14 C 228/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 11 209 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 495 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 2 714 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 11 209 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 63,57 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 451,70 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 11. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 11 209 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovanou dne , datum, uzavřela smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě, které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaná úvěr nehradila řádně a včas, splatnost úvěru nastala 21. 7. 2025, žalovaná uhradila celkem částku ve výši 1 505 Kč. Žalovaná pohledávka ve výši 11 209 Kč sestává z neuhrazené jistiny 9 499 Kč, poplatků ve výši 1 125 Kč a smluvních pokut ve výši 585 Kč.

2. V písemném podání ze dne 17. 12. 2025 žalobkyně doplnila skutková tvrzení o tom, jak posoudila úvěruschopnost žalované před poskytnutím jednotlivých úvěru.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

4. Z předložené smlouvy nazvané „Úvěrová smlouva“ soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka 10 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána roční úroková sazba 0 %, roční procentní sazba nákladů 48,3 %, splatnost úvěru 18. 6. 2025, celková částka k úhradě 10 331 Kč.

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 10) soud zjistil, že pod číslem smlouvy 2500024565 je u žalované evidováno poskytnutí jistiny a CoC jistiny celkem ve výši 10 000 Kč a úhrada dluhu ze strany žalované celkem ve výši 1 505 Kč. Dále jsou zde zapsány jednotlivé předpisy úroků, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.

6. Z karty klienta (č. l. 12) se podává, že žalovaná při sjednávání úvěrů uvedla, že nemá žádnou vyživovací povinnost, má příjem ze zaměstnání ve výši 28 000 Kč, přičemž příjem ostatních členů domácnosti uvedla ve výši 63 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uváděla ve výši 8 000 Kč. Z potvrzení dále vyplývá, že byly provedeny lustrace žalované v registrech NRKI, CRIBIS a ISIR.

7. Dále byla soudu předložena úvěrová zpráva (č. l. 36-39), ve které je uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, adresa a kontaktní údaje žalované a dále informace o kontraktech žalované. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalovaná měla 5 existujících splátkových závazků, 16 byly odvolány a 32 odmítnuty, dále 2 odmítnuté závazky z kreditní karty a 14 z nesplátkového závazku, 14 byly odvolány z nesplátkového závazku a 4 z kreditní karty.

8. K prokázání ověření bonity žalované byl předložen přehled pohybů na bankovním účtu žalované č. , č. účtu, za období od 18. 12. 2024 do 17. 3. 2025, z něhož se podávají příjmy žalované a pak zejména její výdaje.

9. Předžalobní výzvou ze dne 3. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu z předmětné úvěrové smlouvy.

10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném dokazování lze učinit závěr, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru a že žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované částku 10 000 Kč. Z provedeného dokazování však nelze učinit závěr, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně, tj. s odbornou péčí, zkoumala schopnost žalované úvěr splatit. Žalovaná k prokázání své bonity předložila přehled pohybů na svém účtu, žalobkyně si tedy mohla ověřit výši příjmů ze zaměstnání. Jiné doklady nebyly ze strany žalované předloženy. Byť žalobkyně zkoumala příjmy žalované ze zaměstnání, již žádným způsobem neprokázala existenci, natož výši 63 000 Kč dalšího tvrzeného příjmu domácnosti. Není zřejmé, jakého člena domácnosti tento příjem je, z jakého zaměstnání, zda se jedná o jednu osobu či o více osob, či zda tento další příjem skutečně vůbec existuje. V tomto směru je tak tvrzení žalované v podstatě nepřezkoumatelné. Rovněž pokud jde o výdaje domácnosti žalované tvrzeně ve výši 8 000 Kč, není zřejmé, jaké výdaje jsou v této částce zahrnuty a zda se skutečně jedná o veškeré výdaje žalované čili zda jsou v této částce zohledněny běžné náklady na stravu, ošacení, náklady na bydlení, energie, inkaso, dopravu do zaměstnání, splátky dalších úvěrových produktů apod. Jako stěžejní však soud hodnotí přehled pohybů na účtu žalované a předložený přehled o dalších splátkových, úvěrových produktech žalované. Pokud by žalobkyně náležitě a s odbornou péčí přezkoumala pohyby na účtu žalované, nemohla by dle názoru soudu dospět k závěru, že žalovaná je s to úvěr splácet, neboť výdaje žalované značně převyšovaly její příjmy. Příjem žalované ze zaměstnání evidentně nebyl dostatečný pro pokrytí veškerých jejích výdajů, proto jej doplňovala půjčkami či úvěry od bankovních i nebankovních poskytovatelů těchto služeb. Z šetření rovněž vyplynulo, že žádosti žalované o úvěrové produkty byly často odmítány nebo odvolávány. Dle názoru soudu nepostupovala s náležitou odbornou péčí. V daném případě proto soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatné.

19. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, na kterou splatila 1 505 Kč. Rozdíl tak činí částku 8 495 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 8 495 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalované.

21. Splatnost těchto částek pak soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) určil v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.

22. Ohledně zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť smlouva nebyla platně uzavřena a žalobkyni tak na zaplacení ve výroku II. uvedených částek a popsaného příslušenství nárok nevznikl.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Proto soud považuje za důvodný nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení v poměru 51,57 % z celkové výše nákladu ve výši 2 815 Kč, což se rovná částce ve výši 1 451,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč, dále nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 209 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, kdy z odměny advokáta 1 500 Kč činí daň z přidané hodnoty 315 Kč.