12 C 86/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem právní zástupce . se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 34.300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15.900 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 842,91 Kč a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 15.900 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 18.400 Kč, kapitalizovaný úrok 1.644,39 Kč, 15% úrok z částky 23.000 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení 393,34 Kč a 15% úrok z prodlení ročně z částky 7.100 Kč od 2. 6. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 7. 11. 2023 se žalobce domáhá zaplacení dlužné částky 34.300 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedl, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , s žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o úvěru ve výši 23.000 Kč, úrok 4.600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 9.200 Kč a odměnu za administrativní činnosti 4.600 Kč, podle které měl žalovaný úvěr splácet týdně v 61 splátkách po 690 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce nastala ke dni 23. 1. 2023. Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 7.100 Kč. Pohledávka včetně příslušenství byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci jako novému věřiteli. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobce a na základě jím předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 23.000 Kč, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 23.000 Kč, úrok ve výši 4.600 Kč, administrativní poplatek ve výši 4.600 Kč, poplatek za inkaso 9.200 Kč, tedy celkem částku 41.400 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 690 Kč.

4. Dále byl soudu předložen formulář žádosti o spotřebitelský úvěr a karta klienta, ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa klienta a dále informace o majetkových a osobních poměrech klienta. V údajích o zaměstnání uvedl žalovaný, že je OSVČ, dále žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem 27.125 Kč, další příjmy bez jakékoli specifikace 2.000 Kč, výdaje celkem 15.893 Kč, jako použitelné příjmy byla uvedena částka 13.232 Kč.

5. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

8. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by věřitel řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, jak právní předchůdce žalobce provedl jakékoliv ověření solventnosti a úvěruschopnosti žalovaného, nebyla provedena šetření v příslušných registrech, nebyly doloženy výdaje žalovaného, prověření provedené věřitelem je ryze formální a vychází pouze z neověřených tvrzení.

14. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

15. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 23.000 Kč, na kterou splatil 7.100 Kč. Rozdíl tak činí částku 15.900 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 15.900 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.