12 C 286/2020

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 5.264 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4.000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1.272,12 Kč a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 4.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 2.264 Kč s úrokem z prodlení 17,67 Kč, 8,05% úrok z prodlení u částky 2.264 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, kapitalizovaný úrok 3.377,78 Kč a 20,98% úrok ročně z částky 4.000 Kč od 7. 12. 2019.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou soudu podanou dne 23. 7. 2020 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uhradit mu dlužnou částku 4.000 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce číslo. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta v hotovosti částka ve výši 4.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku 4.000 Kč a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 364 Kč splácet ve 43 měsíčních splátkách ve výši 148 Kč týdně spolu s odměnou za administrativní činnosti 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso 1.200 Kč, a to nejpozději do 18. 12. 2015.

2. Pohledávka byla následně postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum O tomto byl žalovaný vyrozuměn.

3. Schopnost žalovaného, řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena předložením občanského průkazu, výměru státní podpory, z nájemní smlouvy a prohlášení dlužníka. Z výše uvedeného bylo věřitelem zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Na základě výše uvedených údajů včetně informací z dotazovaných registrů bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadované půjčky.

4. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. K datu 18. 12. 2015 tak došlo k zesplatnění celého úvěru.

5. Žalobce požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky byly sjednány ve výši 20,98 % ročně.

6. Soudu byly předloženy listinné důkazy, z nichž soud zjistil, že dne datum s žalovaným proběhlo jednání, jehož výsledkem bylo vyplnění karty zákazníka. Na základě toho pak téhož dne došlo k uzavření smlouvy o půjčce, kdy mezi účastníky bylo sjednáno, že žalobce žalovanému poskytne částku 4.000 Kč v hotovosti, kterou žalovaný vrátí spolu s poplatky za administrativní činnost a hotovostní inkaso a úrokem ve výši celkem 2.364 Kč, kdy toto bude splaceno ve 43 splátkách po 148 Kč týdně.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka byla postoupena za žalobce a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.

8. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba není v celém rozsahu důvodná.

9. Z výše uvedeného plyne, že jednání účastníků směřující k uzavření smlouvy probíhalo v r. 2015, tedy za účinnosti z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy jednoznačně žalovaný vystupoval v rámci tohoto vztahu jako spotřebitel.

10. Dále bylo prokázáno, že při vyhodnocování podkladů za účelem uzavření smlouvy žalobce pro vyhodnocování neměl veškeré potřebné relevantní informace, kdy nebyl dodán doklad o výši nákladů žalovaného na bydlení a inkaso, nebylo zkoumáno jeho rodinné prostředí.

11. Skutečností je, že předmětem půjčky byla částka 4.000 Kč, kdy podle § 2 z.č. 145/2010 Sb., se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5.000 Kč. Nicméně je nepochybné, že v tomto právním vztahu vystupovali právní předchůdce žalobce a žalovaný v postavení věřitele a spotřebitele, kdy podle § 9 z. č. 145/2010 Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 6 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

13. Soud proto na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že mezi účastníky uzavřená smlouva je neplatná, neboť nebyly řádně zkoumány poměry žalovaného, což je povinností právního předchůdce žalobce jakožto odborníka v dané oblasti. Neplatnost smlouvy je soukromoprávní sankce pro případ, že poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr i tehdy, pokud existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tyto pochybnosti přitom nepochybně musejí mít dostatečnou závažnost a aktuálnost. Důsledkem je neplatnost smlouvy a to, že žalovanému vzniká bezdůvodné obohacení ve výši finančních prostředků, které se dostanou do jeho dispozice.

14. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. V dané věci pak bylo prokázáno, že žalovaný od žalobce obdržel částku 4.000 Kč, proto byla žalovanému uložena povinnost tuto částku vrátit žalobci, kterému byla pohledávka postoupena. Jako neplatné soud posuzuje sjednání obchodního úroku ve výši 20,98 % ročně, a to i s přihlédnutím k tomu, že ve smlouvě je údajný úrok specifikován částkou 364 Kč jako kompletní.

17. Proto soud ve zbytku žalobu zamítl.

18. Soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, kdy žaloba byla ve větší míře zamítnuta, podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci by pak náleželo právo na náhradu nákladů řízení žalovanému, tomu však žádné nevznikly a proto nebyly přiznány. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.