14 C 313/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného t. č. ve věznice pro 66 308,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 26 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 000 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 308,70 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 270,05 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 025,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 524,91 Kč a úrok ve výši 8 % ročně z částky 27 948,46 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 5. 10. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 66 308,70 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . coby úvěrující uzavřel s žalovaným coby úvěrovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , hodnota, , na základě, níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, splatný v 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s poplatkem ve výši 25 776 Kč. Žalovaný zaplatil toliko částku 4 000 Kč a dostal se do prodlení.

2. Ve věci byl vydán EPR, proti kterému dal žalovaný včasný odpor. V odporu uvedl, že se domnívá, že úvěrová smlouva byla uzavřena v rozporu s platnými právními předpisy upravujícími problematiku spotřebitelského úvěru, zejména pokud jde o doprovodné poplatky. Je si vědom svého závazku vůči žalobkyni, pokud jde o zůstatek jistiny, tu se pokusí splácet dle svých možností, neboť je aktuálně ve VTOS ve věznici , adresa, a není pracovně zařazen. Dne 10. 1. 2025 se žalovaný z jednání soudu omluvil, kdy souhlasil, aby jednání proběhlo v jeho nepřítomnosti.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 30 000 Kč spolu s navýšením o 25 776 Kč ve 14měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč. Zápůjční úroková sazby byla sjednána 8 % ročně, RPSN 272,44 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru a předpis splátek.

4. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podacího lístku a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, . na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.

5. Z žádosti o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho příjem je 37 008 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje měly činit 7 250 Kč.

6. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

9. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

11. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

12. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo např. že není vedeno exekuční řízení, a vycházela vyjma doloženého příjmu (č. l. 33) ryze z prohlášení žalovaného, uváděné výdaje 1 000 Kč na dopravu, jídlo, osobní náklady, působily naprosto nevěrohodně a těžko by stačily pouze na samotné žití. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně ze zákaznické karty a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit výdajové poměry žalovaného a jeho celkovou situaci. Jelikož se tak dle provedeného dokazování nestalo, společnost , právnická osoba, . postupovala v rozporu se svými povinnostmi, neboť poskytla finanční prostředky někomu, o kom netušila, zda je s to spotřebitelský úvěr splácet.

15. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Je nesporné, že žalovanému byla dne 14. 1.2 2022 poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, na kterou splatil 4 000 Kč. Rozdíl tak činí částku 26 000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 26 000 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení.

18. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, jistiny převyšující rozdíl mezi výši poskytnutých finančních prostředků a vrácenou částkou, částečně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly, proto soud nepřiznal náklady řízení ani jedné ze stran.