14 C 215/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 239 086,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částkua) ve výši 82 561 Kč,b) ve výši 27 235 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkynia) částku 55 313,45 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 137 874,45 Kč ve výši 11,5 % od 16. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 21 247,56 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 558,46 Kč a úrok 12 % ročně z částky 135 774,45 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení,b) částku 73 977,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 101 212,46 Kč ve výši 11,5 % od 16. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 15 254,97 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 345,58 Kč a úrok 12 % ročně z částky 98 845,46 Kč od 16. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 10. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 239 086,91 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , sjednaný úvěrový rámec činil 140 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,95 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný načerpal částku 155 443 Kč a celkem uhradila částku 72 882 Kč, avšak úvěr nehradil řádně a včas, žalobkyně tedy úvěr ke dni 18. 6. 2025 zesplatnila. Žalovaná pohledávka ve výši 137 874,45 Kč sestává z neuhrazené jistiny 135 774,45 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Dále žalobkyně dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, se sjednaným úvěrovým rámcem 110 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný celkem načerpal částku 376 708 Kč, přičemž na poskytnutý úvěr splatila 349 473 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného byl úvěr ke dni 18. 6. 2025 zesplatněn. Žalovaná pohledávka ve výši 101 212,46 Kč sestává z neuhrazené jistiny 98 845,46 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 767 Kč.

2. V písemném podání ze dne 16. 12. 2025 žalobkyně doplnila skutková tvrzení o tom, jak posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím jednotlivých úvěrů.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

4. Z předložené smlouvy nazvané „, hodnota, “ soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka úvěrového rámce 20 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba 22,90 %, RPSN 25,5 %.

5. Z předložené smlouvy nazvané „Smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že se jednalo o bezúčelový revolvingový úvěr s tím, že žalovanému byla poskytnuta výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %, RPSN 37,82 %.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 20) soud zjistil, že pod číslem smlouvy 7307186657 je u žalovaného evidováno poskytnutí jistiny a CoC jistiny celkem ve výši 155 443 Kč a úhrada dluhu ze strany žalovaného celkem ve výši 72 882 Kč. Dále jsou zde zapsány jednotlivé předpisy úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 27) soud zjistil, že pod číslem smlouvy 7008189022 je u žalovaného evidováno poskytnutí jistiny ve výši 376 708 Kč a úhrada dluhu ze strany žalovaného celkem ve výši 349 473 Kč. Dále jsou zde zapsány jednotlivé předpisy úroků, nákladů na vymáhání, pojištění a smluvní pokuty.

8. Z karty klienta (č. l. 12, č. l. 16) se podává, že žalovaný při sjednávání úvěrů uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, má příjem ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč, resp. 25 000 Kč, přičemž příjem ostatních členů domácnosti uvedl ve výši 13 000 Kč, resp. 19 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uváděl ve výši 4 000 Kč, resp. 24 000 Kč. Z potvrzení dále vyplývá, že byly provedeny lustrace žalovaného v registrech JAP_PUJCKA, NRKI, CEE, ISIR a MVCR.

9. Dále byla soudu předložena úvěrová zpráva (č. l. 14-15, 25-26), ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, adresa a kontaktní údaje žalovaného a dále informace o kontraktech žalovaného. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaný měl 2 existující splátkové závazky, 2 byly ukončeny a dále 1 existující závazek z kreditní karty, 1 byl odmítnut.

10. K prokázání ověření bonity žalovaného byl předložen výstřižek z bankovního účtu č. l. 60, že kterého se prokazuje výplata žalovaného ze dne 11. 8. 2020 ve výši 19 096 Kč.

11. Výzvami žalobkyně ze dne 18. 6. 2025 byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, a úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, .

12. Předžalobní výzvou ze dne 9. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu z předmětných úvěrových smluv.

13. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

16. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

18. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

19. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po provedeném dokazování lze učinit závěr, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru a že žalobkyně na základě těchto smluv poskytla žalovanému postupně částky 155 443 Kč a 376 708 Kč. Z provedeného dokazování však nelze učinit závěr, že by žalobkyně před uzavřením úvěrových smluv, resp. před navýšením úvěrového rámce a poskytnutím úvěrů řádně, tj. s odbornou péčí, zkoumala schopnost žalovaného úvěry splatit. Žalovaný k prokázání své bonity předložil přehled výstřižek z bankovního účtu prokazující příjem ze zaměstnání za jeden měsíc v srpnu 2020, jinak nebylo předloženo, resp. prokázáno nic. Žalobkyně žádným způsobem neprokázala existenci, natož výši 13 000 Kč, resp. 19 000 Kč dalšího tvrzeného příjmu domácnosti. Není zřejmé, jakého člena domácnosti tento příjem je, z jakého zaměstnání, zda se jedná o jednu osobu či o více osob, či zda tento další příjem skutečně vůbec existuje. V tomto směru je tak tvrzení žalovaného v podstatě nepřezkoumatelné. Rovněž pokud jde o výdaje domácnosti žalovaného tvrzeně ve výši 4 000 Kč, resp. 24 000 Kč, není zřejmé, jaké výdaje jsou v této částce zahrnuty a zda se skutečně jedná o veškeré výdaje žalovaného čili zda jsou v této částce zohledněny běžné náklady na stravu, ošacení, náklady na bydlení, energie, inkaso, dopravu do zaměstnání, splátky dalších úvěrových produktů apod. Dle názoru soudu nepostupovala s náležitou odbornou péčí. V daném případě proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou tak neplatné.

22. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Je nesporné, že žalovanému byla v souvislosti se smlouvou č. , hodnota, poskytnuta částka ve výši 155 443 Kč, na kterou splatil 72 882 Kč. Rozdíl tak činí částku 82 561 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. V souvislosti se smlouvou č. , hodnota, byla žalovanému poskytnuta částka 376 708 Kč, na kterou splatil 349 473 Kč. Rozdíl tak činí částku 27 235 Kč, kdy tato částka opět představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 82 561 Kč a ve výši 27 235 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.

24. Splatnost těchto částek pak soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) určil v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.

25. Ohledně zaplacení zbývajících částek, jakož i smluvních úroků a úroků z prodlení, částečně kapitalizovaných, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť smlouvy nebyly platně uzavřeny a žalobkyni tak na zaplacení ve výroku II. uvedených částek a popsaného příslušenství nárok nevznikl.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. V daném případě byl úspěšnější žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.