21 C 136/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 22 435 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 549,73 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 208,59 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 549,73 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:a) částky ve výši 17 195 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 988,4 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 375,25 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 11 045,21 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úroku ve výši 29 % ročně z částky 11 594,94 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení,b) částky ve výši 4 690,27 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 719,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 258,76 Kč, zákonného úrok z prodlení z částky 3 359,87 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 359,87 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení,se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 30. 4. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 22 435 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , číslo, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, splatná v 60 týdenních splátkách po 704 Kč s poslední splátkou do 5. 12. 2019, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s poplatky a úroky. Je žádáno o zaplacení čerpané jistiny ve výši 11 594,94 Kč, dlužných poplatků ve výši 6 149,79 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 15 375,25 Kč vzniklých sazbou 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 594,94 Kč od 6. 12. 2019 do 27. 9. 2023, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 197 Kč vzniklých sazbou 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 594,94 Kč od 13. 12. 2019 do 27. 9. 2023. Dále je žádáno zaplacení úroků ve výši 29 % ročně a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11 594,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

3. Žalobkyně k odůvodnění dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , číslo, , na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč, splatná v 18 měsíčních splátkách po 1 717 Kč s poslední splátkou do 21. 12. 2019, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s poplatky a úroky. Je žádáno o zaplacení čerpané jistiny ve výši 3 359,57 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 330,40 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 258,76 Kč vzniklých sazbou 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 359,57 Kč od 22. 12. 2019 do 27. 9. 2023, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 719,59 Kč vzniklých sazbou 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 359,57 Kč od 21. 1. 2020 do 27. 9. 2023. Dále je žádáno zaplacení úroků ve výši 29 % ročně a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3 359,57 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil u jednání tak, že by zaplatil toliko to, co si půjčil.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 42 195 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 704 Kč s poslední splátkou ve zbývající výši. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 29 % ročně.

6. Z tabulky umoření z č. l. 33 bylo zjištěno, že žalovaný spotřebitelský úvěr č. , číslo, čerpal dne , datum, částkou ve výši 25 000 Kč a na danou smlouvu uhradil celkem 24 450,27 Kč s poslední splátkou dne 28. 11. 2022.

7. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že žije v nájmu, má jednu vyživovanou osobu, má plný pracovní úvazek na pozici seřizovače, jeho čistý příjem měl činit 32 906 Kč měsíčně, tvrzené ostatní příjmy domácnosti měly činit 26 000 Kč, jeho výdaje 8 000 Kč měsíčně, z toho interní splátky PF (tj. společnosti , právnická osoba, ) činily 3 508 Kč měsíčně, jiné splátky mít neměl. Toto vše bylo ověřeno toliko dvěma výplatními páskami neznámého data a pracovní smlouvou na dobu neurčitou.

8. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu v spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 30 895 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 1 717 Kč s poslední splátkou ve zbývající výši. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 29 % ročně.

9. Z tabulky umoření z č. l. 35 bylo zjištěno, že žalovaný spotřebitelský úvěr č. , číslo, čerpal dne , datum, částkou ve výši 17 000 Kč a na danou smlouvu uhradil celkem 26 204,73 Kč s poslední splátkou dne 28. 11. 2022.

10. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný prohlásil, že žije v nájmu, má tři vyživované osoby, má plný pracovní úvazek na pozici seřizovače, jeho čistý příjem měl činit 30 834 Kč měsíčně, tvrzené ostatní příjmy domácnosti měly činit 28 000 Kč, jeho výdaje 4 000 Kč měsíčně, z toho interní splátky PF (tj. společnosti , právnická osoba, ) činily 1 791 Kč měsíčně, jiné splátky mít neměl. Toto vše bylo ověřeno toliko dvěma výplatními páskami za měsíc duben a květen 2018.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podacího lístku, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalovanému.

12. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

15. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětné spotřebitelské úvěry. Nebylo prokázáno, že by v obou případech společnost , právnická osoba, provedla lustraci v příslušných registrech s vyhodnocením zjištěných výsledků, společnost neměla doloženo, že např. není vedeno exekuční řízení, což bylo zcela nezbytné, nijak nebyly doloženy tvrzené další příjmy domácnosti. Žalovaný byl v obou případech zadlužený právě u společnosti , právnická osoba, , svou finanční situaci chtěl zjevně řešit dalšími půjčkami, a to za nepříliš příznivých podmínek s úrokem 29 % ročně a s dalšími vysokými poplatky. Společnosti , právnická osoba, neměla ověřeno a přiměřeně posouzeno, jaké má žalovaný další dluhy, resp. v jaké výši. Jakkoli nebyly doloženy žádné výdaje žalovaného. Žalovaný přitom uváděl na první pohled zcela nereálné informace, když měl mít coby dospělý muž pracující na pozici seřizovače po odečtení jiných splátek dané společnosti výdaje okolo 4 500 Kč měsíčně a ve druhém případě okolo 2 200 Kč, ačkoli měl ještě vyživovat jinou osobou, resp. ve druhém případě dokonce ještě tři další osoby, a to v situaci, kdy byl v nájmu. Společnost , právnická osoba, musela při hodnocení takové situace dospět k závěru o tom, že jí žalovaný patrně uvádí mylné informace, aby se mohl ještě více zadlužit. Prohlášení žalovaného v zákaznických kartách nebyla spolehlivá. Nebylo tak možno vycházet převážně z nich a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit výdajové poměry žalovaného a jeho celkovou situaci, což se nestalo.

21. Pokud žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti upozornila na rozsudek , soud, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , tento se týká jiného skutkového stavu, kdy zejm. v tomto řízení byly doloženy výdaje na bydlení, byly blíže specifikovány náklady na telefon či bydlení, předchozí dluhy, když nebyly pochybnosti o klientem uváděných údajích. Argumentace použitá v tomto rozhodnutí nemá pro projednávanou věc význam.

22. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a obě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou tak neplatné.

23. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Je prokázáno, že žalovanému byla dne , datum, poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč, na kterou splatil 24 450,27 Kč. Rozdíl tak činí částku 549,73 Kč. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného.

25. Je dále prokázáno, že žalovanému byla dne , datum, poskytnuta částka ve výši 17 000 Kč, tato však byla vrácena v plné výši, čímž pohledávka za žalovaným z tohoto titulu zanikla.

26. Soud zkoumal splatnost dosud dlužné částky ve výši 549,73 Kč dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době uzavření smlouvy disponoval uvedenou částkou. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit 549,73 Kč do požadované doby 12. 12. 2019, tj. poté, co je měl prokazatelně k dispozici.

27. Nesplacením tohoto dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 10 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který soud částečně kapitalizoval za dobu od 13. 12. 2019 do 27. 9. 2023.

28. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, jistiny převyšující rozdíl mezi výši poskytnutých finančních prostředků a vrácenou částkou, částečně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyly řádně uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze kterých by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

29. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud s ohledem na zanedbatelnou výši nákladů řízení procesně úspěšnějšího žalovaného a na fakt, že žalovaný byl i částečně procesně neúspěšný, rozhodnul, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.