14 C 235/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 71 823 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 46 938 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 12 711 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 649 Kč ve výši 12 % ročně od 7. 5. 2025 do zaplacení, částku ve výši 12 174,25 Kč, úrok ve výši 68,34 % ročně z částky 49 785,52 Kč od 7. 5. 2025 do 30. 5. 2025 ve výši 2 177,76 Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 49 785,52 Kč od 31. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 7. 5. 2025 dosáhne částky 176 371 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 8 069,04 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 71 823 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal dne , datum, , k vyplacení úvěru došlo dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 68,34 % p. a. splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 3 062 Kč počínaje měsícem únor 2025. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, do data zesplatnění uhradil pouze 1 splátku po 3 062 Kč, a to dne 3. 2. 2025. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 2. splátky (splatné dne 1. 3. 2025) došlo k datu 5. 5. 2025 k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 58 251,98 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil nic. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 58 251,98 Kč s příslušenstvím, dále sjednané smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, dále náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, dále smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 12 174,25 Kč, úroku ve výši 68,34 % p. a. z částky 49 785,52 Kč od 7. 5. 2025 do 30. 5. 2025 kapitalizovaného ve výši 2 177,76 Kč a úroku ve výši 12 % p. a. z částky 49 785,52 Kč od 31. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do výše 176 371 Kč.

2. V písemné podání ze dne 26. 1. 2026 se žalobkyně vyjádřila ke způsobu ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Doplnila, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřena z dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Byl zjištěn celkový čistý měsíční příjem žalovaného 42 200 Kč a měsíční náklady 11 908 Kč, volné zdroje ke splácení 29 292 Kč. Příjem byl ověřen z potvrzení o provedení transakce za období září 2024 do prosince 2024. Při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně vychází zejména z údajů uvedených žalovaným v kartě hodnocení klienta. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 7 048 Kč. V době vzniku předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, neměl žalovaný s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, neuvedl žádné jiné splátky úvěrů, neuvedl vyživovací povinnost k jiné osobě.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě předložených důkazů.

4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.

5. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím potvrzovací sms dne , datum, . Z kopie občanského průkazu plyne, že žalovaný v souvislosti s uzavíráním smlouvy předložil svůj občanský průkaz. Dopisem ze dne 7. 1. 2025 žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 146 976 Kč ve 48měsíčních splátkách po 3 062 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 68,34 % p. a. Dle dokladu o vyplacení úvěru z , právnická osoba, . k protiúčtu , č. účtu, byla dne , datum, žalovanému připsána částka 50 000 Kč.

6. Z karty klienta z č. l. 12 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka 50 000 Kč, celkem bylo na úvěr splaceno 3 062 Kč, zbývá doplatit 100 631,48 Kč. V souvislosti s touto smlouvou byl žalovaný upomínán dne 2. 5. 2025, 1. 4. 2025 a 10. 11. 2025.

7. Z listiny „hodnocení klienta“ z , datum, z č. l. 21 se podává, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy prohlásil, že má příjem výlučně ze zaměstnání ve výši 42 200 Kč měsíčně, tvrzeně byl zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, od 1. 1. 2020 na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, výpovědní lhůta neběžela. Prohlásil, že žije sám, má vysokoškolské vzdělání a bydlí ve vlastním, výdaje uvedl ve výši 11 908 Kč. Rezerva (volné zdroje) činila 29 292 Kč. Ve vztahu k bonitě žalovaného byla dále doložena kopie občanského průkazu a potvrzení o provedení transakce – mzda za měsíc září 2024 ve výši 36 653 Kč, za měsíc říjen 2024 ve výši 39 790 Kč, za měsíc listopad 2024 ve výši 42 441 Kč a prosinec 2024 ve výši 44 561 Kč.

8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 6. 1. 2025 z č. l. 33 bylo zjištěno, že byl proveden skóring žalovaného k posouzení jeho úvěruschopnosti.

9. Z výpisu SOLUS z č. l. 32 bylo zjištěno, že v tomto registru nebyl k žalovanému ke dni 6. 1. 2025 veden žádný záznam.

10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odstavce 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odstavce 2 téhož zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně coby poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se v podstatě spoléhala pouze na pravdivost informací sdělených žalovaným, který uváděl příjmy ze zaměstnání, avšak k těmto doložil pouze potvrzení o provedení transakce za měsíc září až prosinec 2024, kdy tato potvrzení nedokládají, že žalovaný byl zaměstnán i v době, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva. Předmětný úvěr byl přitom sjednáván v lednu roku 2025. Žalovaný měl tvrzeně příjem ze zaměstnání 42 200 Kč (dle předložených potvrzení byl průměrný příjem za doložené období 40 861 Kč), přesto se zavázal ke splácení velice nevýhodného úvěru s úrokem 68,34 % p a., otázkou tak zůstává, proč žalovaný potřeboval další prostředky, když jeho příjem dostatečně pokryl jeho tvrzené výdaje, o kterých však nebylo zjištěno, natož prokázáno nic, žalobkyně se výlučně spolehla na tvrzení žalovaného. Žalobkyně měla v dané situaci povinnost přistupovat k žalovaným sděleným údajům obezřetně a důkladně si je ověřovat, měla si ověřit výdaje žalovaného např. z výpisů z účtu, výpisu z katastru nemovitostí a jeho celkovou situaci, řádně přezkoumat příjmovou i výdajovou složku žalovaného. Žalobkyně pouze doložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech dlužníků (SOLUS a NRKI), další prověření evidentně neučinila, od žalovaného ověřila pouze jeho totožnost a čtyři starší příjmy ze zaměstnání (na základě kterých ještě vycházela ze špatně stanovené částky jeho příjmu), pracovní smlouvu si však nevyžádala, nepožadovala ani výpis z účtu ani žádné jiné doklady prokazující hodnověrně skutečnou příjmovou a výdajovou situaci žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.

20. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 50 000 Kč, na kterou splatil 3 062 Kč. Rozdíl tak činí částku 46 938 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 46 938 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

22. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků.

23. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř., podle poměru úspěchu ve věci, podle výsledku řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 30,70 %, tedy částka 8 069,04 Kč. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila celkovou částku 26 283,53 Kč, což je zaplacený soudní poplatek 3 592 Kč, odměna advokátky za 4 úkony právní služby po 3 980 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a účast u jednání soudu dne 4. 3. 2026), náhrada hotových výdajů advokátky za 4 úkony po 450 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného na cestě z , adresa, a zpět za 5 půlhodin po 150 Kč a účelně vynaložené a doložené náklady cestovních výdajů v celkové výši 1.316,66 Kč za cestu z , adresa, a zpět v délce 140 km osobním motorovým vozidlem , osobní automobil, , registrační značka , SPZ, s doloženou průměrnou spotřebou 10,1 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, v ceně paliva 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 573/2025 Sb.). Protože právní zástupce se téhož dne účastnil dalšího jednání, bylo z cestovného a náhrady za promeškaný čas přiznána pouze ½, tedy za cestovné částka ve výši 658,33 Kč a za promeškaný čas částka ve výši 375 Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 18 753,33 Kč činí částku 3 938,20 Kč. Žalovaný má povinnost uhradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

25. Za úkon doplnění tvrzení ze dne 26. 1. 2026 náhrada přiznána nebyla, neboť v tomto podání žalobkyně uváděla skutečnosti a označovala důkazy, které již měly být uvedeny v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.