12 C 9/2021

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu JUDr Danou Hamzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 1.092,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1.092,66 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 1. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce.

II. Zamítá se žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 1.092,66 Kč ode dne 1. 6. 2020 do zaplacení ve výši rozdílu 0,12 % denně z částky 1.092,66 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení a sazby 10 % ročně z částky 1.092,66 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady tohoto řízení ve výši 1.600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není přípustné odvolání nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 1.092,66 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí bankovních produktů a služeb č. bankovní účet, kterou se žalobce zavázal vést pro žalovaného běžný účet. Žalovaný však přečerpal peněžní prostředky na účtu a vznikl nepovolený debetní zůstatek. Z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni byla pohledávka převedena na evidenční účet debetního zůstatku. Na základě toho je po žalovaném požadována dlužná částka 1.093,66 Kč. Žalovaný ve věci nereagoval, soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 26. 5. 2016 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytování platebních služeb, kdy k tomuto účtu byla žalovanému vydána také platební karta. Podle § 2669 o.z., platební účet upravuje jiný zákon. Jiný zákon rovněž upravuje převody peněžních prostředků na účtu, který není platebním účtem, jestliže se jedná o platební transakci podle jiného zákona. Tímto jiným zákonem je z. č. 284/2009 sb. o platebním styku. Podle ustanovení § 74 z. č. 284/2009 Sb., o platebním styku smlouvou o platebních službách se poskytovatel zavazuje uživateli provádět pro něho platební transakce ve smlouvě jednotlivě neurčené (dále jen "rámcová smlouva"), nebo provést pro něho jednotlivou platební transakci neupravenou rámcovou smlouvou (dále jen "smlouva o jednorázové platební transakci"). Podle § 75 z.č. 284/2009 Sb., poskytovatel a uživatel se nemohou dohodou odchýlit od ustanovení této hlavy v neprospěch uživatele, pokud tento zákon nestanoví jinak. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva, na základě této smlouvy vedl žalobce pro žalovaného běžný účet, v němž se žalovaný dostal do debetu a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Proto žalobce využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení smluvních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Vzhledem k tomu, že se žalobci podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě co do žalované částky. Dále soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení, kdy podle § 75 z.č. 284/2009 Sb., poskytovatel a uživatel se nemohou dohodou odchýlit od ustanovení této hlavy v neprospěch uživatele. Žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 0,12 % ročně, soud proto zamítl přesah zákonného úroku z prodlení, který činí 10 % ročně. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.600 Kč. Soud zde zohlednil kritérium účelnosti nákladů řízení, kdy účastníku mohou být přiznány pouze účelně vynaložené náklady řízení. Vzhledem k tomu, že souzená věc spadá do obchodní činnosti žalobce, žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši, na kterou by měl nárok, pokud by v řízení zastoupen nebyl, a to dle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013 sp. zn.

I. ÚS 3344/12 a nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014 sp. zn. Pl 39 Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč za dva úkony dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky – předžalobní upomínka a podání žaloby. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.