12 C 47/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Hamzovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 41.776 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 40.776 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 5.420,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem 3.035,90 Kč, s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 15.760,80 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a s 8% úrokem ročně z částky 15.348,78 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2024 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 41.776 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se , adresa, , došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, , skládající se z půjčené částky 30.000 Kč a poplatků a úroku v celkové výši 25.776 Kč, podle které měla žalovaná úvěr splácet ve 14 měsíčních splátkách po 3.984 Kč. Žalovaná splácela nepravidelně a dostala se do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 27. 1. 2023. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem 29.000 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 30.000 Kč, což potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 30.000 Kč, úrok ve výši 1.522 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 14.700 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 4.154 Kč a poplatek za inkaso 5.400 Kč, tedy celkem částku 55.776 Kč v 14 splátkách ve výši 3.984 Kč. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.

4. Dále byl soudu předložen formulář žádosti o spotřebitelský úvěr, ve které jsou uvedeny osobní údaje žalované a informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedla žalovaná, že je na mateřské dovolené s příjmem , částka, a finanční údaje. Žalovaná uvedla výdaje jí hrazené 8.200 Kč, výdaje domácnosti celkem 13.720 Kč bez jakékoli specifikace. Dále uvedla další příjem , částka, , opět není zřejmé, co je tím míněno. Dále uvedla, že má jednu vyživovací povinnost. Jako použitelné příjmy byla uvedena částka 400 Kč – soudu není zřejmé, jak k této částce úvěrující došel. Soud měl dále k dispozici splátkový kalendář, ze kterého je patrné, že žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, uhradila však celkem částku 29.000 Kč.

5. Z oznámení o postoupení pohledávek a smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci a toto bylo žalované oznámeno.

6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalované, zda byla provedena šetření v příslušných registrech, zkoumány výdaje domácnosti, kde úvěrující dospěl k závěru, že v domácnosti je další příjem ve výše uvedené výši.

14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 30.000 Kč, na kterou splatila 29.000 Kč. Rozdíl tak činí částku 1.000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 1.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.

17. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobce má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků. Proto byl nárok žalobce na zaplacení úroku a úroku z prodlení zamítnut.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.