14 C 87/2026

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Klaudingerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 34 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 17 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 704,30 Kč ve výši 12,75 % ročně od 22. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 835,26 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 632,06 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 18 704,30 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 4. 3. 2026 se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 34 620 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s částkou ve výši 17 720 Kč sestávající z úroku v částce 16 220 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, z odměny za zpracování v částce 1 500 Kč, to vše v 18měsíčních splátkách po 2 096 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Společnost , právnická osoba, následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným dne , datum, na žalobkyni. Žalovaná částka 34 620 Kč sestává z jistiny 18 704,30 Kč a dlužné částky poplatku 15 915,70 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených listinných důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, a ze smluvních podmínek smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou se společnost , právnická osoba, zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit společnosti tento úvěr spolu s poplatkem ve výši 17 720 Kč s tím, že tento poplatek se skládá z úroku ve výši 16 220 Kč, a z poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč, v pravidelných 18měsíčních splátkách po 2 096 Kč, poslední splátce ve výši 2 088 Kč s tím, že splatnost první splátky byla stanovena dnem uzavření smlouvy. V případě, že by zákazník splátku řádně a včas neuhradil, byla společnost oprávněna požadovat úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. RPSN byla stanovena v rámci smluvních podmínek sazbou 144,65 %, úroková sazba byla sjednána jako pevná sazbou 86 % ročně. Společnost , právnická osoba, postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem původního věřitele ze dne 21. 10. 2025.

4. V zákaznické kartě ze dne , datum, byly uvedeny osobní a majetkové poměry žalovaného. Ten žil s rodiči, byl svobodný, měl středoškolské vzdělání a 1 vyživovací povinnost. Pracoval jako dělník ve společnosti Tamura s čistým příjmem 18 063, další čistý příjem domácnosti uvedl 28 350 Kč, odhadované měsíční výdaje uvedl ve výši 3 000 Kč. Příjem žalovaného byl tvrzeně ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek za období 12/2022, 1/2023.

5. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 1. 2026 byl žalovaný vyzván k úhradě před podáním žaloby.

6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by poskytovatel úvěru zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by byly doloženy řádně příjmy a výdaje žalovaného. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, věřitel se nesmí bez dalšího spolehnout jen na informace poskytnuté spotřebitelem. V daném případě soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o úvěru je tak neplatná.

16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, na kterou uhradil celkově 3 100 Kč. Rozdíl tak činí částku 16 900 Kč, což je bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

18. Z textu ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývající z neplatné úvěrové smlouvy, ustanovení představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany spotřebitele, dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovali úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (rozsudek NS ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má tedy nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru z titulu bezdůvodného obohacení bez dalších úroků a poplatků.

19. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. je ani neuplatnil.