14 C 16/2026

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného toho času adresa pro 97 549 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 968 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 22 471 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 83 439 Kč ve výši 12 % ročně od 25. 4. 2025 do zaplacení, částku ve výši 14 110,88 Kč, úrok ve výši 72,84 % ročně z částky 69 450,10 Kč od 25. 4. 2025 do 18. 5. 2025 ve výši 3 232,32 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 69 450,10 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 4. 2025 dosáhne částky 260 121 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 6 183,52 k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 10. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 97 549 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal dne , datum, , k vyplacení úvěru došlo dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 72,84 % p. a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 4 516 Kč počínaje měsícem prosinec 2024. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, do data zesplatnění uhradil pouze 2 splátky po 4 516 Kč, a to dne 17. 12. 2024 a 17. 1. 2025. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 3. splátky (splatné dne 17. 2. 2025 došlo k datu 23. 4. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 82 041,62 Kč. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 82 041,62 Kč s příslušenstvím, dále sjednané smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, dále náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, dále smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 14 110,88 Kč, úroku ve výši 72,84 % p. a. z částky 69 450,10 Kč od 25. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12 % p. a. z částky 69 450,10 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do výše 260 121 Kč.

2. V písemné podání ze dne 12. 4. 2026 se žalobkyně vyjádřila ke způsobu ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Doplnila, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřena z dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Byl zjištěn celkový čistý měsíční příjem žalovaného 44 666 Kč a měsíční náklady 12 320 Kč, volné zdroje ke splácení 31 346 Kč. Příjem byl ověřen z potvrzení o příchozí úhradě ze dne 16. 8. 2024, 16. 9. 2024, 15. 10. 2024 a 15. 11. 2024. Při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně vychází zejména z údajů uvedených žalovaným v kartě hodnocení klienta. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 7 460 Kč. V době vzniku předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, neměl žalovaný s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, neuvedl žádné jiné splátky úvěrů, neuvedl vyživovací povinnost k jiné osobě.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě předložených důkazů.

4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.

5. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím potvrzovací sms dne , datum, . Z kopie občanského průkazu plyne, že žalovaný v souvislosti s uzavíráním smlouvy předložil svůj občanský průkaz. Dopisem ze dne 19. 11. 2024 žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 216 768 Kč ve 48měsíčních splátkách po 4 516 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 72,84 % p. a. Dle dokladu o vyplacení úvěru z , právnická osoba, . k protiúčtu , číslo, byla dne , datum, žalovanému připsána částka 70 000 Kč.

6. Z karty klienta z č. l. 33 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka 70 000 Kč, celkem bylo na úvěr splaceno 9 032 Kč, zbývá doplatit 133 429,24 Kč. V souvislosti s touto smlouvou byl žalovaný upomínán dne 20. 3. 2025, 17. 4. 2025 a 23. 4. 2025.

7. Z listiny „hodnocení klienta“ z , datum, z č. l. 24 se podává, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy prohlásil, že má příjem výlučně ze zaměstnání ve výši 44 666 Kč měsíčně, tvrzeně byl zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, od 8. 10. 2021 na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, výpovědní lhůta neběžela. Prohlásil, že je svobodný, má výuční list a bydlí v pronájmu, výdaje uvedl ve výši 12 320 Kč. Rezerva (volné zdroje) činila 31 320 Kč. Ve vztahu k bonitě žalovaného byla dále doložena kopie občanského průkazu a potvrzení o provedení transakce – mzda za měsíc srpen 2024 ve výši 50 352 Kč, za měsíc září 2024 ve výši 50 475 Kč, za měsíc říjen 2024 ve výši 45 679 Kč a za měsíc listopad 2024 ve výši 48 740 Kč.

8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 15. 11. 2024 z č. l. 17 bylo zjištěno, že byl proveden skóring žalovaného k posouzení jeho úvěruschopnosti.

9. Z výpisu SOLUS z č. l. 16 bylo zjištěno, že v tomto registru nebyl k žalovanému ke dni 15. 11. 2024 veden žádný záznam.

10. Předžalobní výzvou ze dne 22. 9. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby.

11. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

14. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odstavce 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odstavce 2 téhož zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně coby poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se v podstatě spoléhala pouze na pravdivost informací sdělených žalovaným, který uváděl příjmy ze zaměstnání, avšak k těmto doložil pouze potvrzení o příchozí úhradě za měsíc srpen, září, říjen a listopad 2024. Z potvrzení lze dovodit, že měl žalovaný nadstandartní příjem, ale i přesto se zavázal ke splácení velice nevýhodného úvěru s úrokem 72,84 % p a., na který pak uhradil pouze 2 splátky, otázkou tak zůstává, proč žalovaný potřeboval další prostředky, když jeho příjem dostatečně pokryl jeho tvrzené výdaje, o kterých však nebylo zjištěno, natož prokázáno nic, žalobkyně se výlučně spolehla na tvrzení žalovaného. Žalobkyně měla v dané situaci povinnost přistupovat k žalovaným sděleným údajům obezřetně a důkladně si je ověřovat, měla si ověřit výdaje žalovaného např. z výpisů z účtu, výpisu z katastru nemovitostí a jeho celkovou situaci, řádně přezkoumat příjmovou i výdajovou složku žalovaného. Žalobkyně pouze doložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech dlužníků (SOLUS a NRKI), další prověření evidentně neučinila, od žalovaného ověřila pouze jeho totožnost a čtyři příjmy ze zaměstnání, pracovní smlouvu si však nevyžádala, nepožadovala ani výpis z účtu ani žádné jiné doklady prokazující hodnověrně skutečnou příjmovou a výdajovou situaci žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.

21. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 70 000 Kč, na kterou splatil 9 032 Kč. Rozdíl tak činí částku 60 968 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 60 968 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

23. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.

24. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř., podle poměru úspěchu ve věci, podle výsledku řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 25 %, tedy částka 6 183,52 Kč. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila celkovou částku 24 734,10 Kč, což je zaplacený soudní poplatek 4 878 Kč, odměna advokátky za 3 úkony právní služby po 5 020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), náhrada hotových výdajů advokátky za 3 úkony po 450 Kč a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 16 410 Kč činí částku 3 446,10 Kč. Žalovaný má povinnost uhradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

26. Za úkon doplnění tvrzení ze dne 12. 4. 2026 náhrada přiznána nebyla, neboť v tomto podání žalobkyně uváděla skutečnosti a označovala důkazy, které již měly být uvedeny v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.