21 C 193/2021

Plný text

Okresní soud ve Znojmě rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Borisem Janíčkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 915,60 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 Kč ode dne 8. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč za den 7. 7. 2021 ve výši 8,25 % ročně zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 280,18 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. V dané věci se jedná o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné, proto je v rámci odůvodnění soud uveden toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud rozhodl a vyhlásil rozsudek se souhlasem stran v jejich nepřítomnosti, kdy právní zástupci zaslali soudu toliko závěrečné návrhy. Žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 10 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 915,60 Kč z částky 10 000 Kč od 4. 5. 2017 do 7. 7. 2021 v sazbě 2,19% ročně a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 7. července 2021 do zaplacení. Předmět řízení byl vymezen tak, že žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu k bytové jednotce [číslo] k ukončení nájemního vztahu došlo smluvně k 30. 6. 2021, kdy byl byt předán 29. 6. 2021. Při uzavření smlouvy předala žalobkyně žalovanému 10 000 Kč coby jistinu, tuto měl žalovaný dle ujednání stran vrátit do pěti pracovních dnů od předání bytu, tj. do 7. 7. 2021, což se nestalo. Soud vycházel z takto žalobkyní tvrzeného skutkového stavu, jak i odpovídá předložené nájemní smlouvě a protokolu v předání bytu, kde si obě strany smluvily povinnost žalovaného vrátit žalobkyni poskytnutou jistotu do pěti pracovních dnů, jakož v této části shodnému, resp. nerozporovanému skutkovému tvrzení ze strany žalovaného. Současně měl soud též za prokázané, že veškeré bankovní úrokové sazby poskytované domácnostem v době uzavření nájemní smlouvy, tj. v květnu 2017, byly vyjma úroků z úvěrů poskytovaných na nákup nemovitostí vyšší, než žalobkyně požaduje. Podle § 2254 odst. 2 zákona č. 89/2012Sb., občanský zákoník, při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla v daném případě podána zcela důvodně. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla při uzavření nájemní smlouvy k bytu dne 3. 5. 2017 žalovanému coby pronajímateli jistotu ve výši 10 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 7. 7. 2021, což neučinil. Žalobkyni tak vznikl nárok na žalovanou částku dle § 2254 odst. 2 občanského zákoníku včetně úroku z prodlení, který je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného. Soud přitom nevzal za prokázané, že došlo k zániku žalované pohledávky v důsledku žalovaným namítaného zápočtu za poškozenou podlahu v obývacím pokoji, kdy z vyjádření společnosti x [právnická osoba] vyplynulo, že výchozím důvodem poškození podlahy bylo mechanické narušení lakového nátěru parket, pod který se při umývání dostávala voda. Tato voda následně působila na parkety a poškozovala je. Lze tak usuzovat na možné poškozování podlahy dlouhodobě při obvyklém umývání podlahy. Z výslechů svědků i fotografické dokumentace předmětné podlahy v době nastěhování žalobkyně vyplynulo mechanické poškození této podlahy již na samém začátku nájemního vztahu. Stav této podlahy byl sice v době předání bytu žalobkyní mj. dle pozdější fotografické dokumentace výrazně horší, žalovaný však přes poučení konkrétně neprokázal, že by žalobkyně způsobila excesivní mechanické poškození podlahy, popř. v jakém konkrétním rozsahu. Žalobkyně přitom v postavení nájemce neměla povinnost parkety renovovat a dle svědeckých výpovědí žalovaného na poškození parket upozorňovala již v roce 2017. O lhůtě k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.). S ohledem na to, že žalobkyně žádala o přiznání zákonného úroku z prodlení již od 7. 7. 2021, ačkoli se žalovaný dostal do prodlení až o den později, byla žaloba v této části zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 280,18 Kč. Nebyly shledány žádné výjimečné okolnosti k moderaci náhrady dle § 150 o. s. ř. Částečné zamítnutí je natolik marginální povahy, že k němu soud při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nepřihlíží. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ze dne 23. 11. 2021, ze dne 1. 2. 2022, účast u jednání dne 31. 3. 2022, vyjádření ze dne 14. 4. 2022, dvakrát účast u jednání dne 31. 5. 2022, neboť toto přesáhlo dvě hodiny, závěrečný návrh coby vyjádření ve věci samé) a z částky 750 Kč za úkon uvedených v § 11 odst. 2 a. t. (tj. jednoduchá výzva k plnění ze dne 9. 7. 2021), včetně desíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 1 989,82 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 31. 3. 2022 k jednání náhrada 668,14 Kč za 52 ujetých km v částce 368,14 Kč (doložených 44,90 Kč za litr paliva při doložené průměrné spotřebě 5,3 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20. 4. 2022 k nahlédnutí do spisu náhrada 657,12 Kč za 52 ujetých km v částce 357,12 Kč (doložených 40,90 Kč za litr paliva při doložené průměrné spotřebě 5,3 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 31. 5. 2022 k jednání náhrada 664,56 Kč za 52 ujetých km v částce 364,56 Kč (doložených 43,60 Kč za litr paliva při doložené průměrné spotřebě 5,3 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 239,82 Kč ve výši 4 040,36 Kč. Žalobkyně žádala o proplacení dalších úkonů a výloh, pro které nebyl ve spise dostatečný podklad, a to zejm. promeškané půlhodiny nad rámec tří půlhodin ze dne 20. 4. 2022, vyjádření k návrhu na smír ze dne 15. 2. 2022, kdy již byla přiznána částka za vyjádření k smíru ze dne 1. 2. 2022 coby analogicky jednání s protistranou, řádně nedoložená konzultace přesahující jednu hodinu ze dne 8. 4. 2022, jednovětá odpověď soudu ze dne 7. 3. 2022, která nemůže být hodnocena jako úkon právní služby dle § 11 odst. 1 či odst. 2 a. t., stejně tak jako žádost o nahlédnutí do spisu či samotné nahlédnutí do spisu. Jde-li o vyjádření ze dne 29. 4. 2022, toto nebylo učiněno na výzvu soudu, jeho obsah případně měl být již obsažen v předcházejícím vyjádření, za který odměna přiznána byla.