14 C 106/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro 418 975 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 418 975 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 3. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 4. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení, ve výši 8,25 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 6. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 8. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 3. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 27 587 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, ve výši 8,50 % ročně z částky 3 061 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 1 106 Kč od 1. 9. 2022 do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 1 003 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 22 283,79 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 5. 2022 se žalobce u [název soudu] domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci 306 518 Kč s příslušenstvím rovněž a nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že Žalobce je mj. vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaného na LV. [číslo] pro k.ú. [část obce], [územní celek], jehož součástí je stavba [adresa] - bytový dům, ve které se nachází byt [číslo], situovaný v 5. podlaží, tj. byt v budově v [obec] na ulici [ulice] [adresa], č. or. 1 (dále také jen "Byt"). Žalobce uzavřel dne [datum] se žalovaným nájemní smlouvu, na základě, které žalobce přenechal žalovanému k užívání Byt, a to na dobu určitou ode dne [datum] do [datum], přičemž žalovaný se zavázal za toto užívání hradit žalobci sjednané nájemné a zálohy na úhrady služeb spojené s užíváním Bytu, a to vždy do konce měsíce, za který se nájemné hradí. Nájemné za Byt činilo částku v celkové výši 27 587 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal spolu s nájmem platit žalobci zálohy za služby spojené s užíváním bytu, a to ve výši 980 Kč měsíčně. Žalovaný po ukončení nájemního vztahu Byt dobrovolně neopustil a dále užíval, žalobce se tak musel domáhat jeho vyklizení prostřednictvím žaloby, o které bylo rozhodnuto Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že žalovanému byla uložena povinnost Byt vyklidit a předat žalobci a uhradit žalobci náhradu nákladů řízení. I přesto, že v průběhu roku 2021 žalovaný Byt (bez platné nájemní smlouvy) užíval, za užívání od února 2021 do prosince 2021 neuhradil žalobci sjednané nájemné, resp. jeho náhradu. Žalobce se tedy domáhá dlužných částek náhrady nájemného ve výši ujednaného nájemného za období od února 2021 do prosince 2021, a to v souladu s ust. § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobce se dále domáhá nedoplatku na službách za rok 2020, který žalovaný žalobci dosud neuhradil. V období roku 2020 činily skutečné náklady, spojené s užíváním Bytu (služby) celkem 14 820,26 Kč. Z této částky žalovaný v průběhu roku 2020 (na platbách záloh) uhradil 11 760 Kč, celkový nedoplatek za rok 2020 tak činil 3 061 Kč. 2. [název soudu] vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz, kterým návrhu v celém rozsahu vyhověl. Proti elektronickému platebnímu rozkazu podal žalovaný dne 2. 9. 2022 odpor a odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Ve svém písemném vyjádření ze dne 3. 10. 2022 žalovaný uvedl, že měl s žalobcem řádnou nájemní smlouvu s účinností do 1. 4. 2019. Byt měl mnoho po kolaudačních závad, které musel odstranit, aby mohl byt plně užívat od října 2019. Před uzavřením nájemní smlouvy zaplatil nájemné předem ve výši 500 000 Kč. Dne 25. 9. 2020 požádal o prodloužení nájemního vztahu, to mu bylo zamítnuto. Následně odmítl podepsat novou nájemní smlouvu, protože podmínky byly neúnosné a byt předal správci domu. Po 4. 10. 2020 si z bytu odstěhoval osobní věci, uzavřel přívody všech energií a byt opustil. Do počátku prosince vystěhoval všechen nábytek, byt byl vyklizen. Byt vyklidil, z [obec] se odstěhoval a občas byt kontroloval, a to hlavně v zimě, aby nedošlo k jeho poškození. Bez nové nájemní smlouvy nemohl byt užívat, ale neměl ani zákonný podklad, na jehož základě měl možnost žalobci posílat peníze, které nyní požaduje.

3. Žalobce k odporu žalovaného uvedl, že již ze samotné nájemní smlouvy je zřejmé, že žalovaný uhradil dne 22. 3. 2019 částku předplaceného nájemného ve výši 500 000 Kč a tato není předmětem sporu. Žalovaný však zcela opomíjí skutečnost, že dle ust. § 2292 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, má jako nájemce povinnost odevzdat byt pronajímateli v den, kdy nájem končí, přičemž byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Obdobně tomuto ustanovení povinnost nájemce upravuje i samotná nájemní smlouva v čl. IV. odst.

2. Takový úkon, tedy odevzdání bytu žalobci, však žalovaný až do dubna roku 2022 neučinil a ostatně to ani netvrdí. Samotné„ odstěhování“ se z bytu nelze považovat za řádné předání bytu žalobci. Byť takovou skutečnost žalovaný netvrdí, ze samotného odstěhování se nelze dovodit ani to, že by žalovaný jako nájemce opustil byt takovým způsobem, že nájem by bylo možno bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený (jak to předpokládá druhá věta ust. § 2292 občanského zákoníku), neboť o tvrzeném opuštění bytu žalovaný žalobce nikterak neinformoval, a i z toho, že se dle svého tvrzení do bytu opakovaně vracel, nelze o jakémkoli opuštění uvažovat. I proto se žalobce musel vyklizení bytu domáhat prostřednictvím žaloby. Dokonce ani po vydání rozsudku o vyklizení žalovaný dobrovolně byt nevyklidil a učinil tak až dne 30. 4. 2022, tedy týden poté, co žalobce podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu a prodejem movitých věcí žalovaného na základě výše specifikovaného rozsudku. Je tedy zcela zřejmé, že žalovaný po dobu od ukončení nájemního vztahu (4.10.2020) až do 30.4.2022 měl k dispozici přístup do bytu a tento mohl užívat a minimálně částečně i užíval, jak sám uvádí. Z ust. § 2295 občanského zákoníku je zřejmé, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Žalobce se proto svou žalobou nedomáhá úhrady dlužného nájemného, ale jeho náhrady, která má svou povahou (snad) blíže k bezdůvodnému obohacení.

4. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] vyslovil soud místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu ve [obec] jako soudu místně příslušnému.

5. Dne 5. 6. 2023 žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že jako procesní obranu vůči nároku žalobce žalovaný uvádí, že ačkoliv měl žalovaný dle nájemní smlouvy předplacený nájem ve výši 500 000 Kč, nebylo mu umožněno byt po celou dobu nájemního vztahu nerušeně užívat. Byt po jeho předání žalovanému vykazoval řadu závad, způsobených nedokončenou rekonstrukcí bytu, kvůli kterým žalovaný nemohl prvních několik měsíců nájemního vztahu byt řádně užívat. Všechny tyto vady byly v průběhu nájemního vztahu odstraněny buď žalovaným na jeho vlastní náklady, příp. žalovaným ve spolupráci s pověřenými osobami žalobce. Faktem ovšem zůstává, že žalovaný nemohl byt několik prvních měsíců nájmu užívat, a to i přes skutečnost, že měl předplacený nájem ve výši 500 000 Kč. Výše zmíněné vady bytu žalobci jako pronajímateli několikrát vytknul a také uplatňoval svá zákonná práva dle právních ustanovení o nájmu bytu. Žalovaný všechny tyto žádosti a své zákonné nároky uplatňoval prostřednictvím dopisů adresovaných žalobci buď poštou, nebo osobně předaných na podatelně žalobce. Tyto dokumenty má žalovaný v úmyslu využít pro účely kompenzační námitky vůči nároku žalobce, a to co se týče nároků žalovaného na slevu z nájemného, příp. účelně vynaložených nákladů žalovaného na opravy bytu za trvání nájemního vztahu.

6. Žalobce dne 20. 7. 2023 uvedl, že nájemní smlouva byla uzavřena dne [datum], kdy měl žalovaný možnost celý byt zkontrolovat a dle svého vlastního vyjádření ze dne 20. 5. 2019 i některé části bytu sám opravil či upravil (např. nechal zapojit elektřinu, nainstaloval kuchyňskou linku apod.). Žalobce však také sám k žádostem žalovaného zajistil řadu oprav. Je tedy zřejmé, že byť žalobce z důvodu administrativní náročnosti ne vždy reaguje na písemné žádosti nájemců jim adresovanou formální odpovědí, veškeré žádosti jsou fakticky vyřizovány a v nejbližší době je zajištěna kontrola a případně odstranění nedostatků, které se na bytech ve vlastnictví žalobce mohou objevit. Žalovaný předmětný byt užíval po celou dobu nájemního vztahu (tj. od 1. 4. 2019 do 4. 10. 2020) a ještě dlouho poté, neboť žalobce se musel domáhat vyklizení bytu prostřednictvím žaloby, které bylo vyhověno Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a dokonce ani po vydání tohoto rozsudku žalovaný dobrovolně byt nevyklidil a učinil tak až dne 30. 4. 2022, tedy týden poté, co žalobce podal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu a prodejem movitých věcí žalovaného na základě výše specifikovaného rozsudku. Pokud by byt nebyl ve stavu způsobilém užívání, jistě by jej žalovaný neužíval po takto dlouhou dobu. Žalovaný ostatně ani nikdy v minulosti vůči žalobci nevznesl žádný nárok na náhradu jakékoli škody, nárok na slevu na nájemném či jakýkoli jiný obdobný nárok (a ostatně s žalobcem vůbec nekomunikoval, zejména nereagoval např. na výzvy k úhradě bezdůvodného obohacení či na výzvy k vyklizení a předání bytu). Pokud tedy ve svém vyjádření ze dne 5. 6. 2023 uvažuje o vznesení kompenzační námitky, žalobce již nyní uvádí, že takovou námitku považuje za zcela nepřípadnou.

7. Podáním ze dne 15. 9. 2023 rozšířil žalobce žalobu o neuhrazenou náhradu ve výši ujednaného nájemného za období leden 2022 až duben 2022 a neuhrazené vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2021 a rok 2022.

8. Usnesením ze dne 2. 10. 2023, č. j. 14 C 106/2023-98 Okresní soud ve Znojmě připustil změnu žaloby.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 27. 1. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 306 518 Kč ve lhůtě 10 dnů od doručení upomínky.

10. Z nájemní smlouvy č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] bylo prokázáno, že byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem, předmětem nájmu byl byt [číslo], sestávající se ze 4. pokojů, kuchyňského koutu a příslušenství, situovaný v 5. podlaží domu [adresa] v [obec] na ulici [ulice], č. or.

1. Nájem byl sjednán na dobu určitou s účinností od [datum] do [datum]. Výše nájemného byla stanovena dohodou a byla 151 Kč za 1 m2 měsíčně. Ve smlouvě je dále uvedeno, že nájemce uhradil dne 22. 3. 2019 na účet pronajímatele č. [bankovní účet], [variabilní symbol] částku předplaceného nájemného ve výši 500 000 Kč, a to před podpisem smlouvy.

11. Z protokolu o převzetí bytu ze dne 3. 5. 2022 vyplývá, že žalovaný předal byt žalobci dne 3. 5. 2022, právní účinky k 30. 4. 2022, kdy žalovaný předal 1 svazek klíčů, u technického stavu bytu bylo uvedeno, že je v dobrém stavu a dále bylo uvedeno, že žalovaný následně dodá klíče od schránky. Jako důvod převzetí bylo uvedeno neuzavření nájemní smlouvy [spisová značka].

12. Z přípisu označeného jako narovnání právního stavu adresovaného žalobci žalovaným dne 5. 10. 2020 vyplývá, že žalovaný uvádí, že proto, že mu nebyl prodloužen nájemní vztah, žádá o narovnání právního stavu za účelem umožnění prodloužení nájemní smlouvy k bytu, který užívá. Žalovaný připustil, že nedodržel termín žádosti o prodloužení nájemní smlouvy, ale byt užívá, udržuje ho v čistotě a svépomocí se o něj stará. Požádal o prodloužení nájemního vztahu a nabídl možnost předplaceného nájemného na dobu šesti měsíců.

13. Z informace o pozemku ohledně parcelního [číslo] je zřejmé, že vlastníkem předmětného bytu je žalobce.

14. Z vyúčtování služeb za období 2020 2020 vyplývá, že žalovaný měl nedoplatek 3 061 Kč, z vyúčtování služeb za období 2021 2021 vyplývá, že žalovaný měl nedoplatek 1 106 Kč a z vyúčtování služeb za období 2022 2022 vyplývá, že žalovaný měl nedoplatek 1 003 Kč.

15. V žádostech o odstranění závad ze dne 20. 5. 2019, ze dne 17. 6. 2019, ze dne 25. 7. 2019 a ze dne 7. 9. 2019 jsou žalovaným uváděny jednotlivé závady na bytě a jeho žádost o odbornou pomoc, tedy o odstranění uváděných závad.

16. Z předložených faktur a zakázkových listů (č. l. 60-63) pak vyplývá, jak a kdy žalobce provedl odstranění závad vytýkaných žalovaným.

17. Z připojeného spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla žalovanému uložena povinnost vyklidit byt [číslo], sestávající se ze 4 pokojů, nacházející se v 5. nadzemním podlaží domu [adresa], č. or. 1 na ulici [ulice], zapsaný na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 1. 2022.

18. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

19. Podle § 2208 odst. 1 o. z. oznámí-li nájemce řádně a včas pronajímateli vadu věci, kterou má pronajímatel odstranit, a neodstraní-li pronajímatel vadu bez zbytečného odkladu, takže nájemce může věc užívat jen s obtížemi, má nájemce právo na přiměřenou slevu z nájemného nebo může provést opravu také sám a požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů. Ztěžuje-li však vada zásadním způsobem užívání, nebo znemožňuje-li zcela užívání, má nájemce právo na prominutí nájemného nebo může nájem vypovědět bez výpovědní doby. Podle odst. 3 neuplatní-li nájemce právo podle odstavce 1 do šesti měsíců ode dne, kdy vadu zjistil nebo mohl zjistit, soud mu je nepřizná, namítne-li pronajímatel jeho opožděné uplatnění.

20. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

21. Podle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá.

22. Bylo nesporné, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla uzavřena smlouva o nájmu bytu. Nájem trval od 1. 4. 2019 do 4. 10. 2020, k jeho ukončení došlo uplynutím doby sjednaného nájmu. K prodloužení nájmu nedošlo. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení náhrady nájemného ve výši ujednaného nájemného, resp. jeho náhradu za měsíc únor 2021 až duben 2022 a úhrad za služby spojené s užíváním bytu za rok 2020, 2021, 2022, kdy k předání bytu ze strany žalovaného žalobci došlo až 3. 5. 2022. Je nepochybné, že základní povinností nájemce je platit nájemné a zálohy na služby, při skončení nájmu pakl řádně odevzdat byt pronajímateli. Žalovaný svoji povinnost byt řádně odevzdat v den, kdy nájem skončil evidentně nesplnil, sám uváděl, že byt užíval i po skončení nájmu, i když v omezené míře, nicméně do bytu občas docházel, klíče od bytu žalobci předal až 3. 5. 2022, proto se také žalobce úspěšně domáhal vyklizení bytu soudní cestou. Navíc je nepodstatné, zda žalovaný byt fakticky užíval nebo ne, podstatné je, že neodevzdal žalobci byt řádně v den skončení nájmu. V době podání žaloby ve znění jejího rozšíření tak žalovaný částku 418 975 Kč žalobci dlužil, a to z titulu náhrady ve výši ujednaného nájemného a nedoplatků za služby spojené s užíváním bytu za rok 2020, 2021 a 2022, proto byl také rozsudkem zavázán k její úhradě, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud nepřistoupil k možnosti, aby žalovaný dlužnou částku hradil ve splátkách proto, že navrhovaná doba žalovaným ve lhůtě 48 měsíců je nepřiměřeně dlouhá a naopak doba 18 měsíců navrhovaná žalobcem je krátká vzhledem k finančním možnostem žalovaného, kdy výše jednotlivé splátky by v podstatě odpovídala měsíčnímu příjmu žalovaného. Navíc lze souhlasit s žalobcem, že pokud by chtěl žalovaný dlužnou částku splátkami hradit, mohl tak učinit již dávno.

23. Proti žalobě se pak žalovaný bránil tak, že namítal slevu z nájmu jako kompenzační námitku do výše 165 522 Kč, což odpovídá 6 měsícům nájemného, kdy žalovaný nemohl byt přes vady užívat. Soud má za to, že tato kompenzačních námitka žalovaného není důvodná. Nárok na přiměřenou slevu z nájemného je upraven v obecných ustanoveních o nájmu, konkrétně v ust. § 2208 občanského zákoníku. Nájemce má toto právo za splnění několika podmínek současně, a to 1) jde o vadu nájmu, kterou je pronajímatel povinen odstranit, 2) neodstranění vady má za následek to, že nájemce může věc užívat jen s obtížemi, 3) právo na slevu je uplatněno do šesti měsíců ode dne, kdy nájemce vadu zjistil nebo mohl zjistit v situaci, kdy pronajímatel namítl opožděné uplatnění práva na slevu. Žalovaný výše uvedené podmínky nesplnil. Předně právo na slevu z nájemného uplatnil opožděně. Žalobce opožděnost uplatnění namítl. Žalovaný se poprvé o právu na slevu z nájemného zmínil až ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 6. 2023, resp. hovořil obecně o nároku žalovaného na slevu z nájemného a účelně vynaložených nákladů na opravy bytu za trvání nájemního vztahu, konkrétní nárok na slevu z nájemného uplatnil až u jednání soudu dne 22. 11. 2023. Soud má v této souvislosti za to, že uplatněním práva na slevu z nájemného se mj. rozumí též uvedení konkrétní částky či jiný způsob vyčíslení (např. procentem z měsíčního nájemného) výše nároku. Pouhé oznámení vady není uplatněním práva na slevu z nájemného. Proto také žádosti žalovaného o odstranění závad, kde žalovaný pouze zmiňoval vady, takovým uplatněním není.

24. Nad rámec pak soud uvádí, že v případě některých tvrzených vad ani o vadu, pro kterou by žalovaný mohl žádat slevu z nájemného, nejde, buďto proto, že nejde vůbec o vadu bytu (viz např. hlavní uzávěr vody na společné chodbě), nebo vada byla pronajímatelem v přiměřené době odstraněna (viz např. zamykání vchodových dveří), nebo vada nebyla oznámena včas (viz např. odvětrávání v koupelně, kdy vada byla poprvé vytknuta dopisem ze dne 25. 7. 2019 tedy téměř po 4 měsících od užívání bytu a je nepravděpodobné, že by si žalovaný takové vady nevšimnul dříve). Nicméně v daném řízení je stejně bezpředmětné, zda se jedná o vady, které zakládají právo žalovaného na přiměřenou slevu z nájmu, když žalobce řádně namítl opožděné uplatnění takového nároku ze strany žalovaného a v tomto směru tak soud již ani neprováděl žádné dokazování.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 283,79 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 884 Kč a nákladů spočívají v paušální náhradě nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za 7 režijních paušálů (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, vyjádření k odporu, vyjádření ze dne 17. 7. 2023, příprava na jednání a účast u jednání soudu dne 14. 8. 2023, rozšíření žaloby, příprava a účast u jednání dne 22. 11. 2023) po 300 Kč (§ 1 odst. 3 vyhlášky) a cestovné [obec] - [obec] a zpět za celkem 268 ujetých km [značka automobilu], [registrační značka], při průměrné spotřebě 5, 5/100 km a ceně 34,40 Kč za litr paliva a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 191/2023 Sb., v celkové výši 1 900,65 Kč + z cestovného DPH ve výši 21%, tedy 399,14 Kč. Pokud jde o náklady řízení navrhl žalobce, aby byla rozsudkem žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci nikoli náhradu nezastoupeného účastníka podle ustanovení § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb, ale náhradu nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v plné výši, i přes to, že si je vědom existence konstantní judikatury Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/19, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publ. č. 232/2010, a mnohé další), dle které žalobce, jakožto statutární město, má dostatečné materiální a personální vybavení a zabezpečení k tomu, aby v běžných sporech využil práce svých zaměstnanců, aniž by musel využívat pomoci advokátů. V daném případě je však nutno zdůraznit, že žalovaný je zastoupen advokátem, který soudu zaslal podání dva dny před nařízeným jednáním, které z tohoto důvodu muselo být odročeno, postup žalovaného se jeví být obstrukčním a nelze jej považovat za hospodárný. Žalobce má za to, že v daném případě jde o důvod hodný zvláštního zřetele. S tímto názorem se však soud neztotožňuje. V daném případě se jednalo o skutkově jednoduchý spor a v žádném případě nelze dospět k závěru, že je zde důvod hodný zvláštního zřetele, který by odůvodňoval přiznat žalobci náklady dle advokátního tarifu. To že byl žalovaný ve věci zastoupen advokátem a procesně se bránil na tom pak nemůže nic změnit, kdy obrana žalovaného nevybočovala žádným směrem jako v případě podobných sporů a žalobce musí být na takovou obranu zvyklý, resp. připravený v rámci svého personálního vybavení. Navíc pokud je žalobce Statutární město Brno, které vede obdobných sporů v řádu desítek.