21 C 18/2026

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 18 693,41 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 911 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši 2 782,41 Kč, úroku z částky 18 368,41 Kč ode dne 26. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 18 368,41 Kč ode dne 26. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 510,54 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 98,20 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 413,17 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem doručeným soudu dne 25. 6. 2025 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 8. 8. 2025 se žalobkyně domáhá zaplacení dlužné částky 18 693,41 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru označenou číslem Anonymizováno. Žalobkyně žádá o zaplacení splatného dluhu z dané smlouvy, a to nesplacené jistiny ve výši 18 368,41 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 510,54 Kč počítaného z jistiny do 25. 2. 2025, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 98,20 Kč počítaného z dlužné jistiny do 25. 2. 2025, dlužných poplatků ve výši 325 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 26. 2. 2025 až do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny od 26. 2. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, proto soud ve věci rozhodoval na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy nazvané jako „Smlouva o nákupu na splátky č. Anonymizováno“ bylo zjištěno, že mezi účastníky došlo dne datum k distančnímu uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na částku ve výši 26 087 Kč s úrokovou sazbou 24,99 % ročně, kdy úvěr měl být čerpán na pořízení zboží v ceně úvěru, kdy tento byl splatný ve 12 měsíčních splátkách po 2 544 Kč, RPSN bylo sjednáno ve výši 30,66 %.

4. Výpisem z č. l. 46 bylo prokázáno čerpání úvěru žalovaného ve výši 26 087 Kč dne 30. 4. 2024.

5. Z výpisu z č. l. 23- 26 byla prokázána lustrace žalovaného před poskytnutím úvěru v registru ISIR, SOLUS, CRIF-CRE, INbank Czechia, CRIF-BRKI s výsledkem „OK“. Výpisem z č. l. 37 – 38 byla prokázaná lustrace žalovaného ve výpisu registru klientských informací.

6. Z žádosti o úvěru z č. l. 39-42 vyplynulo, že byl žalovanému poskytnut úvěr s tím, že tento prohlásil, že má příjem ve výši 32 000 Kč a že jím tvrzené závazky jsou 10 000 Kč.

7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně neměla při poskytnutí úvěru jakkoli ověřené příjmy žalobce, které toliko tvrdil, a současně neměla doložené jeho konkrétní, pravidelné výdaje, toliko byla provedena shora uvedený lustrace v registrech. Za takové situace žalobkyně zjevně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

16. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Je nesporné, že žalovanému byla poskytnuta částka 26 087 Kč, na kterou bylo dle tvrzení žalobkyně splaceno 10 176 Kč. Rozdíl těchto částek představuje bezdůvodné obohacení. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu 15 911 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.

18. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, která dle hodnocení soudu vylučuje zpětnou splatnost. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalovaného vrátit zaplacenou jistinu podává, že disponoval částkou 15 911 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že je v silách žalovaného vrátit uvedenou částku, proto mu byla uložena povinnost učinit tak do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

19. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení již uhrazené části jistiny, poplatků, úroku a zákonného úroku z prodlení, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze které by tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 413,17 Kč, přičemž tato částka představuje 15,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,9 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,1 %, a to po kapitalizaci příslušenství ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 693,41 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.