21 C 144/2025

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 174 049,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 84 725 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 84 725 Kč ve výši 12,75 % ročně ode dne 22. 10. 2024 do dne 5. 11. 2024 ve výši 443,93 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 84 725 Kč ve výši 12,75 % ročně ode dne 6. 11. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:a) částky ve výši 57 788 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 58 788 Kč ve výši 12,75 % ročně ode dne 22. 10. 2024 do dne 5. 11. 2024 ve výši 308,02 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 57 788 Kč ve výši 12,75 % ročně ode dne 6. 11. 2024 do zaplacení,b) částky ve výši 31 536,28 Kč,c) úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 121 995,76 Kč ode dne 22. 10. 2024 do dne 13. 11. 2024 ve výši 5 114,05 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 121 995,76 Kč ode dne 14. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu ode dne 22. 10. 2024 dosáhne částky 440 928 Kč,se zamítá.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 3. 6. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 174 049 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 31. 1. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 125 000 Kč. Je žádáno o zaplacení dluhu z dané smlouva, a to dlužné jistiny ve výši 140 715,76 Kč, smluvních pokut dle bodu 6. 1 smlouvy v částce 998 Kč, složené z částky 2 x 499 Kč za prodlené s šestou a sedmou splátkou úvěru, částky poplatku 800 Kč vzniklé dle č. l. 6.2 smlouvy v částce 4 x 200 Kč coby náhrady za prodlení s první, čtvrtou, šestou a sedmou splátkou úvěru, částky 31 536,28 Kč coby smluvní pokuty dle bodu 6. 5 smlouvy vzniklé sazbou 0,1 % denně z tehdy dlužné jistiny ve výši 141 715,76 Kč za dobu od 22. 10. 2024 do 5. 11. 2024 a z dlužné jistiny ve výši 140 715,76 Kč za dobu od 6. 11. 2024 do 2. 6. 2025, dále úroku z jistiny 121 995,76 Kč od dne 22. 10. 2024 do zaplacení, a to od 22. 10. 2024 do 13. 11. 2024 v sazbě 68,34 % ročně v kapitalizované výši 5 114,05 Kč a od 14. 11. 2024 do zaplacení v sazbě 12,75 % ročně, a to maximálně do částky 440 928 Kč. Dále je žádáno o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 143 513 Kč ve výši 12,75 % ročně od 22.10.2024 do 05.11.2024 ve výši 751,95 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 142 513,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od 6. 11. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti pouze na základě tvrzení žalobkyně a jí předložených listin.

3. Z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru z č. l. 6 potvrzeného žalovaným dne 31. 1. 2024, jejich příloh a prvního dodatku, k čemuž se váže akceptace žalobkyně z č. l. 9, vyplynulo uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky ze dne 1. 2. 2024 na částku úvěru 125 000 Kč, splatnou spolu s navýšením o úrok v sazbě 68,34 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 7 655 Kč, RPSN bylo sjednáno ve výši 94,38 %.

4. Z karty klienta z č. l. 12 bylo zjištěno, že žalovaný vzal na vědomí akceptaci dané smlouvy žalobkyní, když tento dne 1. 2. 2024 čerpal úvěr v plné výši, tj. 125 000 Kč (shodně jako dle výpisu o čerpání dne 1. 2. 2024 z č. l. 28), na což splatil celkem 40 272 Kč.

5. Z oznámení ze dne 20. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila daný úvěr za okamžitě. splatný.

6. Z hodnocení klienta z č. l. 21 ze dne 31. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy vycházela z toho, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 60 000 Kč, částka životního minima 4 860 Kč, že má žalovaný dvě děti v domácnosti, s čímž je spojen výdaj 6 980 Kč, jinak není žádná osoba v domácnosti, na bydlení a inkaso vynaloží 8 940 Kč, na dopravu či záliby nemá vynakládat žádnou částku, celkem jeho výdaje činí 20 780 Kč, je zaměstnán u rakouského zaměstnavatele na hlavní pracovní poměr, má vlastní bydlení, nemá splátky jiného úvěru, kdy tak byl učiněn závěr o úvěruschopnosti žalovaného.

7. K tomu byl předložen výpis z účtu žalovaného z č. l. 22 za duben 2023, z něhož je patrné placení nájmu, výživného, pojištění či platby na auto, jakož i placení mj. potravin na různých místech , adresa, . Z výpisu NRKI z č. l. 29 se u žalovaného podává provedený skóring, dle výpisu z č. l. 30 došlo k lustrace žalovaného v registru SOLUS před poskytnutím úvěru. Z předložených výpisů z účtu za období ke dni 29. 9. 2023 a 29. 12. 2023 vyplynul tvrzený příjem žalovaného, kdy tento pobíral mzdu za září 2023 ve výši okolo 1 884 EUR, za říjen 2023 okolo 1 092 EUR, za listopad 2023 s vánočním bonusem okolo 4 000 EUR, dále obdržel nemocenskou ve výši okolo 1 723 EUR, pobíral za dané období dále rodinné přídavky okolo 400 EUR měsíčně.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.") smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, kdy sice měla doložený žalobkyní tvrzený příjem 60 000 Kč měsíčně, avšak jím uváděné údaje zjevně nebudily důvěru, když tento pracoval u zahraničního zaměstnavatele, dle výpisu z účtu se pohyboval na více místech i v České republice a přitom uváděl, že nevynakládá nic na dopravu, ačkoli byla doložena platba z auto, stejně tak bylo i doloženo placení nájmu (ačkoli měl dle hodnocení klienta bydlet ve vlastním bydlení), kdy právě údaje z karty klienta tvořily výchozí informace ohledně výdajů a příjmů žalovaného. Tyto informace byly za dané situace zjevně nespolehlivé a žalobkyně byla povinna zcela konkrétně doložit jednotlivé výdaje žalovaného, který se měl starat o dvě děti a doloženě navíc platit i výživné, kdy bylo možno usuzovat na to, že žalovaný snižuje své výdaje a líčí skutečnosti o své situaci nepravdivě, aby se mohl u žalobkyně zadlužit za značně nevýhodných podmínek se úrokem téměř ve výši 70 % ročně. Žalobkyně za dané situace neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná.

17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Soud vyšel z toho, žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 125 000 Kč, na kterou bylo splaceno 40 275 Kč. Rozdíl těchto částek ve výši 84 725 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud tak vyhověl pouze v tomto rozsahu z titulu bezdůvodného obohacení.

19. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval mj. částkou 84 725 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit tuto částku do požadované doby 22. 10. 2024, tj. poté, co ji měl prokazatelně k dispozici. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 84 725 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 12,75 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení již dílem splacené jistiny, úroků z prodlení, poplatků či smluvní pokuty, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

21. O náhradě nákladů řízení by rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by přiznal žalovanému, jenž byl v řízení převážně procesně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však prakticky žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.