21 C 161/2023

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 16 396 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 400 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 273,30 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2 400 Kč ode dne [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 639 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 630,70 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 614,91 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 429,70 Kč ode dne [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úrok ve výši 24,24 % ročně z částky 7 829,7 Kč ode dne [datum] do zaplacení, částku 2 357 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 201,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 773,32 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 785,1 Kč ode dne [datum] do zaplacení.

III. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 16 396 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobkyně k odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Celkově zaplatil na danou smlouvu toliko 7 600 Kč. Je žádáno o zaplacení částky 14 039 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 7 829,70 Kč, sjednaných dlužných poplatků 6 209,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 614,91 Kč, které vznikly sazbou ve výši 24,24 % ročně počítanou z dlužné jistiny ve výši 7 829,70 Kč od [datum], tedy od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do [datum], dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 904 Kč, které vznikly sazbou 8,50 % ročně z dlužné jistiny 7 829,70 Kč od [datum] do [datum], dále je žádáno o zaplacení úroků ve výši 24,24 % ročně a současně zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50 % z dlužné jistiny ve výši 7 829,70 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

3. Žalobkyně dále k odůvodnění uvedla, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Celkově zaplatil na danou smlouvu toliko 8 400 Kč. Je žádáno o zaplacení částky 2 357 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 1 785,10 Kč, sjednaných dlužných poplatků 571,90 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 773,32 Kč, které vznikly sazbou ve výši 24,50 % ročně počítanou z dlužné jistiny ve výši 1 785,10 Kč od [datum], tedy od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky, do [datum], dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 201,05 Kč, které vznikly sazbou 8,50 % ročně z dlužné jistiny 1 785,10 Kč od [datum] do [datum], dále je žádáno o zaplacení úroků ve výši 24,50 % ročně a současně zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50 % z dlužné jistiny ve výši 1 785,10 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč a poplatek celkem ve výši 11 639 Kč v 78 měsíčních splátkách ve výši 278 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Ze zákaznické karty z č. l. 15 ze dne [datum] vyplynulo, že, žalovaný učinil prohlášení, že pracuje jako dělník, což bylo ověřeno z výplatní pásky za měsíc listopad a prosinec 2019 a pracovní smlouvou, jeho čistý příjem je 16 168 Kč, žije ve vlastní nemovitosti, má jednu vyživovanou osobu, nemá zápůjčku u jiné společnosti, jeho odhadované měsíční výdaje činí 2 500 Kč, další příjmy domácnosti jsou 10 000 Kč. Z tabulky umoření z č. l. 30 soud zjistil čerpání daného úvěru ve výši 10 000 Kč dne [datum] a splacení 7 600 Kč na danou smlouvu.

6. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 10 000 Kč a poplatek celkem ve výši 3 757 Kč v 18 měsíčních splátkách ve výši 598 Kč Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru. Ze zákaznické karty z č. l. 31 ze dne [datum] vyplynulo, že, žalovaný učinil prohlášení, že pracuje jako dělník, což bylo ověřeno z výplatní pásky za měsíc srpen a září 2019 a pracovní smlouvou, jeho čistý příjem je 18 001 Kč, žije ve vlastní nemovitosti, má jednu vyživovanou osobu, nemá zápůjčku u jiné společnosti, jeho odhadované měsíční výdaje činí 2 500 Kč, další příjmy domácnosti jsou 10 000 Kč. Z tabulky umoření z č. l. 57 soud zjistil čerpání daného úvěru ve výši 7 000 Kč dne [datum] a splacení 8 400 Kč na danou smlouvu.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení postoupení společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil postoupení žalovaného nároku na žalobkyni.

8. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

11. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Z listinných důkazů nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem zkoumal a prověřil úvěruschopnost žalovaného splácet předmětné spotřebitelské úvěry, kdy k tomuto byly pouze předloženy zákaznické karty. Nebyla prokázána šetření v příslušných registrech, kdy sice z karet zákazníka vyplývá, že tento byl doloženě zaměstnán a měl jistý příjem vyplývající z výplatních pásek a pracovní smlouvy, není zřejmá existence a výše jeho případných jiných dluhů, zda mu nehrozí exekuční srážky apod. Jím tvrzené celkové výdaje 2 500 Kč měsíčně (tj. asi 80 Kč denně) přitom těžko stačily pro něj coby pro pracujícího dělníka pouze na jídlo, nehledě na jeho předpokládatelné další nutné výdaje. Bylo tedy možno očekávat, že žalovaný zkresluje skutečnosti, které by mu mohly bránit v získání úvěru, a na jeho tvrzení se tedy nebylo možno spoléhat. V daném případě proto soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil řádně úvěruschopnost žalovaného a obě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou tak neplatné.

17. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč na smlouvu [číslo] na kterou splatil 7 600 Kč. Rozdíl tak činí částku 2 400 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 2 400 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, kdy předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že v době uzavření smlouvy disponoval částkou 10 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalovaného vrátit 2 400 Kč do požadované doby [datum], tj. poté, co je měl prokazatelně k dispozici. Uvedený závěr přitom nekoliduje s neunesením důkazního břemene žalobkyně týkající se zkoumání úvěruschopnosti, neboť se toto vztahuje na odlišnou skutečnost – na to, zda společnost [právnická osoba] před uzavřením smlouvy vyvinula dostatečné kroky k tomu, aby s předpokladem spotřebování čerpané jistiny na jiný účel řádně posoudila schopnost žalovaného dostát svým závazkům.

20. Nesplacením dluhu se žalovaný dostal do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 2 400 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 10 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterou soud částečně kapitalizoval za dobu od [datum] do [datum].

21. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, jistiny převyšující rozdíl mezi výši poskytnutých finančních prostředků a vrácenou částkou, částečně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení z této částky, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze kterého by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

22. Jde-li o nároky ze smlouvy o spotřebitelské úvěru [číslo] je zřejmé čerpání jistiny ve výši 7 000 Kč a zaplacení 8 400 Kč, tedy částky vyšší. Nárok na bezdůvodné obohacení související s toto smlouvu tedy zanikl splněním a ostatní nároky s ohledem na neplatnost dané smlouvy nevznikly. Proto byla žaloba v této části zamítnuta.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení byl úspěšnější žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.