21 C 191/2024

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 100 517,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 413,64 Kč, úrok z prodlení z částky 44 000 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, jímž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 56 517,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 483,98 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 116,86 Kč, úroku z částky 44 000 Kč ode dne 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 30. 4. 2024 se žalobkyně ve znění částečného zpětvzetí ze dne 12. 6. 2024 domáhá zaplacení dlužné částky 100 517,85 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, coby úvěrující uzavřel s žalovanou coby úvěrovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelské úvěru č. , číslo smlouvy, , na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 49 000 Kč, splatný v 21 měsíčních splátkách, kdy poskytnuté finanční prostředky měly být zaplaceny spolu s navýšením o poplatky, a to o částku 47 241 Kč místo úroku, o poplatek ve výši 1 500 Kč za pracování úvěru a o poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 202 Kč. Žalovaná zaplatila toliko částku 5 000 Kč a dostala se do prodlení. Je žádáno o zaplacení dlužné jistiny ve výši 44 000 Kč, dlužných poplatků ve výši 56 517,85 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 483,98 Kč vzniklých sazbou 20,79 % ročně z dlužné jistiny ve výši 44 000 Kč od 7. 1. 2023 do 7. 4. 2023 a sazbou 15 % ročně od 8. 4. 2023 do 27. 9. 2023, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 530,50 Kč vzniklých sazbou 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 44 000 Kč od 4. 6. 2021 do 27. 9. 2023. Dále je žádáno zaplacení úroků ve výši 15 % ročně a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 44 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila, proto soud ve věci rozhodoval jen na základě skutkových tvrzení žalobkyně a na základě ní předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo smlouvy, soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z obsahu plyne, že žalované byla poskytnuta hotovost ve výši 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu ve výši 49 000 Kč spolu s navýšením o poplatky o 58 943 Kč a o 2 709 Kč za doplňkové pojistné ve 21 měsíčních splátkách. Zápůjční úroková sazba byla sjednána 86 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru.

4. Z tabulky umoření z č. l. 45 bylo zjištěno, že žalovaná čerpala dne , datum, jistinu v částce 49 000 Kč, na kterou uhradila celkem toliko 5 000 Kč s poslední platbou dne 4. 5. 2021.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , k tomu se vztahujícím podacím lístkem a smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně přílohy bylo doloženo postoupení žalovaného nároku společností , právnická osoba, na žalobkyni a oznámení této skutečnosti žalované na adrese z předmětné smlouvy.

6. Ze zákaznické karty ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná před uzavřením úvěrové smlouvy prohlásila, že žije ve vlastním bydlení, má jednu vyživovanou osobu, je majitelkou auta, pracuje na pozici dělníka na plný úvazek s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 256 Kč, kdy ostatní příjmy domácnosti měly činit 50 000 Kč, neměla mít splátky u jiného poskytovatele, její měsíční výdaje měly činit 2 560 Kč. Její tvrzení tvrzený čistá příjem byl doložen toliko listinou „potvrzení o příjmu“ neznámé datace a bližšího obsahu.

7. Při rozhodování soud zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18, ve kterém soudní dvůr potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti soudní dvůr uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího, vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

10. Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle téhož zákona se rozumí pro účely zákona posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Podle § 75 téhož zákona poskytovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle § 86 téhož zákona poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Listinnými důkazy nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, řádným způsobem zkoumala a prověřila úvěruschopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr. Nebylo prokázáno, že by společnost , právnická osoba, provedla šetření v příslušných registrech, společnost neměla doloženo např. že není vedeno exekuční řízení, a vycházela vyjma z nepříliš vysokého příjmu žalované, který byl doložen, ryze z prohlášení žalované, kdy tvrzený další příjem domácnosti nebyl vůbec doložen. Ze zákaznické karty vyplývalo, že žalovaná patrně uvádí patrně zavádějící údaje, když coby osoba pracující na dělnické pozici s předpokládatelnými výdaji na vlastní bydlení tvrdila své výdaje ve výši pouhých 2 560 Kč, čemuž nebylo možno bez dalšího věřit. Žalovaná přitom usilovala o to, aby se mohla zadlužit za zjevně nevýhodných podmínek, když úrok činil 86 % ročně a měla k tomu platit i další vysoké poplatky. Za dané situace nebylo možno vycházet převážně ze zákaznické karty a bylo nutno objektivně, konkrétně doložit výdajové poměry žalované a její celkovou situaci. Jelikož se tak dle provedeného dokazování nestalo, společnost , právnická osoba, postupovala v rozporu se svými povinnostmi.

16. Pokud žalobkyně v souvislosti s ověřováním úvěruschopnosti upozornila na rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , tento se týká zcela jiného skutkového stavu, když celková situace spotřebitele byla neporovnatelná se situací žalované a nebyl důvod zpochybňovat jím uvedené údaje. Argumentace použitá v tomto rozhodnutí tak nemá pro projednávanou věc význam.

17. V daném případě soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, zjevně neposoudila řádně úvěruschopnost žalované a uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je tak neplatná.

18. Dle § 2991 odstavec 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Je nesporné, že žalované byla dne , datum, poskytnuta částka ve výši 49 000 Kč, na kterou žalovaná splatila 5 000 Kč. Rozdíl tak činí částku 44 000 Kč, kdy tato částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, kdy došlo k postoupení dané pohledávky na žalobkyni. Proto soud vyhověl pouze v rozsahu rozdílu poskytnutého úvěru a již splacené částky, tedy ve výši 44 000 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení žalované.

20. Soud zkoumal splatnost této částky dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování se k době přiměřené možnostem žalované vrátit zaplacenou jistinu podává, že dne , datum, disponovala částkou 49 000 Kč. Použití půjčené jistiny nebylo nijak doloženo, toto nebylo ani účastníky tvrzeno. Z provedeného dokazování, které je vymezeno charakterem daného civilního řízení jako řízení sporného, tak vyplývá, že bylo v silách žalované vrátit 44 000 Kč do požadované doby 3. 6. 2021, tj. poté, co je měla prokazatelně k dispozici.

21. Nesplacením dluhu se žalovaná dostala do prodlení. Příslušenstvím pohledávky je úrok z prodlení z částky 44 000 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., když jeho výši 8,25 % ročně stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který soud částečně kapitalizoval za dobu od 4. 6. 2021 do 27. 9. 2023.

22. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení poplatků, jak je uvedeno shora. S ohledem na skutečnost, že nebyla řádně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ze kterého tyto nároky vyplývaly, byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na celkový výsledek řízení, který odpovídá většinovému procesnímu úspěchu žalované, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované žádné náklady řízení nevznikly.