12 C 287/2020

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20.800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.700 Kč s úrokem 2.100 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení 2.877,37 Kč a s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 9.700 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 11.100 Kč, úrok ve výši 11.262,27 Kč, úrok z prodlení 1.633,98 Kč, úrok 23,72 % ročně z částky 15.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5.300 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou ze dne 23. 7. 2020 se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 20.800 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] poskytl žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 11.100 Kč sestávající z úroku ve výši 23,72 % ročně v částce 2.100 Kč, z odměny za administrativní zpracování půjčky v částce 3.000 Kč a z nákladů za hotovostní inkaso splátek v částce 6.000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách. Žalovaný však splátkový kalendář nedodržel, poslední splátku zaplatil dne 6. 12. 2015, celkem uhradil pouze 5.300 Kč a ničeho dalšího již právnímu předchůdci žalobce neuhradil. [právnická osoba] následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne [datum] na žalobce.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost [právnická osoba], [IČO], zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tuto půjčku spolu s částkou 11.100 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 2.100 Kč, z administrativní činnosti ve výši 3.000 Kč a z hotovostního inkasa splátek ve výši 6.000 Kč, v pravidelných 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Podpisem smlouvy o půjčce žalovaný potvrdil, že částku 15.000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. 4. [právnická osoba], [IČO] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce na žalobce. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne [datum].

5. Soudu byla dále předložena karta zákazníka, z níž soud zjistil, že žalovaný předložil věřiteli před uzavřením smlouvy pracovní smlouvu a SIPO, nebyl doložen jeho příjem, nebylo přezkoumáno, jaké další závazky má, kdy ve formuláři je uvedeno, že má závazky v kategorii splátky/půjčky/alimenty ve výši 1.500 Kč bez další specifikace, dále je zde uvedeno, že hradí výživné 2.000 Kč opět bez jakéhokoli podkladu. Na základě uvedeného má soud za to, že nebyla dostatečně přezkoumána úvěruschopnost žalovaného.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

7. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

9. Podle § 1 z.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

10. Podle § 9 téhož zákona je povinen věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Z žalobcem předložených listinných důkazů vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, nicméně tato byla uzavřena neplatně pro nedostatečné přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dále bylo doloženo, že předmět zápůjčky – částka 15.000 Kč - byl žalovanému reálně předán.

12. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Na základě uvedeného pak soud dospěl k závěru, že žalovanému vzniklo na základě neplatně uzavřené smlouvy bezdůvodné obohacení ve výši 15.000 Kč. Ve vztahu k výše uvedenému pak soud vzal za prokázané, že žalovaný od žalobce převzal a byl povinen vrátit 15.000 Kč, zaplatil 5.300 Kč, dluží tedy 9.700 Kč. Splatnost nastala nejpozději dne 24. 3. 2016.

14. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě částky 9.700 Kč, kdy k vrácení této částky byl již žalovaný vyzván, on sám pak věděl, že je povinen dluh vrátit do 24. 3. 2016, je tedy v prodlení s plněním dluhu. Nezaplacením zápůjčky ve lhůtě splatnosti se žalovaný následujícího dne po splatnosti dostal do prodlení s plněním peněžité povinnosti, dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku tak žalobci přísluší úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení. Žalobce z tohoto titulu požadoval 4.511,35 Kč jako zákonný úrok z prodlení z částky 15.000 Kč za dobu od 1. 4. 2016 do 6. 12. 2019. Soud přiznal úrok z prodlení 8,05 % ročně z částky 9.700,00 Kč od 1. 4. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 2.877,37 Kč, zamítnut byl nárok žalobce co do částky (4.511 – 2877 =) 1.633,98 Kč. Dále pak byl přiznán úrok z prodlení do doby zaplacení dluhu od 7. 12. 2019.

15. Jako důvodný byl také přiznán nárok na odměnu za poskytnutí zápůjčky – nárok na částku 2.100 Kč, a to v souladu s § 3004 o.z., kdy obohacený vydá vše, co obohacením nabyl, včetně plodů a užitků; rovněž nahradí užitek, který by ochuzený byl získal, což je nepochybně částka 2.100 Kč. Z obsahu uzavřené smlouvy o půjčce vyplývá, že úrok byl mezi smluvními stranami sjednán jako odměna za poskytnutí finančních prostředků pevnou částkou. Soud se však neztotožňuje se stanoviskem žalobce, že žalobci přísluší obohacení za smluvní úrok z úvěru za dobu od data původní splatnosti zápůjčky do jejího úplného zaplacení.

16. Soud má tedy za to, že žalobci nevznikl nárok na procentní smluvní úrok 23,72 % ročně do zaplacení, a to ani v kapitalizované, ani v běžící podobě, a žalobu tak v této části zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že zvážil míru poměru úspěchu a neúspěchu obou stran ve sporu, kdy žalovaný byl úspěšný ve větší míře, náklady mu však nevznikly a proto nebyly přiznány nikomu.