14 C 53/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro žaloba o určení

I. Žaloba, aby soud určil, že pozůstalý syn , Jméno žalobce, , narozený , Datum narození žalobce, , je zákonným dědicem po zůstaviteli , jméno FO, , narozeném , datum, , zemřelém , datum, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 70 621,21 Kč k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice náklady řízení – znalečné ve výši 6 868 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu ve Znojmě.

1. Žalobou podanou soudu dne 26. 2. 2024 se domáhal žalobce určení, že žalobce je dědicem ze zákona a zároveň, že pozůstalá manželka , jméno FO, není dědičkou podle závěti ze dne , datum, . K odůvodnění žalobce uvedl, že Okresní soud ve , adresa, rozhodl , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem ve , adresa, , jako soudním komisařem, pověřeným OS ve , adresa, k provedení úkonů ve věci řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , nar. , datum, , posledně bytem , adresa, , , datum, , zemř. dne , datum, , usnesením č. j. , spisová značka, dne , datum, tak, že uložil pozůstalému synovi , Jméno žalobce, (žalobci), aby do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu ve , adresa, žalobu na určení, že , Jméno žalobce, je dědicem ze zákona ze dne , datum, a že , Jméno žalované, (žalovaná) není dědičkou ze závěti. Žalobce namítal, že závěť nebyla psaná vlastní rukou zůstavitele, namítl pravost i pravdivost závěti, jakož i vydědění, ke kterému nebyly žádné důvody.

2. Žalovaná se ve věci písemně vyjádřila dne 19. 4. 2024 kdy uvedla, že s tvrzením žalobce nesouhlasí, závěť považuje za pravou, neboť tuto zůstavitel sepsal vlastní rukou v přítomnosti žalované. Dále uvedla, že důvody pro vydědění jsou v případě žalobce naplněny.

3. U jednání soudu dne 2. 6. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to v té části, že pozůstalá manželka , Jméno žalované, , narozená , Datum narození žalované, není dědičkou podle závěti ze dne , datum, . Žalovaná s částečným zpětvzetím vyslovila souhlas. Usnesením Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, tak bylo řízení v části zpětvzetí zastaveno. Dále tedy bylo jednáno pouze o určení, že žalobce je dědicem ze zákona.

4. Podáním ze dne 10. 7. 2025 navrhl žalobce změnu žaloby v tom směru, aby v žalobním petitu bylo ještě uvedeno „po zůstaviteli , jméno FO, , nar. , datum, , zemř. , datum, . Soud tuto změnu připustil při jednání konaném dne 16. 7. 2025.

5. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav.

6. Usnesením Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo žalobci uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu ve , adresa, žalobu proti závětní dědičce , Jméno žalované, na určení, že poz. syn , Jméno žalobce, je dědicem ze zákona a poz. manželka , Jméno žalované, není dědicem podle závěti ze dne , datum, . Z odůvodnění usnesení vyplývá, proč soudní komisař dospěl k takovému závěru.

7. Dle závěti sepsané , datum, a podepsané , jméno FO, se podává, že , jméno FO, (zůstavitel) odkázal pro případ své smrti veškerý svůj majetek, který bude v den úmrtí vlastnit své manželce , Jméno žalované, a pro případ, že by manželka dědit nemohla nebo nechtěla, odkázal veškerý svůj majetek vnukovi , Jméno žalobce, , nar. , datum, . Zároveň syna , Jméno žalobce, , nar. , Datum narození žalobce, vydědil z toho důvodu, že o něho trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl.

8. Ze znaleckého posudku vypravovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , znalcem v oborech písmoznalectví a kriminalistika, specializace zkoumání ručního písma dne , datum, vyplývá závěr, že celý text listiny nazvané „Závěť“ ze dne , datum, zůstavitele , jméno FO, , nar. , datum, a také podpis ve znění , jméno FO, , který je napsaný pod textem této „Závěti“, napsala jedna osoba. Tímto pisatelem byl s vysokou mírou pravděpodobnosti zůstavitel , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelý , datum, .

9. K dalšímu dokazování, resp. provedeným důkazům není, s ohledem na procesní úkon žalobce spočívající v částečném zpětvzetí žaloby v části určení, že poz. manželka , Jméno žalované, není dědičkou ze závěti, důvod se podrobněji vyjadřovat, neboť i když se jednalo o rozsáhlé dokazování zejména pokud jde o svědecké výpovědi, tyto provedené důkazy neměly jakýkoliv vliv na rozhodnutí ve věci samé.

10. Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel dne , datum, , je třeba v řízení o pozůstalosti postupovat podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).

11. Podle ustanovení § 1476 o. z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

12. Podle ustanovení § 1642 a § 1643 o. z. jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jejich potomci, nepominutelnými dědici, kterým náleží z pozůstalosti povinný díl. Nepominutelní dědici jsou účastníky řízení o pozůstalosti, jde-li v něm o soupis pozůstalosti, určení obvyklé ceny pozůstalosti a o vypořádání jejich povinného dílu (srov. ustanovení § 113 z. ř. s.).

13. Podle ustanovení § 1654 odst. 1 o. z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného podílu.

14. Podle ustanovení § 1646 odst. 1 o. z. lze ze zákonných důvodů nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit.

15. V projednávané věci zůstavitel pořízením pro případ smrti ze dne , datum, jednak odkázal veškerý majetek své manželce – žalované, jednak vydědil svého syna – žalobce, který však nejprve napadal jak pravost, tak pravdivost samotné závěti, tak s důvody pro vydědění uvedenými zůstavitelem nesouhlasil.

16. Vznikne-li v pozůstalostním řízení spor o dědické právo, tedy na dědictví uplatňuje právo více osob a jejich práva si odporují, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou (srov. ustanovení § 1672 věta první o. z.). Uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Není-li důvod vydědění uveden, odkáže se k podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě (srov. ustanovení § 1673 odst. 2 o. z. a § 168 věta druhá z. ř. s.).

17. Podle ustanovení § 170 odst. 1 z. ř. s. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

18. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

19. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, resp. po částečném zpětvzetí žaloby již zde není spor o dědické právo, ale na žalobu je nadále nutné pohlížet jako na nárok žalobce domáhajícího se určení jeho postavení jako nepominutelného dědice, a je tudíž nezbytné, aby na požadovaném určení prokázal ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. svůj naléhavý právní zájem. Soud při svém rozhodnutí vycházel a plně se ztotožnil s rozhodnutím NS ze dne 30.7. 2018, č. j. 21 Cdo 4392/2017, který na projednávaný případ zcela dopadá a lze tak na toto rozhodnutí plně odkázat. Pro úplnost soud dodává, že v případě zmiňovaného judikátu žalobci od počátku nenapadali závěť jako takovou, ale pouze důvody vydědění, a přesto byli soudním komisařem odkázáni k podání žaloby dle § 170 z. ř. s. V daném případě žalobce od počátku napadal jak závěť samotnou, tak důvody vydědění a byl tak zcela správně soudním komisařem odkázán k podání předmětné žaloby. Nicméně v průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět (nadále tak nenapadal závěť jako takovou pro její pravost či pravdivost), a v ten moment na daný případ plně dopadají závěry uvedené ve zmíněném judikátu. Je zcela logické, že není možné, pokud existuje závěť o veškerém majetku zůstavitele, kterou nikdo nerozporuje, aby vedle závětního dědice stál ještě dědic zákonný, tedy jak vyplývá z judikátu uvedeného shora, i kdyby byla určena nedůvodnost vydědění žalobce listinou ze dne 10. 3. 2010, ničeho by to na okruhu dědiců zůstavitele, kterou byl určen závětí, nezměnilo. Protože procesní postavení nepominutelného dědice je zajištěno ustanovením § 113 z. ř. s., žalobce nemůže mít na určení účastenství v pozůstalostním řízení po zůstaviteli naléhavý právní zájem, a proto byla žaloba pro tento nedostatek zamítnuta.

20. Nad rámec soud dodává, že pokud žalovaná (závětní dědička) bude v rámci pozůstalostního řízení po zůstaviteli trvat na důvodech vydědění nepominutelného dědice (žalobce) je na něm, aby se jako nepominutelný dědic domáhal žalobou vůči dědicům zůstavitele (žalované) plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu v penězích. Soud se ve sporném řízení zahájeném takovou žalobou pak bude jako předběžnou otázkou zabývat tím, zda byl žalobce vyděděný po právu či nikoli. Uplatnil-li žalobce své právo na povinný díl v pozůstalostním řízení po zůstaviteli, stal se ve smyslu § 113 z. ř. s. účastníkem (zákonem stanovených částí) pozůstalostního řízení „bez dalšího“ a z tohoto titulu mu pak musí být doručeno usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele tak, aby popř. žalobce mohl vypočíst povinný díl, který má být předmětem žaloby.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná náklady řízení proti žalobci, který neměl úspěch ani částečný. Náklady žalované spočívají v odměně advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), kdy při určení tarifní hodnoty soud vycházel z částky 35 000 Kč (podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024), té pak podle § 7 bodu 6 a. t. odpovídá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 2 500 Kč. Do 31. 12. 2024 soud žalované přiznal odměnu za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, vyjádření k žalobě ze dne 19. 4. 2024, vyjádření ze dne 6. 6. 2024, účast na jednání soudu dne 10. 6. 2024, sdělení výsledků mimosoudního jednání ze dne 8. 7. 2024, účast na jednání soudu dne 5. 8. 2024 přesahující 2 hodiny, reakce na výzvu soudu ze dne 6. 9. 2024), tj. 20 000 Kč a dále při určení tarifní hodnoty soud vycházel z částky 65 000 Kč (podle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025), té pak podle § 7 bodu 6 a. t. odpovídá sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 3 700 Kč. Od 1. 1. 2025 soud žalované přiznal odměnu za 7 úkonů právní služby (sdělení žalované ze dne 6. 3. 2025, účast na jednání soudu dne 9. 4. 2025 přesahující 2 hodiny, účast na jednání soudu dne 2. 6. 2025 přesahující 2 hodiny, vyjádření k svědeckým výpovědím ze dne 15. 7. 2025, účast na jednání soudu dne 16. 7. 2025), tj. 25 900 Kč. K odměně přísluší paušální částka náhrad hotových výdajů (§ 13 a. t.) 7 x 300 Kč a 5 x 450 Kč, tj. 4 350 Kč. Dále žalované náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 880 Kč za 8,8 započaté půlhodiny po 100 Kč a ve výši 1 980 Kč za 13,2 započatých půlhodin po 150 Kč (§ 14 a. t.), cestovné ve výši 162 Kč (jízdné ze dne 5. 8. 2024) a ve výši 1 292,78 Kč za cestu k jednání dne 10. 6. 2024 a 3 cesty k jednáním dne 9. 4. 2025, 2. 6. 2025 a 16. 7. 2025 z , adresa, a zpět osobním automobilem , osobní automobil, , reg. zn. , SPZ, , za jednu cestu k jednání ujeto 150 km, při průměrné spotřebě 7,8 l/100 km, a podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2024 sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km jízdy a při ceně motorové nafty 38,70 Kč/l v případě prvního jednání a podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 sazbě základní náhrady 5,80 Kč/1 km jízdy a při ceně motorové nafty 34,70 Kč/l v případě dalších tří jednání. Právní zástupce žalované je plátcem DPH, podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. mu tak přísluší náhrada DPH ve výši 12 228,46 Kč. Odměna celkem činí 70 621,21 Kč. Náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

22. Za úkony, které nebyly účelně vynaložené a za které žalované náhrada nepřísluší, soud považuje vyjádření k výzvě soudu ze dne 3. 5. 2024 (ve kterém žalovaná uvádí jen to, že další důkazní návrhy v současné procesní situaci činit nebude) a sdělení na výzvu soudu ze dne 19. 5. 2025 (ve kterém žalovaná pouze uvádí, že neví, zda se bude moci účastnit nařízeného jednání ze zdravotních důvodů a uvádí, proč navrhuje výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , kdy toto měla uvést již v původním sdělení a nemusela tak být ze strany soudu vyzývána k doplnění skutečností rozhodných pro zvážení, zda navrženého svědka předvolat či nikoliv). Dále pak nebyla přiznána paušální částka náhrady hotových výdajů 2x v případě účasti na jednání soudu přesahují dvě hodiny, ale pouze 1x.

23. Podle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu představuje znalečné ve výši 21 868 Kč, kdy z prostředků státu byla vyplacena částka 6 868 Kč a 15 000 Kč bylo proplaceno ze složené zálohy žalobcem. S ohledem na výsledek řízení pak byla žalobci uložena povinnost uhradit České republice částku ve výši 6 868 Kč, jako doplatek za uhrazený znalecký posudek.