14 C 36/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 37 549 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 468 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 595 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 27 867 Kč ve výši 15 % ročně od 29. 11. 2023 do 5. 12. 2023 ve výši 81,28 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 26 063 Kč ve výši 15 % ročně od 6. 12. 2023 do zaplacení, částku ve výši 11 486,63 Kč, úrok ve výši 74,06 % ročně z částky 23 584,51 Kč od 29. 11. 2023 do 21. 2. 2024 ve výši 3 950,80 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 23 584,51 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 11. 2023 dosáhne částky 75 384 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 3. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 37 549 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal dne , datum, , k vyplacení úvěru došlo dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 74,06 % p.a. splácet ve 36měsíčních splátkách ve výši 1 804 Kč počínaje měsícem březen 2023. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku i úhrada pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 59 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, do data zesplatnění uhradil pouze 6 splátek po 1 804 Kč, a to dne 24. 3. 2023, 2. 5. 2023, 7. 6. 2023, 12. 6. 2023, 2. 8. 2023, 18. 9. 2023 a dne 12. 6. 2023 dále částku 100 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou 7. splátky (splatné dne 23. 9. 2023) došlo k datu 27. 11. 2023 k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, jejíž výše činila 27 896,57 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil pouze částku 3 608 Kč, a to dne 29. 11. 2023 (1 804 Kč) a dne 5. 12. 2023 (1 804 Kč). Žalobkyně žádá o zaplacení dlužné nové jistiny úvěru v celkové výši 24 406,57 Kč s příslušenstvím, dále sjednané smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, dále náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 600 Kč, dále smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 11 486,63 Kč, úroku ve výši 74,06 % ročně z částky 23 584,51 Kč od 29. 11. 2023 do 21. 2. 2024 ve výši 3 950,80 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 23 584,51 Kč od 22. 2. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 11. 2023 dosáhne částky 75 384 Kč, a dále úhrady za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 59 Kč.

2. V písemné podání ze dne 6. 5. 2025 se žalobkyně vyjádřila ke způsobu ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Doplnila, že schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřena z dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Byl zjištěn celkový čistý měsíční příjem žalovaného 30 814 Kč a měsíční náklady 9 452 Kč, volné zdroje ke splácení 20 362 Kč. Z informativních výpisů z účtů žalovaného bylo ověřeno, že žalovaný má stálý příjem z pracovního poměru. Při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně vychází zejména z údajů uvedených žalovaným v kartě hodnocení klienta. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 4 592 Kč. V době vzniku předmětné úvěrové smlouvy č. , hodnota, neměl žalovaný s žalobkyní uzavřenou žádnou další souběžnou úvěrovou smlouvu, neuvedl žádné jiné splátky úvěrů, neuvedl vyživovací povinnost k jiné osobě.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě předložených důkazů.

4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze zčásti.

5. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím potvrzovací sms dne 15. 2. 2023. Z kopie občanského průkazu plyne, že žalovaný v souvislosti s uzavíráním smlouvy předložil svůj občanský průkaz. Dopisem ze dne 17. 2. 2023 žalobkyně žalovanému oznámila schválení úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit žalobkyni celkovou částku 62 820 Kč ve 36měsíčních splátkách po 1 804 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 74,06 % p.a. Žalovaný současně podepsal Přílohu č. 1 ke smlouvě o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, čímž se zavázal, že bude žalobkyni hradit za sjednané pojištění měsíčně částku 59 Kč. Dle dokladu o vyplacení úvěru z , právnická osoba, . k protiúčtu , č. účtu, byla dne , datum, žalovanému připsána částka 25 000 Kč.

6. Z karty klienta z č. l. 36 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne , datum, vyplacena částka 25 000 Kč, celkem bylo na úvěr splaceno 14 532 Kč, zbývá doplatit 54 453,37 Kč. V souvislosti s touto úvěrovou smlouvou byl žalovaný opakovaně upomínán, a to upomínkami ze dne 29. 5. 2023, 31. 7. 2023, 29. 8. 2023, 29. 9. 2023, 24. 10. 2023, 30. 10. 2023 a 23. 11. 2023.

7. Z listiny „hodnocení klienta“ z 15. 2. 2023 z č. l. 27 se podává, že žalovaný při uzavírání předmětné smlouvy prohlásil, že má příjem výlučně ze zaměstnání ve výši 30 814 Kč měsíčně, tvrzeně byl zaměstnán u zaměstnavatele , právnická osoba, od 4. 10. 2021 na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, výpovědní lhůta neběžela. Prohlásil, že žije sám, má maturitu a bydlí u rodičů, výdaje za bydlení uvedl ve výši 4 592 Kč, jiné výdaje ani splátky dalších závazků neuvedl, mezi další výdaje bylo zahrnuto pouze životní minimum 4 860 Kč, výdaje celkem činily 9 452 Kč. Rezerva (volné zdroje) činila 20 362 Kč. Ve vztahu k bonitě žalovaného byla dále doložena kopie občanského průkazu a historie pohybů na běžném účtu žalovaného na č. l. 24 (č. ú. , č. účtu, ), z níž se podávají příchozí platby od zaměstnavatele (, právnická osoba, ) dne 14. 11. 2022 ve výši 25 079 Kč, dne 12. 12. 2022 ve výši 40 392 Kč, dne 13. 1. 2023 ve výši 26 177 Kč a dne 13. 2. 2023 ve výši 25 872 Kč.

8. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 15. 2 .2023 z č. l. 20 bylo zjištěno, že byl proveden skóring žalovaného k posouzení jeho úvěruschopnosti s CBS skóre 298, s tím, že výsledné skóre spadá do kategorie I. představující vyšší riziko, kdy je úvěr výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán.

9. Z výpisu SOLUS z č. l. 19 bylo zjištěno, že v tomto registru nebyl k žalovanému ke dni 14. 2. 2023 veden žádný záznam.

10. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

13. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

16. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odstavce 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 87 odstavce 2 téhož zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by žalobkyně coby poskytovatel úvěru řádným způsobem zkoumala a prověřila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Ze strany žalovaného sice byly doloženy pravidelné příjmy ze zaměstnání, které ovšem v průměru nedosahovaly výše 30 814 Kč, jak bylo tvrzeno, nýbrž v posledních dvou měsících před poskytnutím úvěru se pohybovaly okolo 26 000 Kč. Jiné doklady k prokázání své bonity, vyjma kopie svého občanského průkazu, žalovaný nepředložil. Příjem žalovaného ze zaměstnání tvrzeně byl 30 814 Kč měsíčně, přesto se zavázal ke splácení velice nevýhodného úvěru s úrokem 74,06 % ročně. Přitom nelze odhlédnout od toho, že výše poskytnutého úvěru 25 000 Kč se téměř rovnala měsíčnímu příjmu žalovaného, z pohledu žalovaného se nejednalo o bagatelní částku. Pokud jde o výdaje, žalobkyně se výlučně spolehla na tvrzení žalovaného o výdajích na bydlení v částce 4 592 Kč, k nimž připočetla a zohlednila životní minimum v částce 4 860 Kč, další výdaje žalovaného žalobkyně nezjišťovala ani neověřila. Žalovaný uváděl bydliště v obci , adresa, a zaměstnavatele se sídlem v , adresa, , je tedy vysoce pravděpodobné, že žalovanému vznikaly další náklady na dopravu do zaměstnání, tyto však žalobkyně nezohlednila. Žalobkyně sice doložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v registrech dlužníků (SOLUS a NRKI), z výsledku lustrace v registru NRKI se však podává nízké CBS skóre představující vyšší riziko při poskytování úvěru. S ohledem na výsledek lustrace v registru NRKI měla žalobkyně obezřetně prověřit a zjistit celkovou majetkovou situaci žalovaného, a to jak příjmovou, tak výdajovou složku. Toto však evidentně neučinila, když se spokojila pouze s ověřením totožnosti žalovaného a s jedním dokladem o jeho příjmech, doklady o výdajích si však nevyžádala, nepožadovala ani výpisy z účtu, inkaso ani žádné jiné doklady prokazující hodnověrně skutečnou výdajovou situaci žalovaného. Taktéž neověřila, zda proti žalovanému nejsou vedena exekuční řízení. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.

20. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, na kterou splatil 14 532 Kč. Rozdíl tak činí částku 10 468 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 10 468 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

22. Splatnost této částky pak soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) určil v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.

23. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení je procesně úspěšnější žalovaný, jelikož jemu však žádné náklady řízení nevznikly, nebyla náhrada nákladů řízení přiznána žádné ze stran.