21 C 172/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro vyklizení nemovitých věcí

I. Žalovaný je povinen vyklidit nemovité věci, a to pozemek p.č. St. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , číslo, – rodinný dům a pozemek p.č. St. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, oba pozemky zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném u , právnická osoba, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , a předat tyto nemovité věci žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 683,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 8. 2024 se žalobkyně domáhá vyklizení nemovité věci, a to pozemku p.č. St. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , č.p. , číslo, – rodinný dům, a pozemku p.č. St. , číslo, – zastavěná plocha a nádvoří, oba pozemky zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném u , právnická osoba, , pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, (dále též jen „předmětné nemovitosti“). K tomu uvedla, že žalovaný užívá předmětné nemovitosti bez právního důvodu, kdy roku 2020 účastníci ukončili partnerský vztah a společnou domácnost a žalobkyně vyzvala žalovaného, aby se z domu odstěhoval, kdy tento se přestěhoval pouze do dílnu na dvoře, dříve žalovaný alespoň přispíval na spotřebované energie, což již nečiní, předmětné nemovitosti nadále užívá i přes výzvy k vystěhování.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, svou neúčast u jednání telefonicky omluvil, bylo tak jednáno v jeho nepřítomnosti na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě jí předložených důkazů.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. , hodnota, , k. ú , adresa, , obec , adresa, z č. l. 5 soud zjistil, že je žalobkyně vedena coby výlučný vlastník předmětných nemovitostí. Její vlastnictví v řízení nebylo rozporováno, soud tak vychází z toho, že evidovaný stav odpovídá skutečnému právnímu stavu.

4. Z úředního záznamu o podání vysvětlení žalované ze dne 8. 4. 2024 bylo zjištěno, žalovaný bydlí od roku 2020 v dílně na dvoře předmětných nemovitostí, kdy žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k odstěhování, přičemž je patrné vyhotovení dalších výzev, a to ze dne 14. 5. 2024 z č. l. 7 a předžalobní výzvy z č. l. 7 p. v.

5. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že na předmětných nemovitostech žalovaný bydlel podle dohody, dokud byli s žalobkyní druh a družka, což již několik let nejsou. Žalovaný zde nadále bydlí, kdy se kvůli tomu žalobkyně odstěhovala jinam, žalovaný přitom spotřeboval žalobkyni energie za desítky tisíc korun českých. Žalovaný konkrétně bydlí v budově na dvoře pozemku p. č. St. , číslo, , k. ú. , adresa, , a dále má přístup na pozemek p. č. St. , číslo, k. ú. , adresa, , kde se nachází studna, která je napojena na sousední pozemek žalobkyně, kdy z ní žalovaný čerpá vodu v době, když to umožňuje počasí.

6. Podle § 1040 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

7. Podle § 1041, odst. 1 o. z. kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu.

8. Soud se při dovozování skutkového stavu opřel zejm. o účastnickou výpověď žalobkyně, jež popisovala užívání svých věcí bez uzavření smluvního vztahu s žalovaným, jež nebyla v řízení rozporována, kdy tato výpověď koresponduje s provedenými listinnými důkazy, zejm. podaným vysvětlení, v němž žalobkyně po zákonném poučení popisovala obdobné skutečnosti, výzvami k vystěhování a listem vlastnictví prokazujícím její vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování tak dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně.

9. Bylo zjištěno, že žalovaný několik let bez právního důvodu a přes několik výzev k vystěhování užívá předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně. Žalobě tak bylo vyhověno, kdy je žalovaný povinen vyklidit předmětném nemovitosti dle § 1040 o. z. v žalobkyní požadované lhůtě, která je v souladu s § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 683,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění ke dni vykonání úkonu právní služby v návaznosti na přechodná ustanovení dle čl. II vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”), a to z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. po 1 500 Kč (tj. příprava a převzetí zastoupení, žaloba učiněných v roce 2024) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v dřívějším znění, dále z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč dle § 9 odst. 1 a. t. v aktuálním znění (účast u jednání dne 21. 1. 2025) po 2 300 Kč včetně jedné paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. v aktuálním znění, dále daň za daň přidané hodnoty z částky 6 350 Kč ve výši 1 333,50 Kč. Žalobkyně se přitom výslovně vzdala práva na náhradu nákladů řízení za jiné úkony.

11. Soud pro určení tarifní hodnoty aplikoval § 9 odst. 1 a. t., neboť z obsahu spisu se hodnota předmětných nemovitostí nepodává, tato ani nebyla tvrzena, kdy odkládání meritorního rozhodnutí kvůli zjišťování ceny předmětných nemovitostí k určení tarifní hodnoty by představovalo nepoměrné obtíže, což by bylo v rozporu se smyslem řízení, které má vést k co možná nejúčinnější (tj. v daném případě nejrychleji poskytnuté) ochraně vlastnického práva.