14 C 39/2017

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro určení vlastnictví k nemovitosti, o vyklizení nemovitosti

I. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen vyklidit nemovitosti - pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, zapsáno na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a [katastrální uzemí], a to do 1 měsíce od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby bylo určeno, že nemovitost - pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, zapsáno na LV [číslo] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a [katastrální uzemí], je výlučným vlastnictvím žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 36 450 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [titul] [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u soudu dne 12. 7. 2017 a doplněnou dne 23. 8. 2017 se žalobkyně domáhala vyklizení nemovitosti - pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], objekt k bydlení, zapsáno na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro [územní celek] a [katastrální uzemí] a určení, že výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti je žalobkyně. K odůvodnění uvedla, že dne [datum] byla mezi ní a žalovaným uzavřena darovací smlouva ve formě notářského zápisu, na základě které žalobkyně darovala žalovanému výše konkretizovanou nemovitost a pro žalobkyni bylo zřízeno věcné břenem bezplatného a doživotního užívání dané nemovitosti. Protože se chování žalovaného vůči žalobkyni za poslední půl rok výrazně změnilo, odvolala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dne 19. 5. 2017 dar pro nevděk. Chování žalovaného považuje za nepřijatelné a v rozporu s dobrými mravy. Jednotlivé skutky, kterých se měl žalovaný vůči žalobkyni dopustit, blíže uvádí v žalobě, resp. v odvolání daru pro nevděk. Protože žalovaný odmítl výzvě vyhovět, obrátila se žalobkyně na soud. 2. [celé jméno původního účastníka], [datum narození] (dále jen„ původní žalovaný“) se ve věci písmeně vyjádřil prostřednictvím svého právního zástupce dne 13. 11. 2017, kdy uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí a žádá soud, aby byla zamítnuta. Žalovaný se nedopustil jakéhokoliv porušení dobrých mravů, natož hrubého porušení, k žalobkyni se vždy choval s úctou. Sám žalovaný se z domu odstěhoval, kdy důvodem stěhování bylo nemožnost užívání zahrady přilehlé k domu. K jednotlivým skutkům uvedl, že se vůbec nestaly nebo zcela odlišně, jak je popisuje žalobkyně.

3. Okresní soud ve Znojmě vydal dne 26. 3. 2018 rozsudek č. j. 14 C 39/2017-81, kterým žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal původnímu žalovanému náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl [název soudu] dne [datum] tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil a původnímu žalovanému přiznal náklady odvolacího řízení. [název soudu] mimo jiné uvedl, že se ztotožňuje s úvahami soudu I. stupně, pokud jde o otázku hrubého porušení dobrých mravů a odkázal na judikaturu jak Ústavního soudu České republiky, tak na judikaturu [název soudu]. Rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 C 39/2017-81 nabyl právní moci dne 29. 4. 2019 a byl vykonatelný dne 3. 5. 2019, a to ve spojení s rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

4. Proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] podala žalobkyně dovolání, o kterém rozhodl [název soudu] dne [datum rozhodnutí] rozsudkem č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 C 39/2017-81 zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení. K odůvodnění uvedl, že odvolací soud poměřoval zjištěný skutkový stav věci ustanovením § 2072 o. z., tedy posoudil věc podle právní normy, která na daný skutkový stav nedopadá. V rozsudcích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], přijal a odůvodnil závěr, že byla-li darovací smlouva uzavřena před [datum], je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), i když k „ nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. Právo dárce žádat obdarovaného o vrácení daru je totiž úzce spjato se samotnou darovací smlouvou; pokud by tato uzavřena nebyla, resp. pokud by dárce obdarovanému dar neposkytl, nemohlo by mu - logicky vzato - nikdy vzniknout ani právo požadovat jeho vrácení. Právo dárce na vrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit tedy nevznikají samy o sobě (nejde o typické právo a povinnost sui generis), ale již při uzavření darovací smlouvy. Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou proto být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků z darovací smlouvy došlo před 1. lednem 2014, vzniklo legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen tehdy, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy (§ 630 obč. zák.). Akceptací jiného názoru by došlo k nepřiměřenému narušení zásady ochrany nabytých práv účastníků, kteří při založení právního poměru (darování) vycházeli z určitého legitimního očekávání a nemohli jakkoli ovlivnit či předvídat, že dojde ke změně právní úpravy ve vztahu k vrácení daru. Nelze vyloučit, že v případě, že by právní úprava odvolání daru podle ustanovení § 2068 a násl. o. z., platila již v době, kdy byla darovací smlouva sjednána, neměla by některá ze stran na darovací smlouvě zájem (například obdarovaný by neměl zájem dar přijmout, mohl-li by předpokládat, že dárce může dar odvolat pro nouzi), a smlouva by proto uzavřena vůbec nebyla.

5. Původní žalovaný následně soudu sdělil, že po právní moci rozsudku Okresního soudu ve Znojmě, předmětný pozemek p. [číslo] k. ú. [obec] u [obec] zcizil, není tedy nadále majitelem předmětné nemovité věci a ztratil pasivní legitimaci.

6. Dne 30. 7. 2021 navrhla žalobkyně přistoupení nového účastníka na straně žalovaného, konkrétně dle ustanovení § 92 o. s. ř. navrhla, aby pan [titul] [celé jméno původního účastníka], [datum narození] přistoupil do řízení jako druhý žalovaný.

7. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 4. 8. 2021, č. j. 14 C 39/2017-139 návrh žalobkyně, aby do řízení na straně žalovaného přistoupil podle § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu jako další účastník [titul] [celé jméno původního účastníka], [datum narození], bytem [adresa původního účastníka a žalovaného], zamítl. K odůvodnění uvedl, že institut přistoupení dalšího účastníka dle § 92 odst. 1 o. s. ř. má tradičně procesní smysl při odstraňování mezer v žalobkyni původně vymezeném účastenství na straně žalovaného tehdy, jestliže žalobkyni až po podání žaloby vyšlo najevo, že dosavadní zaměření žaloby neodpovídá pluralitě subjektů – nositelů pasivní věcné legitimace, a to pro skutečnosti nastalé před podáním žaloby. Jinak řečeno, výše uváděné ustanovení se vztahuje na nedostatek vymezení plurality subjektů aktivně či pasivně věcně legitimovaných, který je zapříčiněn skutečností nastalou již před podáním žaloby a umožňuje tak žalobkyni navrhnout přistoupení dalšího účastníka. Soud je toho názoru, že návrh žalobkyně na přistoupení účastníka podle § 92 odst. 1 o. s. ř. (a obsahově vztažení žaloby vůči dalšímu žalovanému) není přípustný proto, že takový postup není při současné právní úpravě možný. K sepsání darovací smlouvy, resp. ke změně vlastníka předmětné nemovitosti došlo až po podání žaloby, proto nelze ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. na danou věc vztáhnout.

8. Proti výše uvedenému usnesení Okresního soudu ve Znojmě podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že usnesení soudu I. stupně potvrdil. Uvedl, že jak vyplývá z výkladu ustanovení § 92 i z textu ustanovení § 92 odst. 3 o. s. ř., ustanovení § 92 odst. 1 o. s. ř. o přistoupení dalšího účastníka řízení na straně žalovaného v tomto případě nelze aplikovat. Pokud nastala singulární sukcese až po zahájení řízení, je možno navrhnout, aby ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka. Na shora uvedeném závěru nic nemění ani námitka odvolatelky, že předmětem řízení jsou záležitosti, jak se vůči ní choval sám žalovaný. Posouzení této skutkové otázky zůstane i nadále předmětem řízení, ať již původně žalovaný zůstane i nadále jediným účastníkem na straně žalované, nebo případně (při další procesní aktivitě žalobkyně) bude nahrazen svým otcem [titul] [celé jméno původního účastníka].

9. Dne 29. 11. 2021 navrhla žalobkyně, aby dle ustanovení § 107a o. s. ř. pan [titul] [celé jméno původního účastníka], [datum narození], vstoupil do řízení jako žalovaný namísto původního žalovaného.

10. Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 30. 11. 2021, č. j. 14 C 39/2017-160 rozhodl, že v řízení bude dále pokračováno na straně žalovaného s [titul] [celé jméno původního účastníka], narozeným [datum].

11. Po provedeném řízení a na základě výsledku provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Při rozhodování soud bez dalšího vycházel z toho, co již bylo prokázáno v rámci původního řízení u Okresního soudu ve Znojmě s tím, že ani žádné další důkazy ze strany účastníků navrhovány nebyly. Soud konstatuje, že původní rozsudek Okresního soudu ve Znojmě, stejně tak [název soudu] byl zrušen [název soudu] pouze proto, že byla použita jiná první norma. K tomu je třeba říct, že Okresní soud ve Znojmě rozhodoval dne 26. 3. 2018 a [název soudu] dne [datum], tedy před tím, než [název soudu] začal danou problematiku vůbec judikovat (všechna rozhodnutí [název soudu] jsou až od roku 2020) a ze strany Okresního soudu ve Znojmě, ani ze strany [název soudu] tak nemohlo dojít k odchýlení se od konstantní judikatury [název soudu].

12. Dle § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

13. Z předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že původní žalovaný byl výlučným vlastníkem budovy [adresa] v k. ú. [obec] u [obec], na pozemku p. [číslo] jedná se o rodinný dům. Z předloženého notářského zápisu [číslo ] [číslo], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] bylo prokázáno, že žalobkyně jako dárkyně a oprávněná z práva odpovídajícího věcnému břemenu a původní žalovaný, jako obdarovaný a povinný z práva odpovídajícího věcnému břemenu uzavřeli darovací smlouvu a smlouvu o zřízení věcného břemene. Předmětem darování byla, dle článku prvního, budova [adresa] v části [územní celek], způsob využití bydlení, na pozemku parcelní [číslo] pozemek parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], zapsané mimo jiné v listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí], [územní celek]. Věcné břemeno pro žalobkyni bylo zřízeno jako právo doživotního a bezplatného užívání předmětné nemovitosti v rozsahu výlučného užívání celé bytové jednotky nacházející se v přízemí domu [adresa], se všemi součástmi a příslušenstvím, a za tímto účelem má právo volného pohybu po domě [adresa] a pozemku parcelní [číslo]. Z přípisu označeného jako odvolání daru pro nevděk ze dne 19. 5. 2017 bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce dar odvolala a od darovací smlouvy odstoupila pro nevděk dle ustanovení § 630 zák. č. 60/1964 Sb., občanského zákoníku, platného a účinného v době uzavření darovací smlouvy, a to z důvodu, že obdarovaný hrubě porušuje dobré mravy svým chováním, které bylo blíže v odvolání daru specifikováno. Z výpisu z katastru nemovitostí, konkrétně z [list vlastnictví], k. ú. [obec] u [obec] bylo prokázáno, že v současné době je vlastníkem předmětných nemovitostí žalovaný [příjmení] [celé jméno původního účastníka], [datum narození], a to na základě darovací smlouvy ze dne [datum], právní účinky zápisu ke dni [datum].

14. Svědek [jméno] [příjmení], vnuk žalobkyně a bratranec původního žalovaného ve své svědecké výpovědi uvedl, že u specifikovaných incidentů byl osobně přítomen pouze u jednoho. Jednalo se o situaci, kdy si žalobkyně odnášela z domu svoje věci, a to sekačku na trávu a svářečku. Když se svým švagrem vynesli sekačku do auta a chtěli odnést i svářečku, nemohli se dostat ven, neboť dveře byly zavřené a z druhé strany byl v zámku strčen klíč. Žalobkyně tak musela obejít celý dům a dveře z druhé strany odemknout, kdy následně mohli svářečku také odnést do auta. U ostatních incidentů přítomen nebyl, pouze o něčem mu žalobkyně vyprávěla. Dříve s žalobkyní nebyl vůbec v kontaktu, neboť rodiče svědka měli s žalobkyní konflikt, nyní, asi tak od loňského prosince, je s žalobkyní v kontaktu tak jednou za tři měsíce.

15. Svědkyně [jméno] [příjmení], dcera žalobkyně a matka původního žalovaného ve své svědecké výpovědi uvedla, že u konkrétních incidentů osobně přítomna nebyla, ví o nich pouze od žalobkyně, kdy při osobním setkání jí žalobkyně všechno vyprávěla. Pokud jde o konflikty uváděné v odvolání daru má za to, že tyto se nikdy nestaly proto, že pokud by se udály, žalobkyně by jí okamžitě telefonovala a nečekala by až na osobní setkání. O žalobkyni uvedla, že je velice lítostivá, impulzivní. Sama svědkyně si prožila to, co nyní prožívá původní žalovaný, když v domě s rodiči bydlela, dokonce to zašlo tak daleko, že musela z domu odejít. Žalobkyně v domě nesnese nikoho jiného, snažila se s ní o tom mluvit, ale žalobkyně si stěžovala úplně kvůli všemu. Svědkyně se domnívá, že pokud by původní žalovaný žalobkyni někde zamknul, žalobkyně by následně ihned svědkyni volala, co se jí přihodilo, žádný takový telefonát však nikdy neproběhl. S žalobkyní byla do února 2017 v kontaktu v podstatě každý týden, následně však prodala svůj dům a odstěhovala se do [obec], vzájemné vztahy tak ochladly. Nikdy za žalobkyní nešla, aby podepsala zrušení věcného břemene, a to ani sama od sebe, ani na popud někoho jiného. Naopak chtěla, aby bylo věcné břemeno zachováno i v případě, že by se žalobkyně odstěhovala ke svědkyni do [obec], což jí bylo nabídnuto, toto však žalobkyně odmítla s tím, že z domu neodejde. Na dotaz svědkyně uvedla, že předmětný dům darovala žalobkyně původnímu žalovanému zřejmě proto, že původní žalovaný v tomto domě vyrostl, měl k němu vztah a navíc byl jediný, kdo by tam chtěl bydlet. V době, kdy došlo k darování, již žalobkyně delší domu bydlela sama, a tak už asi zapomněla jaké to je s někým bydlet. Nakonec svědkyně uvedla, že žalobkyně měla vždycky sklony skutečnosti překrucovat, o čemž rodina věděla. Všechny tyto problémy začaly v době, kdy se svědkyně odstěhovala do [obec] a i proto nabídla žalobkyni, že s ní může v [obec] bydlet, neboť se právě obávala toho, co by mohla žalobkyně učinit.

16. Z listinných důkazů, konkrétně notářského zápisu, bylo jednoznačně prokázáno, že došlo k darování předmětných nemovitostí a výlučným vlastníkem byl původní žalovaný. Z dalšího dokazování má soud za prokázané, že žaloba byla podána zcela nedůvodně. Jednání uváděná v odvolání daru, kterých se měl původní žalovaný vůči žalobkyni dopustit, nebyla v řízení nijak prokázána, kromě situace, kdy měl původní žalovaný uzamknout dveře a v zámku nechat strčený klíč v době, kdy další vnuk žalobkyně chtěl odnést z domu svářečku. Svědecká výpověď [jméno] [příjmení] však budí otázku, kdy se toto jednání mělo odehrát, neboť sám svědek uvedl, že s žalobkyní je v kontaktu až od prosince 2017, ale popisovaná skutečnost se dle žalobkyně měla odehrát [datum]. Naopak ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], dcery žalobkyně a matky původního žalovaného vyplývá, že popisované situace se vůbec neudály, kdy sama svědkyně, která musí svoji matku znát lépe než vnuk, uvedla, že žalobkyně má tendenci skutečnosti překrucovat, žalobkyně je velice lítostivá, impulzivní. Soud však musí konstatovat, že v daném případě je celkem irelevantní, zda se dané události staly či ne, neboť i kdyby se udály tak jak je popisuje žalobkyně v odvolání daru, nikdy by nenaplnily podmínky požadované zákonem pro odvolání daru pro nevděk. Z rozhodovací praxe soudu stejně jako z judikatury vyplývá, že aplikace § 630 obč. zák. je namístě v případě takového závadného chování obdarovaného, které z hlediska svého rozsahu a intenzity nevzbuzuje žádné pochybnosti o jeho kolizi s dobrými mravy. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, nýbrž pouze takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. V daném případě je možné, že žalobkyně subjektivně pociťovala chování původního žalovaného jako hrubé porušení dobrých mravů, z objektivního hlediska však tyto podmínky zcela jistě naplněny nejsou. Navíc nelze opomenout to, že původní žalovaný se i se svoji rodinou z předmětného domu dobrovolně vystěhoval, kdy lze tedy do budoucna vyloučit jakékoliv závadné chování, popř. dokonce opakování se celé situace. Pouze okrajově soud uvádí, že při svém rozhodování vycházel pouze z jednání uváděných v odvolání daru, neboť k dalšímu negativnímu chování původního žalovaného, popř. nového žalovaného (přestupkové řízení, prohlášení [územní celek], záznam z místního šetření) po doručení výzvy nelze přihlédnout, nebyla-li znovu učiněna výzva k vrácení daru, a v tomto směru soud ani nedoplňoval dokazování. S ohledem na výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastník, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalovaného tvoří odměna a paušální náhrada advokáta za 8,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě dne 13. 11. 2017, účast u jednání dne 8. 2. 2018, dne 22. 3. 2018, účast u jednání dne 26. 3. 2018, při kterém bylo pouze vyhlášeno rozhodnutí, vyjádření ze dne 24. 6. 2021, ze dne 22. 9. 2021 a ze dne 31. 1. 2022 a účast u jednání dne 9. 3. 2022). Výše odměny a paušální náhrady advokáta se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ AT“). Odměna advokáta je stanovena dle ustanovení § 12 odst. 3, § 9 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. b) AT a činí 3 500 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 29 750 Kč. Paušální náhrada nákladů činí dle ustanovení § 13 odst. 3 AT 300 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 2 700 Kč. Dále byla k nákladům řízení připočtena náhrada nákladů odvolacího řízení, neboť byl žalovaný zcela úspěšný. Náklady řízení byly přiznány za jeden úkon právní služby spočívající v účasti u jednání odvolacího osudu ze dne 16. 4. 2019. Odměna z tarifní hodnoty 60 000 Kč činí 3 500 Kč, s připočtením náhrady hotových výdajů 300 Kč podle § 14 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a náhrady za ztrátu času dvě půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu činí celková náhrada nákladů odvolacího řízení částku 4 000 Kč Náklady řízení žalovaného činí tedy celkem 36 450 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení] v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. Právní zástupce žalovaného nově požadoval náhradu nákladů řízení za tři vyjádření s datem 24. 6. 2021, 5. 8. 2021 a 22. 9. 2021 za původního žalovaného a za současného žalovaného tři úkony právní služby, tedy za převzetí, vyjádření a účast u jednání. Pokud jde o předmětná vyjádření právního zástupce za původního žalovaného, má soud za to, že vyjádření, kterým bylo oznámeno, že původní žalovaný ztratil pasivní legitimaci (24. 6. 2021) a dále se vyjádřil k odvolání žalobkyně (22. 9. 2021), bylo účelné a náleží mu odměna. Zbylé vyjádření ze dne [datum] není dle názoru soudu a dle komentáře k vyhlášce č. 177/1996 Sb. účelné a náklady za tento úkon přiznán nebyl, neboť neobsahoval jakoukoliv právní argumentaci a koresponduje s již sdělenými stanovisky. Pokud jde o tři úkony za současného žalovaného, přiznal soud pouze dva úkony. Přiznání úkonu převzetí věci nepovažuje soud za účelně vynaložený, neboť právní zástupce byl s věcí seznámen již od počátku, změnil se pouze žalovaný, nebylo potřeba, aby věc znovu studoval, neboť podstatné náležitosti se, jak sám ve svém vyjádření z 24. 6. 2021 připustil, nezměnily. O náhradě nákladů řízení musel soud znovu rozhodnout, a to i přes to, že právní zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně původní náklady zcela uhradila. Protože však byly následně obě rozhodnutí Nejvyšším soudem zrušeny, byly náklady řízení placeny před rozhodnutím soudu. Žalobkyně je tak platila bez právního důvodu, který vzniká až rozhodnutím soudu, jež má konstitutivní povahu. Soud je povinen rozhodnout o náhradě nákladů řízení s výjimkou případu, kdy se účastník práva na náhradu nákladů řízení vzdá. Navíc částka přiznaná na náhradě nákladů řízení nyní a dřívějším rozhodnutím se liší, žalobkyně tak plnila pouze částečně a bude na účastnicích, aby své závazky řádně vypořádali, např. započtením.