7. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 28.580,32 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 50.000 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splácet ve formě 84 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 1.054 Kč. Žalovaný splácel nepravidelně a dostal se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 8. 1. 2024. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 65.439,86 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

3. Z předloženého návrhu a akceptace smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 50.000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal uhradit jistinu a úrok v 84 měsíčních splátkách ve výši 1.054 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 13,9 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy a z doplnění žaloby soud zjistil, že při sjednávání úvěru vycházel věřitel z tvrzení žalovaného o příjmu, z toho, že neprochází registry jako dlužník. V návrhu je uvedena informace o majetkových a osobních poměrech klienta tak, že tento je zaměstnán s příjmem 15.000 Kč měsíčně, je svobodný a bezdětný. Není uvedeno, jak byly prověřeny výdaje žalovaného ani jeho příjmy.

5. Z oznámení o okamžité splatnosti ze dne 8. 1. 2024 bylo zjištěno, že banka zesplatnila úvěr a žalovaného vyzvala k okamžité úhradě.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, o tomto byl žalovaný písemně vyrozuměn dne 16. 4. 2024. Soud měl dále k dispozici historický přehled provedeného čerpání a plateb žalovaného, ze kterého je patrné, že žalovaný uhradil celkem 65.439,86 Kč, poslední platba byla provedena 10. 7. 2023.

7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebylo prokázáno, že by byly doloženy např. výplatní pásky žalovaného a jeho výdaje.

16. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 50.000 Kč, na kterou splatil 65.439,86 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak již bylo uhrazeno. Proto soud žalobu zamítl.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch, soud mu přizná náhradu nákladů řízení. Ve sporu byl úspěšný žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že mu není přiznána náhrada nákladů řízení.