21 C 135/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 102 033,27 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, jímž se žalobkyně po žalované domáhá, aby jí zaplatila částku ve výši 102 033,27 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 724,88 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 410,91 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 40 451,54 Kč ode dne 2. 9. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, úrok z částky 38 848,05 Kč ode dne 2. 9. 2024 do zaplacení ve výši 8 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 2. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky pro 102 033,27 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž byla žalované poskytnuta částka ve výši 70 000 Kč, splatná spolu s navýšením do 18. 4. 2024. Je žádáno o zaplacení dluhu žalované z dané smlouvy, a to dlužné jistiny ve výši 38 848,05 Kč, dlužných úroků za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 603,49 Kč, poplatku ve výši 20 825 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, poplatku 8 773,46 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, poplatku 7 350 Kč za umožnění uhradit dluh v hotovosti v místě bydliště, smluvní pokuty ve výši 24 633,27 Kč počítané z dlužné, splatné částky za dobu do podání žaloby, kapitalizovaného úroku ve výši 2 410,91 Kč z dlužné jistiny počítaného za dobu od 19. 4. 2024 do 1. 9. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 4 724,88 Kč za dobu od 18. 4. 2024 (tj. tvrzené splatnosti celé pohledávky) do 1. 9. 2024, jakož i úroků ve výši 8 % ročně počítaných z uvedené částky jistiny 38 848,05 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně počítaných z uvedené částky jistiny 38 848,05 Kč s úroky za sjednanou dobu trvání úvěru ve výši 1 603,49 Kč za dobu od 2. 9. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, . a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s poplatkem ve výši 41 650 Kč za poskytnutí úvěru, poplatkem 17 547 Kč za vyhodnocení úvěrového případu, poplatkem 14 700 Kč za umožnění uhradit dluh v hotovosti v místě bydliště a s úroky ve výši 8 % ročně a dalšími poplatky ve 20 měsíčních splátkách, a to ve výši 7 445 Kč. Žalovaná ve smlouvě potvrdila převzetí částky 70 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Z přehledu plateb z č. l. 39 vyplynulo, že žalovaná na daný úvěr uhradila 71 500 Kč, a to několika platbami s poslední platbou dne 27. 4. 2023. Z žádosti o úvěr ze dne 18. 8. 2022 vyplynulo, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy prohlásila, že její příjem činí 29 022 Kč, což mělo být ověřeno listinami neznámé datace a bližšího obsahu, a to pracovní smlouvou a výplatními páskami, její měsíční výdaje měly činit 9 940 Kč, z toho na dopravu a jídlo a osobní náklady mělo připadat 1 500 Kč a stávající měsíční splátky 1 000 Kč, měla bydlet u rodičů. K tomu žalobkyně doložila toliko jeden výpis z účtu z č. l. 15 prokazující příjem žalované ve výši 29 022 Kč v měsíci srpnu 2022 a dále zcela neaktuální prohlášení jejího zaměstnavatele ze dne 19. 2. 2019, že její průměrný čistý měsíční příjem v roce 2018 činil 22 456 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a k tomu se vztahující smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované.

4. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, . provedla lustraci v příslušných registrech s konkrétním vyhodnocením zjištěných výsledků, nijak nebyly doloženy výdaje žalované, kdy jí tvrzené údaje zjevně nebudily důvěru, když celkové výdaje na stravu, na dopravu a osobní náklady měly činit pouhých 1 500 Kč měsíčně. Již zadlužená žalovaná se přitom chtěla dále zadlužovat s povinností platit v souhrnu velice vysoké navýšení o poplatky a úroky. Za dané situace bylo nutno jednotlivě lépe doložit její příjem, který byl fakticky doložen toliko za jeden měsíc, ale i její výdaje a celkovou majetkovou situaci, což se nestalo, proto soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

8. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Soud vyšel z toho, žalované byla coby bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy poskytnuta částka ve výši 70 000 Kč, na kterou splatila 71 500 Kč. Daný dluh tak zanikl splněním. Proto soud žalobu zcela zamítnul.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy by soud přiznal procesně zcela úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaná žádné náklady řízení neměla, bylo rozhodnuto, že se náhrada nákladů řízení nepřiznává žádnému z účastníků.