14 C 69/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 179 098,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 60 680 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 118 418,05 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 140 346,77 Kč od 1. 9. 2023 do zaplacení, úrok ve výši 29,67 % ročně z částky 121 742,91 Kč od 22. 8. 2023 do 20. 11. 2023 a úrok ve výši 15 % ročně z částky 121 742,91 Kč od 21. 11. 2023 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 21. 10. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 179 098,05 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě, níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 137 000 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby je požadováno uhrazení částky ve výši 179 098,05 Kč (sestávající z dlužné nové jistiny ve výši 140 346,77 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 38 751,28 Kč), úroků ve výši 29,67 % ročně z dlužné jistiny ve výši 121 742,91 Kč od 22.08.2023 do 20.11.2023, tj. ve výši 9 130,62 Kč, úroků ve výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 121 742,91 Kč od 21.11.2023 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15,00 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 140 346,77 Kč od 01.09.2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

4. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 137 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou částku ve výši 305 280 Kč s úroky ve výši 62,25 % ročně a RPSN 83,47 % v 36měsíčních splátkách, a to ve výši 8 480 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že úvěr ve výši 137 000 Kč byl žalované zaslán na její bankovní účet dne 22. 8. 2022.

5. Z přehledu plateb z č. l. 12 vyplynulo, že žalovaná na daný úvěr uhradila 76 320 Kč, a to několika platbami s poslední platbou dne 2. 6. 2023.

6. Z hodnocení klienta vyplynulo, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy prohlásila, že její příjem činí 23 000 Kč, její měsíční výdaje měly činit 10 570 Kč, z toho na dopravu a jídlo a osobní náklady mělo připadat 0 Kč, na bydlení pak částka ve výši 4 369 Kč. Byl předložen výpis transakcí z účtu Běžný účet , číslo, , ze kterého vyplývá, že v dubnu 2022 měla žalovaná mzdu ve výši 23 993 Kč, v květnu 2022 ve výši 20 508 Kč, v červnu 2022 ve výši 21 586 Kč, v červenci 2022 ve výši 23 698 Kč a v srpnu 2022 ve výši 25 252 Kč.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a k tomu se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . jakýmkoliv způsobem zkoumala výdaje žalované, kdy jí tvrzené údaje zjevně nebudily důvěru, když celkové výdaje na dopravu, záliby atd. měly činit nereálných 0 Kč měsíčně. Za dané situace bylo nutno jednotlivě doložit její výdaje a celkovou majetkovou situaci, což se nestalo, proto soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud vyšel z toho, žalované byla poskytnuta částka ve výši 137 000 Kč, na kterou bylo splaceno toliko 76 320 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 60 680 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Soud tak vyhověl v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení.

19. Splatnost těchto částek pak soud v souladu s ustanovením § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, které je v tomto případě speciální úpravou pro vypořádání vztahu z bezdůvodného obohacení (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) určil v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti. Vzhledem k tomu, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalobkyni zatím nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.

20. Ohledně zaplacení zbývajících částky, jakož i smluvního úroku a úroku z prodlení, částečně kapitalizovaných, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť smlouva nebyla platně uzavřena a žalobkyni tak na zaplacení ve výroku II. uvedených částek a popsaného příslušenství nárok nevznikl.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byla úspěšnější žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.