12 C 292/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Hamzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 24.000 Kč a nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 3.065 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci k rukám žalobce, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 11,5% úrok z prodlení ročně z částky 24.000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky 1.000 Kč.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 8. 2025 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 24.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že s žalovaným dne datum uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 24.000 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splácet v měsíčních splátkách 3.600 Kč. Vzhledem k neplacení dluhu pak byl úvěr zesplatněn.

2. Žalovaný, který se dostavil k nařízenému jednání, uvedl, že v době, kdy si bral úvěr, nikdo neřešil, jaký je jeho zdravotní stav, majetkové poměry a výdaje, žalovaný pouze předkládal výplatní pásky a výpisy z účtu za poslední tři měsíce. Půjčku uzavíral prostřednictvím internetu. Je pravdou, že obdržel částku 24.000 Kč, na toto nic neuhradil, neboť měl více závazků, splácel i jiné úvěry.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že mezi účastníky měla být dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka 24.000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal hradit jistinu 24.000 Kč, úrok 15 % měsíčně, kdy toto bylo ve smlouvě označeno jako 15 % p. m., celkem částku 67.200 Kč. Smlouva byla uzavřena distančně, podepsána elektronicky.

4. Dále byl soudu předložen formulář posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z tohoto však není patrné, že by byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na výzvu soudu pak žalobce doložil, že vyšel z příjmu žalovaného 17.308 Kč doloženého výpisem z bankovního účtu žalovaného, nákladů na bydlení 1.928 Kč, domácnosti 2.348 Kč, finančních závazků 98 Kč. Není zřejmé, jak byly doloženy náklady na bydlení a domácnost a finanční závazky.

5. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že na účet ve smlouvě označený jako účet žalovaného byla poukázána částka 24.000 Kč.

6. Z výpisu z účtu žalovaného pak bylo zjištěno, že žalovaný částku 24.000 Kč skutečně na účet obdržel dne datum. Jak však žalobce z účtu zjistil podklady potřebné pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, není prokázáno.

7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by žalobce provedl řádné ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, zda je tento zaměstnán a je schopen úvěr splácet. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. Soud má také za to, že žalobce nepostupoval poctivě, když neozřejmil, jaký je vlastně úrok, kdy měsíční úrok 15 % činí vlastně 180 % ročně. Takto vysoký úrok je každopádně neplatný. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 24.000 Kč. Žalovaný uvedl, že na toto nic neuhradil. Výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného tak činí částku 24.000 Kč. Proto soud vyhověl v rozsahu této částky, tedy ve výši 24.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

18. Žalobce se dále domáhal zaplacení úroku z prodlení a nákladů na uplatnění pohledávky. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.065 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.250 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24.000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.

20. Žalovaný u jednání požádal o povolení splátek. Uvedl, že je nemajetný, je schopen splácet měsíčně 1.000 Kč. Soud dlužníkovi v tomto rozhodnutí povolil splácet dluh ve splátkách. Tato možnost představuje výhodu, neboť umožňuje hradit dluh postupně, v částkách přiměřených jeho finančním možnostem. Tato výhoda je však podmíněna tím, že dlužník bude jednotlivé splátky hradit řádně a včas podle stanoveného splátkového kalendáře. Pokud neuhradí, byť jen jednu splátku včas nebo v plné výši, může dojít ke ztrátě výhody splátek. To znamená, že věřitel bude oprávněn požadovat okamžité splacení celé zbývající dlužné částky, a to bez ohledu na původně stanovený splátkový kalendář. V takovém případě může být proti dlužníkovi nařízen výkon rozhodnutí (exekuce) na celý zbytek dluhu. Dlužníkovi se doporučuje, aby si pečlivě hlídal termíny splátek. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.