12 C 45/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Hamzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 27.574,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 20.858,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 6.745,83 Kč a 8,5 % úrok z prodlení ročně z částky 26.203,64 Kč od 13. 8. 2021 do zaplacení.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 10. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 27.574,52 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s žalovanou dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru skládající se z půjčené částky 42.000 Kč a dalších poplatků, podle které měla žalovaná úvěr splácet v 24 měsíčních splátkách po 2.007 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 12. 8. 2021. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 21.171,31 Kč. Pohledávka byla následně postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobce a předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 42.000 Kč, a to převodem na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 42.000 Kč, pojistku ve výši 2.506 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1.500 Kč, tedy celkem částku 46.006 Kč v 24 splátkách ve výši 2.007 Kč (což činí vlastně částku 48.468 Kč). Zápůjční úroková sazba byla sjednána 4,4 % ročně.

4. Dále byl soudu předloženy doklady o způsobu prověření úvěruschopnosti žalované, kde jsou uvedeny osobní údaje žalované a dále v údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, na dobu neurčitou, adresu zaměstnavatele a finanční údaje. Žalovaná uvedla svůj čistý měsíční příjem , částka, , měsíční výdaje domácnosti celkem 4.250 Kč, přičemž není zřejmé, jak tyto údaje byly prověřeny a ověřeny.

5. Při pátrání po pobytu žalované pak soud zjistil dotazem na , adresa, , že žalovaná byla evidována v pojistném vztahu k jinému zaměstnavateli, přičemž má od , datum, přiznán invalidní důchod , Anonymizováno, stupně. Není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, kdy nebyla zařazena do evidence pro invaliditu podle § 39/2c).,6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soudu nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by bylo ověřeno zaměstnání žalované, není prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, nebyly doloženy např. výplatní pásky žalované, její výdaje.

15. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 42.000 Kč, na kterou splatila 21.171,31 Kč. Rozdíl tak činí částku 20.858,69 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 20.858,69 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.

18. Žalobce se dále domáhal zaplacení úroku z prodlení. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení soud zvážil také skutečnost, že žalobce zde vystupoval v silnější pozici, kdy žalobce a jeho předchůdce byli v pozici podnikatele v daném oboru, žalovaná je pak spotřebitel, který vystupuje jako slabší smluvní strana, a proto je mu třeba poskytnout širokou ochranu. Na základě uvedeného proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.