12 C 297/2020

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení se sídlem adresa o 162.840 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 162.840 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady tohoto řízení ve výši 23.760 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení dlužné částky 162.840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z žalované částky od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. K odůvodnění uvedl, že žalovaný způsobil dne [datum] v podniku„ [název podniku] [anonymizováno]“ ve [obec] úraz [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“) tak, že jej udeřil otevřenou dlaní do hlavy takovou silou, že poškozený upadl na zem a utrpěl [anonymizováno 21 slov], který vedl k [anonymizována tři slova], což si následně vyžádalo léčení, které v době podání návrhu trvalo. Žalobce uhradil v příčinné souvislosti s tímto poškozením zdraví smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony, náklady na ambulantní péči ve výši 20.189,30 Kč, náklady na léky ve výši 4.071,20 Kč a náklady na prostředky zdravotní techniky ve výši 45.595 Kč, celkem 69.856 Kč. Odpovědnost žalovaného za poškození zdraví vyplývá z pravomocného rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum] ve věci spisová značka [spisová značka]. Žalovaný byl k náhradě vynaložených nákladů vyzván písemnými výzvami.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, žádal její zamítnutí v celém rozsahu. Uvedl, že zajišťoval brigádně ochranu a pořádek v objektu na adrese [obec], [obec a číslo] dne [datum] pro podnik [název podniku] ve [obec], jehož provozovatelem byl [jméno] [příjmení], při zajišťování pořádku v objektu způsobil žalovaný škodu, to vyplývá i z vydaného trestního rozsudku. Jedním z podstatných zájmů nočních klubů je zajištění pořádku a bezpečnosti svých zaměstnanců a hostů v objektu klubu, za tím účelem si zajišťují ochranu pořádku a bezpečnosti provozovaných objektů. Žalovaný při tom, když napadl poškozeného v objektu klubu, nesledoval své osobní zájmy, ale zájmy provozovatele klubu, ke konfliktu s agresivním hostem a ke způsobení škody došlo při práci žalovaného pro [jméno] [příjmení], kterou vykonával brigádně na dohodu o provedení práce. Žalovaný byl osobou užitou k předmětné činnosti, v případě provozovatele klubu nemusí být užita osoba zaměstnance, ale může se jednat o kteroukoliv osobu, která je užita při výkonu činnosti. Žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, který vyvodil, že ten, kdo způsobil škodu při plnění pracovních či služebních úkonů nebo v souvislosti s tím, porušil právní povinnost zavinění, přičítá se zavinění té právnické či fyzické osobě, která na místo přímého škůdce odpovídá za škodu a která je tak povinna i k náhradě nákladů zdravotního pojištění ve smyslu zákonné úpravy. Žalovaný namítl nedostatek pasivní věcné legitimace ve věci, kdy žalovaný dne [datum] vykonával v předmětném klubu činnost ostrahy a při své činnosti se nedopustil excesu, za způsobenou škodu neodpovídá.

3. Na základě shodných návrhů účastníků řízení bylo řízení dle § 109 odstavec 2 písmeno c) o. s. ř. přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u soudu pod spisovou značkou [spisová značka] a následně do skončení dovolacího řízení v téže věci. Po skončení dovolacího řízení pak ve sporu je pokračováno.

4. Žalobce na podané žalobě trval. Žalovaný odkázal na svá písemná vyjádření ve věci, potvrdil, že není sporu o tom, že se dopustil trestného činu, při jeho spáchání vykonával činnost ostrahy nočního klubu, nedopustil se excesu a za způsobenou škodu neodpovídá, za škodu odpovídá provozovatel klubu, žádal zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.

5. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

6. Z připojeného trestního spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný uznán vinným, že dne [datum] v době od 6:00 hodin do 6:35 hodin v podniku [název podniku] ve [obec] na ulici [obec a číslo], kde se brigádně staral o zajišťování pořádku v tomto objektu, fyzicky napadl poškozeného jako hosta podniku tím způsobem, že jej udeřil otevřenou dlaní do hlavy takovou silou, že poškozený upadl na zem a utrpěl [anonymizováno 21 slov], který vedl k [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno], přičemž fatální následky [anonymizována tři slova] poškozeného podstatně omezily v obvyklém způsobu života výrazně delší než šest týdnů, tedy [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], tím spáchal [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] a byl odsouzen k [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], současně dle § 228 odstavec 1 trestního řádu byla žalovanému uložena povinnost uhradit poškozenému žalobci škodu 851.117 Kč a poškozenému ve výši 69.867 Kč. K odvolání žalovaného bylo usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] pouze zrušen ve vyhlášeném rozsudku prvního stupně výrok o náhradě škody poškozenému ve výši 69.867 Kč, neboť žalovaný u veřejného zasedání předložil doklady o zaplacení způsobené škody v přiznaném rozsahu, rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci [datum]. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo odmítnuto dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu. Z obsahu trestního spisu bylo prokázáno, že žalobce se připojil s nárokem na náhradu škody do trestního řízení dne [datum], podáním ze dne [datum] vyčíslil zjištěnou škodu částkou 891.117 Kč, která zahrnovala vynaložené náklady na léčení poškozeného jako pojištěnce žalobce.

7. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo prokázáno, že ve věci žalobce poškozeného [jméno] [příjmení] proti žalovanému [celé jméno žalovaného] ve věci podepsaného soudu sp. zn. [spisová značka] dovolací soud odmítl dovolání žalobce proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým odvolací soud změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu na zaplacení částky 5.248.071 Kč zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Dovolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že podle ustálené judikatury platí, že do rámce činnosti právnické (fyzické) osoby obecně spadá výkon zaměstnání, plnění úkolů vyplývajících z pracovního poměru i z jiných obdobných právních vztahů, úkony s tím přímo související, ale i další činnost, která nepostrádá místní (prostorový), časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k činnosti právnické (fyzické) osoby, a to i v případě, že použitá osoba naplnila svým jednáním skutkovou podstatu trestného činu. Za činnost v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů je třeba považovat vedle činnosti konané přímo na příkaz zaměstnavatele též činnost vykonávanou bez vnějšího podnětu jiných osob, pouze na základě vlastního rozhodnutí zaměstnance; rozhodující je, zda z hlediska věcného, místního i časového jde objektivní činnost konanou pro zaměstnavatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1148/2002, uveřejněný pod C [číslo] v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1120/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4330/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 482/2005). Byla-li ovšem škoda způsobena při činnosti, kterou použitá osoba sledovala výlučně uspokojování svých zájmů i potřeb, jedná se o tzv. exces a v takovém případě odpovídá za škodu sama (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004, publikovaný pod C [číslo] v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 635/2014). Ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplynulo (přičemž ty přezkumu dovolacího soudu podle § 241a odstavce 1 o. s. ř. nepodléhají), že žalovaný vykonával pro provozovatele klubu práci mimo pracovní poměr na základě dohody o provedení práce a mezi jeho pracovní úkoly náleželo dohlížet na pořádek v [název podniku] [anonymizováno] každý pátek a sobotu od 22:00 hodin do 6:00 hodin. K napadení žalobce došlo v klubu, a to v době mezi 6:00 až 6:35 hodin, tj. v době, kdy žalovaný měl tuto činnost vykonávat, popř. bezprostředně po jejím skončení. Místní a časový vztah jednání žalovaného k plnění jeho pracovních úkolů a k předmětu činnosti jeho zaměstnavatele, provozujícího klub, je tedy jednoznačně dán. Pokud jde o věcný (vnitřní, účelový) vztah mezi jednáním žalovaného, jímž způsobil žalobci poškození zdraví, a (mezi) plněním úkolů provozovatele klubu vzhledem k předmětu jeho činnosti, je zřejmé, že žalovaný, který se snažil vykázat žalobce z klubu pro jeho nevhodné a agresivní chování, byť zcela nevhodným způsobem, mu fyzicky zabránil v dalším setrvání v klubu a ohrožování osob nacházejících se v klubu, čímž sledoval plnění úkolů provozovatele klubu, jeho nerušený provoz. Jiný účel jeho jednání vůči žalobci ze skutkových zjištění nevyplývá a na jejich základě nelze dovodit, že by fyzickým napadením žalobce sledoval nějaké své osobní nebo jiné zájmy. Jeho jednání, byť naplnilo znaky trestného činu, nepostrádalo místní, časový ani věcný vztah k činnosti provozovatele klubu. Dovolací soud již v minulosti dovodil, že ani okolnost, že jednání škůdce namířené vůči poškozenému vybočí z mezí nutné obrany, neznamená, že jej nelze považovat za činnost právnické (fyzické) osoby ve smyslu § 420 odstavce 2 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2777/2004, publikovaný pod C [číslo] v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 685/2013). Odvolací soud posoudil pasivní legitimaci žalovaného správně a v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

8. Písemnými vyúčtováními zdravotní péče k náhradě za léčení poškozeného bylo prokázáno, že v dalším období od [datum] do [datum] žalobce jako zdravotní pojišťovna poškozeného uhradil smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony a náklady zdravotní péče ve výši 90.119,02 Kč. Dále pak žalobce doložil, že za období od [datum] do [datum] žalobce jako zdravotní pojišťovna poškozeného uhradil smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony a náklady zdravotní péče ve výši 72.721,41 Kč.

9. Písemnými výzvami na zaplacení náhrady nákladů ze dne 26. 11. 2018 a 15. 11. 2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení uvedených nákladů léčení poškozeného.

10. V daném případě byl uplatněn nárok na náhradu škody, kterou žalovaný způsobil svým jednáním dne [datum], v souladu s přechodným ustanovením § 3079 odstavec 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů, v daném případě občanského zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013.

11. Dle § 55 odstavec 1 zákona číslo 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

12. Dle § 420 odstavec 1 zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

13. Dle § 420 odstavec 2 zákona číslo 40/1964 Sb., občanského zákoníku škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

14. V daném případě bylo provedeným dokazováním jednoznačně prokázáno, že žalovaný způsobil dne [datum] v době od 6:00 hodin do 6:35 hodin v nočním podniku [název podniku] ve [obec] na ulici [obec], úraz poškozenému, který vedl k závažnému [anonymizována dvě slova], za své jednání byl žalovaný odsouzen pravomocným trestním rozsudkem za [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] za to byl odsouzen k [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], který v mezidobí vykonal a byla mu uložena povinnost uhradit poškozenému žalobci škodu ve výši 891.117 Kč. V průběhu trestního řízení a řízení ve věci spisová značka [spisová značka] bylo prokázáno, že ke vzniku škody na zdraví došlo v rámci činnosti pro provozovatele klubu, kterou žalovaný vykonával mimo pracovní poměr na základě dohody o provedení práce, kdy mezi pracovní úkony žalovaného náleželo dohlížet na pořádek každý pátek a sobotu od 20:00 do 6:00 hodin, k napadení poškozeného došlo v klubu v době mezi 6:00 až 6:35 hodin, tedy v době kdy žalovaný měl tuto činnost vykonávat, případně bezprostředně po jejím skončení, místní a časový vztah jednání žalovaného k plnění jeho pracovních úkolů a k předmětu činnosti jeho zaměstnavatele jako provozovatele klubu byl jednoznačně dán. Odvolací a dovolací soud nedospěl k závěru, že by žalovaný jako použitá osoba sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb, případně, že by se jednalo o tzv. exces, v daném případě je osobou odpovědnou za způsobenou škodu ve smyslu § 420 odstavec 2 obč. zák. provozovatele, nikoliv žalovaný, odpovědnost provozovatele klubu nastupuje namísto škůdce, který způsobil škodu při plnění povinností vyplývajících z jeho vztahu k této osobě nebo vznikající v souvislosti s tímto vztahem, v daném konkrétním případě dohodou o provedení práce. Žalovaný není ve věci pasivně legitimován, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Pro úplnost soud doplňuje, že dle § 135 odstavec 1 o. s. ř. je soud v civilním řízení vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštního předpisu a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu, dle § 135 odstavec 2 o. s. ř. jiné otázky může soud posoudit sám. V daném případě soud nebyl vázán rozhodnutím trestního senátu o náhradě způsobené škody v trestním rozsudku ze dne [datum], uplatněný nárok byl posouzen podle platné právní úpravy.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o. s. ř. tak, že podle výsledků řízení úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Na nákladech řízení byla přiznána částka 23.760 Kč, což je odměna advokáta za zastoupení dle vyhlášky číslo 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 7.620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření, kdy soud za účelně vynaložený náklad považuje pouze jedno vyjádření, účast u jednání soudu dne [datum]), náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného (§ 149 odstavec 1 o. s. ř.).