14 C 1081/2010

Plný text

: Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Koubou ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi údaje o zástupci , o zaplacení částky 90.395 Kč, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90.395 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 25.010 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení].</b> Návrhem ze dne 30.08.2010 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 90.395 Kč představující smluvní úrok ve výši 18 % ročně počítaný z částky 300.000 Kč od 30.04.2008 do 31.12.2009. Žalobkyně uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o půjčce, na základě níž pak předala žalovanému v hotovosti částku 300.000 Kč a její převzetí potvrdil na příjmovém dokladu ze dne 30.04.2008. Podle čl. IV. smlouvy o půjčce byl mezi jejími účastníky dohodnut smluvní úrok z půjčené částky ve výši 18 % ročně ode dne převzetí půjčky. Splatnost dohodnutých úroků byla sjednána dvakrát ročně na účet žalobkyně. Žalovaný navrhl zamítnutí návrhu. Nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť žalobkyni nic nedluží, žalovaný činil nesporným, že s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které převzal v hotovosti částku 300.000 Kč. Žalovaný byl připraven půjčenou částku žalobkyni vrátit, ta jej však požádala, aby namísto vrácení dlužné sumy k jejím rukám tuto uhradil ve prospěch [právnická osoba] [anonymizována tři slova]., neboť s uvedenou společností uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, dle které se zavázala poskytnout jí úvěr ve výši 9.000 euro a dále [datum] rovněž uzavřela s touto společností jakožto dlužníkem smlouvu o úvěru, dle které se zavázala poskytnout jí úvěr ve výši 9.250 euro Tyto společnost se podle smluv zavázala přijaté prostředky výhodně investovat a po uplynutí sjednané doby je vrátit žalobkyni s dosaženým výnosem. Shora uvedené částky pak předal jménem žalobkyně v hotovosti zaměstnankyni shora uvedené [právnická osoba] [příjmení]. Závazek vrátit žalobkyni částku ve výši 300.000 Kč s příslušenstvím zanikl započtením a tudíž požadavek na zaplacení smluveného úroku je neoprávněný. Podáním ze dne [datum] pak žalovaný provedl zápočet proti pohledávce žalobkyně z titulu zaplacení částky 18.250 euro jménem žalobkyně ve prospěch [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Má za to, že se jedná o pohledávky stejného druhu, tj. peněžité, které se vzájemně kryjí a jsou způsobilé k započtení. Po provedeném řízení a dokazování soud dospěl k závěru, že návrhu lze přiznat důvodnost. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně jako věřitelka uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o půjčce dne [datum], na základě níž zapůjčila žalovanému částku 300.000 Kč, ten také potvrdil, že tuto částku osobně převzal a zavázal se dlužnou částku vrátit nejpozději do 01.05.2014 a zavázal se uhradit věřiteli úroky ode dne převzetí dlužné částky do jejího zaplacení, a to ve výši 18 % ročně, splatné dvakrát ročně na účet věřitele tak, jak je uveden ve smlouvě. Tyto skutečnosti vyplývají ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi účastníky dne [datum] v písemné formě. Žalovaný neprokázal, že by smluvené úroky za období od 30.04.2008 do 31.12.2009 zaplatil. Pokud vznesl námitku započtení částky 18.250 euro proti pohledávce žalobkyně, pak takové započtení není možné, neboť žalovaný žádným způsobem neprokázal, že by pohledávka v této výši vůči žalobkyni skutečně existovala. V řízení ve věci Okresního soudu v Třebíči 13C 305/2011 se domáhal žalovaný v opačném procesním postavení proti žalobkyni zaplacení částky 478.819 Kč s příslušenstvím, a to z titulu vrácení půjčky, případně vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaná jako věřitel uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jako dlužníkem smlouvu o úvěru, podle které se zavázala poskytnout této společnosti úvěr 9.000 euro, dále pak uzavřela rámcovou smlouvu o úvěru se stejnou společností dne [datum], podle které se jako věřitelka zavázala poskytnout společnosti úvěr ve výši 9.250 euro a protože neměla k dispozici finanční prostředky pro poskytnutí úvěru dle těchto smluv, požádala, aby jí předmětnou sumu žalovaný půjčil a ve prospěch shora uvedené společnosti uhradil jejím jménem. Částka, kterou žalovaný uhradil za žalobkyni této společnosti podle platného kurzu odpovídá částce celkem 478.819 Kč. Žaloba byla v této věci [název soudu] zamítnuta v celém rozsahu, a to ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. V této věci pak odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci nesvědčilo právo na zaplacení žalované částky z titulu vrácení půjčky žalobkyni, přičemž odvolací soud měl za to, že k podpisu obou úvěrových smluv žalovanou došlo za situace, kdy si nejen nebyla vědoma (byť především v důsledku vlastní neopatrnosti a nedůvodné důvěry žalobce), že by sama měla cokoliv platit a zejména to byl žalobce, kdo tento omyl u žalované vyvolal. Žalobce si pak musel být vědom, že žalovaná neměla za situace, kdy se po něm domáhala plnění ze smlouvy o půjčce z dubna 2008 v úmyslu vynakládat jakékoliv další vlastní prostředky, kterými nedisponovala a pokud za této situace žalobce plnil za žalovanou, musel tak činit nejen bez výslovného zmocnění žalované, ale s vědomím, že žalovaná smlouvy o úvěru podepsala v omylu. Takové jednání žalobce dle názoru odvolacího soudu vědomě poškozovalo zájmy žalované a je v rozporu s dobrými mravy a tedy v rozporu s § 3 odst. 1 občanského zákoníku a je nutné mu odepřít právní ochranu (u nároku o vydání bezdůvodného obohacení). Dle výsledku řízení ve věci [název soudu] sp. zn. [spisová značka] pak žalovaný [jméno] [příjmení] nemá proti žalobkyni nárok na zaplacení částky 478.819 Kč, a to jak z titulu půjčky, tak ani z titulu bezdůvodného obohacení, z toho pak plyne, že žalovaný nemá proti žalobkyni vzájemnou pohledávku, kterou by mohl platně započíst, žalovaný pak neargumentoval v tom smyslu, že by došlo ke změně závazku, co se týče způsobu splnění, tedy že by došlo k dohodě o změně obsahu závazku ve smyslu § 516 občanského zákoníku. Nárok žalobkyně lze tedy považovat za důvodný. Smluvní úrok z prodlení z částky 300.000 Kč ve výši 18 % za období od 30.04.2008 do 31.12.2009 představuje 90.394,52 Kč, po zaokrouhlení 90.395 Kč. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení spočívající v zaplaceném soudním poplatku 3.620 Kč, v odměně zástupkyně žalobkyně za 4 úkony právní pomoci po 4.740 Kč podle § 7 a § 11 vyhlášky č. 177/96 Sb. (advokátní tarif), tj. odměna celkem 18.960 Kč. Úkony právní pomoci spočívají v převzetí věci, sepisu žaloby, písemném podání ze dne 30.06.2009 a účasti při jednání soudu dne 14.04.2014. Podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu pak má zástupkyně právo na 4 x 300 Kč režijní paušál hotových výloh, dále pak na náhradu za ztrátu času stráveného na cestě z [obec] do [obec] a zpět 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč. Dále pak zástupkyni žalobkyně náleží cestovné [obec] – [obec] a zpět 140 km podle vyhlášky č. 435/2011 Sb., paušální náhrada za 1 km jízdy představuje 3,70 Kč, při ujetých 140 km 518 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty pak představuje 312 Kč (průměrná spotřeba 6,2 litrů motorové nafty při ceně 36 Kč a ujetí 140 km). Celkem cestovné představuje 830 Kč a náklady řízení žalobkyně celkem 25.010 Kč.