14 C 300/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 16 362 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 146 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 146 Kč od 26. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 216 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 212,24 Kč od 26. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 262,84 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 265,08 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 16 358,24 Kč od 26. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 28. 6. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 16 362 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, coby úvěrující uzavřel s žalovaným coby úvěrovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na základě, níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, splatný v 18měsíčních splátkách po 1 918 Kč, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s poplatkem ve výši 14 518 Kč. Žalovaný zaplatil toliko částku 10 854 Kč a dostal se do prodlení. Dne 24. 9. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do části kapitalizovaného úroku ve výši 1 136,52 Kč a smluvního úroku ve výši 5,94 % ročně. V tomto směru bylo řízení zastaveno.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud tak věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti jen na základě písemných důkazů předložených žalobkyní.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 20 000 Kč spolu s navýšením o 14 518 Kč v 18měsíčních splátkách ve výši 1 918 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 7 089 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.

4. Z tabulky umoření z č. l. 17 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal daný úvěr dne , datum, částkou ve výši 20 000 Kč a uhradil na něj celkem částku 10 854 Kč.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023, podacího lístku a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.

6. Ze zákaznické karty ze dne 3. 6. 2021 bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že žije ve vlastním, má 1 vyživovanou osobu, jeho příjem je 30 223 Kč a další příjem domácnosti ve výši 40 000 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje měly činit 2 000 Kč.

7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo např. že není vedeno exekuční řízení, a vycházela vyjma tvrzeně doloženého příjmu ryze z prohlášení žalovaného, uváděné výdaje 2 000 Kč působily i s ohledem na předložené výpisy z účtu žalovaného, naprosto nevěrohodně a těžko by stačily pouze na samotné žití. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně ze zákaznické karty a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit výdajové poměry žalovaného a jeho celkovou situaci. Jelikož se tak dle provedeného dokazování nestalo, společnost , právnická osoba, postupovala v rozporu se svými povinnostmi, neboť poskytla finanční prostředky někomu, o kom netušila, zda je s to spotřebitelský úvěr splácet.

16. Pokud žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti upozornila na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , tento se týká zcela jiného skutkového stavu, když nebyl důvod zpochybňovat jím uvedené údaje ohledně příjmů i výdajů. Argumentace použitá v tomto rozhodnutí tak nemá pro projednávanou věc žádný význam.

17. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Je nesporné, že žalovanému byla dne , datum, poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, na kterou splatil 10 854 Kč. Rozdíl tak činí částku 9 146 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 9 146 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení.

20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, jistiny převyšující rozdíl mezi výši poskytnutých finančních prostředků a vrácenou částkou, částečně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení soud nepřiznal náklady řízení ani jedné ze stran.