12 C 294/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Hamzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , adresa o 20.000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.000 Kč s 12,75% úrokem z prodlení ročně od 5. 9. 2024 do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 2.040 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobou doručenou soudu dne 5. 9. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 20.000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Na základě toho pak žalované byla poskytnuta částka 20.000 Kč převodem na její účet, kdy žalovaná se zavázala vrátit tuto částku ke dni 15. 12. 2024.Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.Z předložené smlouvy o úvěru a výpisu z účtu žalobce soud zjistil, že žalované byla do její dispozice - na její účet převedena částka 20.000 Kč.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soudu nebylo věrohodně doloženo, jakým způsobem postupoval žalobce při přezkoumání úvěruschopnosti žalované. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel řádně nezjistil a nevyhodnotil úvěruschopnost žalované, prokázáno však bylo, že žalované do její dispozice byla převedena částka 20.000 Kč. S ohledem na shora uvedené tak má žalobce vůči žalované právo na to, aby mu žalovaná zaplatila žalovanou částku poskytnutých finančních prostředků z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ve vztahu k tomu pak bylo doloženo, že žalobce opakovaně žalovanou upomínal o plnění, s tímto mu vznikly náklady, které žádá též nahradit.Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce pak požaduje úrok v nižší výši. Proto soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.040 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.