14 C 34/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 41 821 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 595 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 14 724 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32 319 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2023 do 13. 11. 2023 ve výši 225,76 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 29 319 Kč ve výši 15 % ročně od 14. 11. 2023 do zaplacení, částku ve výši 12 502 Kč, úrok ve výši 65,45 % ročně z částky 26 011,21 Kč od 28. 10. 2023 do 21. 12. 2023 ve výši 2 500,30 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 26 011,21 Kč od 22. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 10. 2023 dosáhne částky 83 160 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 3. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 41 821 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal dne , datum, , k vyplacení úvěru došlo dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 65,45 % p.a. splácet ve 42měsíčních splátkách ve výši 1 881 Kč počínaje měsícem březen 2023. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku i úhrada pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 231 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, do data zesplatnění uhradil pouze 5 splátek po 1 881 Kč, a to dne 20. 3. 2023, 17. 4. 2023, 17. 5. 2023, 12. 6. 2023, 11. 7. 2023. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 6. splátky (splatné dne 22. 8. 2023) došlo k datu 26. 10. 2023 k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 30 228,91 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil pouze částku 3 000 Kč, a to dne 13. 11. 2023. Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 27 459,91 Kč s příslušenstvím, dále sjednané smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, dále náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, dále smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 12 502 Kč, úroku ve výši 65,45 % p. a. z částky 26 011,21 Kč od 28. 10. 2023 do 21. 12. 2023 kapitalizovaného ve výši 2 500,30 Kč a úroku ve výši 15 % p.a. z částky 26 011,21 Kč od 22. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do výše 83 160 Kč, a dále úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 462 Kč.

2. V písemné podání ze dne 2. 5. 2025 se žalobkyně vyjádřila ke způsobu ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Doplnila, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřena z dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Byl zjištěn celkový čistý měsíční příjem žalovaného 34 000 Kč a měsíční náklady 10 887 Kč, volné zdroje ke splácení 22 113 Kč. Z informativních výpisů z účtů žalovaného bylo ověřeno, že žalovaný má stálý příjem z pracovního poměru. Při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně vychází zejména z údajů uvedených žalovaným v kartě hodnocení klienta. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 5 090 Kč. V době vzniku předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, neměl žalovaný s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, neuvedl žádné jiné splátky úvěrů, neuvedl vyživovací povinnost k jiné osobě.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě předložených důkazů.

4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.

5. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 27.000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím potvrzovací sms dne 20. 20. 2023. Z kopie občanského průkazu plyne, že žalovaný v souvislosti s uzavíráním smlouvy předložil svůj občanský průkaz. Dopisem ze dne 22. 2. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 69 300 Kč ve 42měsíčních splátkách po 1 881 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 65,45 % p.a. Žalovaný současně podepsal Přílohu č. 1 ke smlouvě o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, čímž se zavázal, že bude žalobkyni hradit za sjednané pojištění měsíčně částku 231 Kč. Dle dokladu o vyplacení úvěru z , právnická osoba, . k protiúčtu , číslo, byla dne , datum, žalovanému připsána částka 27 000 Kč.

6. Z karty klienta z č. l. 36 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka 27 000 Kč, celkem bylo na úvěr splaceno 12 405 Kč, zbývá doplatit 59 728,29 Kč. V souvislosti s touto smlouvou byl žalovaný upomínán dne 28. 8. 2023, 29. 9. 2023 a 23. 10. 2023.

7. Z listiny „hodnocení klienta“ z 20. 2. 2023 z č. l. 66 se podává, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy prohlásil, že má příjem výlučně ze zaměstnání ve výši 34 000 Kč měsíčně, tvrzeně byl zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, . od 19. 3. 2022 na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, výpovědní lhůta neběžela. Prohlásil, že žije sám, má maturitu a bydlí v pronájmu, výdaje za bydlení uvedl ve výši 5 090 Kč, mezi další výdaje byly zahrnuty splátky u žalobkyně ve výši 937 Kč a životní minimum 4 860 Kč, výdaje celkem činily 10 887 Kč. Rezerva (volné zdroje) činila 22 113 Kč. Ve vztahu k bonitě žalovaného byla dále doložena kopie občanského průkazu a dva detaily transakcí o příchozích platbách na účet žalovaného č. , IBAN, od plátce , právnická osoba, . označené jako výplata, a to dne , datum, ve výši 33 010 Kč a dne 16. 12. 2022 ve výši 37 395 Kč.

8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 20. 2 .2023 z č. l. 67 bylo zjištěno, že byl proveden skóring žalovaného k posouzení jeho úvěruschopnosti s CBS skóre 326, s tím, že výsledné skóre pouze těsně spadá do kategorie II. představující menší riziko a lepší segment klientů. Kdyby výsledné skóre žalovaného bylo pouze o 11 bodů nižší, spadal by již do kategorie I., kdy je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

9. Z výpisu SOLUS z č. l. 76 bylo zjištěno, že v tomto registru nebyl k žalovanému ke dni 20. 2. 2023 veden žádný záznam.

10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odstavce 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odstavce 2 téhož zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně coby poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se v podstatě spoléhala pouze na pravdivost informací sdělených žalovaným, který uváděl příjmy ze zaměstnání, avšak k těmto doložil pouze dvě potvrzení o přijatých výplatách na svůj bankovní účet v listopadu a v prosinci roku 2022. Což však nedokládá, že žalovaný byl zaměstnán i v době, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva. Předmětný úvěr byl přitom sjednáván v únoru roku 2023, je tedy otázkou, proč žalovaný nepředložil potvrzení o příchozí platbě od zaměstnavatele také za měsíc leden 2023. Žalovaný měl tvrzeně příjem ze zaměstnání 34 000 Kč, přesto se zavázal ke splácení velice nevýhodného úvěru s úrokem 65,45 % p a. Mezi výdaje byly při hodnocení klienta zahrnuty i splátky dalšího úvěru u žalobkyně ve výši 937 Kč, což je však v rozporu se skutkovými tvrzeními žalobkyně, která u zkoumání bonity žalovaného uváděla, že v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy neměl žalovaný s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu. Z úřední činnosti je soudu známo, že mezi týmiž účastníky je u zdejšího soudu veden spor pod sp. zn. , spisová značka, , v němž se žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . V tomto ohledu se tedy tvrzení žalobkyně o neexistenci souběžné úvěrové smlouvy ukázalo jako nepravdivé. Pokud jde o výdaje, žalobkyně se výlučně spolehla na tvrzení žalovaného o výdajích na bydlení v částce 5 090 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uváděl bydliště v Praze a formu bydlení v pronájmu, kdy je všeobecně známo, že náklady na bydlení a na živobytí jsou v našem hlavním městě vyšší, jeví se tvrzená částka 5 090 Kč za bydlení jako nereálná. Žalobkyně měla v dané situaci povinnost přistupovat k žalovaným sděleným údajům obezřetně a důkladně si je ověřovat, měla si ověřit výdaje žalovaného např. z výpisů z účtu, nájemní smlouvy a jeho celkovou situaci, řádně přezkoumat příjmovou i výdajovou složku žalovaného. Žalobkyně sice doložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech dlužníků (SOLUS a NRKI), z výsledku lustrace v registru NRKI se však podává nižší CBS skóre značící vyšší riziko při poskytování úvěru tomuto segmentu klientů, případně zamítání žádostí o úvěr. Tím spíše byla žalobkyně povinna řádně ověřit bonitu žalovaného. Toto však evidentně neučinila, od žalovaného ověřila pouze jeho totožnost a dva starší příjmy ze zaměstnání, doklad o poslední výplatě či pracovní smlouvu si však nevyžádala, nepožadovala ani výpis z účtu, nájemní smlouvu ani žádné jiné doklady prokazující hodnověrně skutečnou příjmovou a výdajovou situaci žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.

20. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 27 000 Kč, na kterou splatil 12 405 Kč. Rozdíl tak činí částku 14 595 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 14 595 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

22. Splatnost této částky pak soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) určil v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.

23. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení je procesně úspěšnější žalovaný, jelikož jemu však žádné náklady řízení nevznikly, nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádné ze stran.