14 C 142/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa pro 160 466 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 69 578 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 56 677 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 126 255 Kč ve výši 12,75 % ročně od 24. 12. 2024 do zaplacení, částku ve výši 34 211,64 Kč, úrok ve výši 68,35 % ročně z částky 106 734,45 Kč od 24. 12. 2024 do 15. 1. 2025 ve výši 4 474,88 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 106 734,45 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 12. 2024 dosáhne částky 388 051 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 9. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 160 466 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 110 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal dne , datum, , k vyplacení úvěru došlo dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 68,35 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 6 737 Kč počínaje měsícem březen 2024. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, do data zesplatnění uhradil pouze 6 splátek po 6 737 Kč, a to dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 8. splátky (splatné dne 17. 10. 2024) došlo k datu 22. 12. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 124 857,66 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil nic. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 124 857,66 Kč s příslušenstvím, dále sjednané smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, dále náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, dále smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 34 211,64 Kč, úroku ve výši 68,35 % p. a. z částky 106 734,45 Kč od 16. 1. 2025 do 15. 1. 2025 kapitalizovaného ve výši 4 474,88 Kč a úroku ve výši 12,75 % p.a. z částky 106 734,45 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do výše 388 051 Kč.

2. V písemné podání ze dne 18. 12. 2025 se žalobkyně vyjádřila ke způsobu ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Doplnila, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřena z dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Byl zjištěn celkový čistý měsíční příjem žalovaného 55 000 Kč a měsíční náklady 13 055 Kč, volné zdroje ke splácení 40 945 Kč. Příjem byl ověřen z výplatní pásky za období prosinec 2023 a leden 2024. Při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně vychází zejména z údajů uvedených žalovaným v kartě hodnocení klienta. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 8 195 Kč. V době vzniku předmětné úvěrové smlouvy č., hodnota, neměl žalovaný s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, neuvedl žádné jiné splátky úvěrů, neuvedl vyživovací povinnost k jiné osobě.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě předložených důkazů.

4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.

5. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 110 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím potvrzovací sms dne , datum, . Z kopie občanského průkazu plyne, že žalovaný v souvislosti s uzavíráním smlouvy předložil svůj občanský průkaz. Dopisem ze dne 15. 2. 2024 žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 323 376 Kč ve 48měsíčních splátkách po 6 737 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,34 % p.a. Dle dokladu o vyplacení úvěru z , právnická osoba, . k protiúčtu , číslo, byla dne , datum, žalovanému připsána částka 110 000 Kč.

6. Z karty klienta z č. l. 44 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka 110 000 Kč, celkem bylo na úvěr splaceno 40 422 Kč, zbývá doplatit 222 859,38 Kč. V souvislosti s touto smlouvou byl žalovaný upomínán dne 19.7. 2024, 18. 11. 2024 a 18. 12. 2024.

7. Z listiny „hodnocení klienta“ z , datum, z č. l. 31 se podává, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy prohlásil, že má příjem výlučně ze zaměstnání ve výši 55 000 Kč měsíčně, tvrzeně byl zaměstnán u zaměstnavatele , jméno FO, od 1. 11. 2023 na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, výpovědní lhůta neběžela. Prohlásil, že žije sám, má výuční list a bydlí ve vlastním, výdaje uvedl ve výši 13 055 Kč. Rezerva (volné zdroje) činila 40 945 Kč. Ve vztahu k bonitě žalovaného byla dále doložena kopie občanského průkazu a výplatní páska za měsíc prosinec 2023 ve výši 2 547,78 EUR a leden 2024 ve výši 2 494,01 EUR.

8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 8. 2. 2024 z č. l. 51 bylo zjištěno, že byl proveden skóring žalovaného k posouzení jeho úvěruschopnosti.

9. Z výpisu SOLUS z č. l. 15 bylo zjištěno, že v tomto registru nebyl k žalovanému ke dni 8 2. 2024 veden žádný záznam.

10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odstavce 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odstavce 2 téhož zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně coby poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se v podstatě spoléhala pouze na pravdivost informací sdělených žalovaným, který uváděl příjmy ze zaměstnání, avšak k těmto doložil pouze dvě výplatní pásky za měsíc prosinec 2023 a leden 2024, kdy je nutné uvést, že příjem z tohoto zaměstnání měl teprve od listopadu 2023, kdy nastoupil do zaměstnání, otázka tak je, jaký příjem měl žalovaný před tím a kolik měl prostředků ke splácení úvěru, navíc tyto výplatní pásky nedokládají, že žalovaný byl zaměstnán i v době, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva. Předmětný úvěr byl přitom sjednáván v únoru roku 2024. Žalovaný měl tvrzeně příjem ze zaměstnání 55 000 Kč, přesto se zavázal ke splácení velice nevýhodného úvěru s úrokem 68,34 % p a., otázkou tak zůstává, proč žalovaný potřeboval další prostředky, když jeho příjem dostatečně pokryl jeho tvrzené výdaje, o kterých však nebylo zjištěno, natož prokázáno nic, žalobkyně se výlučně spolehla na tvrzení žalovaného. Žalobkyně měla v dané situaci povinnost přistupovat k žalovaným sděleným údajům obezřetně a důkladně si je ověřovat, měla si ověřit výdaje žalovaného např. z výpisů z účtu, výpisu z katastru nemovitostí a jeho celkovou situaci, řádně přezkoumat příjmovou i výdajovou složku žalovaného. Žalobkyně sice doložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech dlužníků (SOLUS a NRKI), z výsledku lustrace v registru NRKI se však podává nižší CBS skóre značící vyšší riziko při poskytování úvěru tomuto segmentu klientů, případně zamítání žádostí o úvěr. Tím spíše byla žalobkyně povinna řádně ověřit bonitu žalovaného. Toto však evidentně neučinila, od žalovaného ověřila pouze jeho totožnost a dva starší příjmy ze zaměstnání, pracovní smlouvu si však nevyžádala, nepožadovala ani výpis z účtu ani žádné jiné doklady prokazující hodnověrně skutečnou příjmovou a výdajovou situaci žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.

20. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 110 000 Kč, na kterou splatil 40 422 Kč. Rozdíl tak činí částku 69 578 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 69 578 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

22. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.

23. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení je procesně úspěšnější žalovaný, jelikož jemu však žádné náklady řízení nevznikly, nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádné ze stran.